Rubrika: fan web

Ve čtvrtek je tomu 53 let co na divadelní prkna vstoupila nejmladší členka dřevěné rodinky - paní Kateřina Hovorková. Loutku této opatrovnice Máničky podle návrhu Zdeňka Juřeny vyřezal Ivan Moravec. Premiéru si odbyla 12. září 1971 v Pardubicích ve hře Past na Hurvínka. Představila se tu jako mírně potřeštěná učitelka přírodopisu a zosobnění papírové moudrosti, která to vždy dobře myslí, ale díky své potrhlosti přivádí sebe i ostatní do maléru. Loutka vznikla z iniciativy Heleny Štáchové a autorského podílu Miloše Kirschnera jako ženský protějšek Spejbla a spolu s Máničkou tvoří herecké protihráče hlavním divadelním postavami už po více než padesát let.
Definitivní podobu dostala až po svém prvním vstupu na scénu. Jak ukazují historické fotky z jejích začátků, pro první reprízy Pasti na Hurvínka byla ještě Bábinka poněkud mondénní dámou s velkými brýlemi a v kalhotovém kostýmu. Ale protože tato vnější podoba intelektuálky plně neodpovídala představě zamýšleného typu, po několika reprízách se proměnila v potrhlou osůbku trochu staromódního střihu, v jemně pruhovaném kostýmku, se špičatým, ohrnutým nosíkem, drdůlkem a mírně vyjevenou tváří se stopkovitýma očima, která lépe odpovídala jejímu takřka stálému znepokojenému údivu, že se v životě všechno neodehrává přesně podle osnov. A takto jí znají diváci dodnes.
Až do svého odchodu v roce 2017 za postavu promlouvala Helena Štáchová po které na čas převzala tuto roli Marie Šimsová. Dnes jí v inscenacích uslyšíte mluvit hlasem Jany Mudrákové, která je současně i interpretkou Máničky.
Na Bábinčin zrod vzpomínala ve své autobiografii Život na nitích (2005) Helena Štáchová takto: "Abych to neměla tak jednoduché, postarala jsem se, abych stejně jako Miloš mohla i já hrát současně dvě osoby. Záviděla jsem mu možnost jeho herecké ekvilibristiky, kdy „na jedna ústa“ hraje dialog mezi dvěma charakterově, hlasově i věkově odlišnými postavami. Navíc se mi zdálo, že v dialozích divadla chybí ženská problematika a ženský úhel pohledu na svět. A také mi bylo líto Máničky, které na rozdíl od Hurvínka chybělo rodinné zázemí. S Milošem jsme tedy vymysleli postavu Mániččiny bábinky Kateřiny Hovorkové."

Dnešní den, tedy 5. září, si připomínáme životní jubilea hned dvou významných osobností, které své životy spojily s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Osmdesátéosmé narozeniny dnes slaví mladoboleslavský rodák a dlouholetý vodič Hurvínka Bohuslav Šulc (* 5.9.1936) zvaný Bója. Šulc nastoupil do Divadla Spejbla a Hurvínka v roce 1953 jako sedmnáctiletý nadšený amatérský loutkoherec, a to ještě k jeho zakladateli Josefu Skupovi. S jeho nástupcem Milošem Kirschnerem pak vytvořil dvojici, díky které Hurvínek bavil generace diváků – Kirschner dal Hurvínkovi hlas, Šulc zase pohybovou dokonalost. Ve vedení Hurvínka se zprvu střídal s Jiřinou Skupovou, záhy přebral vahadlo zcela. Díky němu Hurvínek dokázal gestem citlivě zareagovat na každou improvizaci nebo na ohlas publika. Do historie Divadla S+H zapsal i jako autor a režisér několika divadelních scénářů a jako autor sólových loutkohereckých pantomim (např. Mnoho Spejblova povyku pro nic, 1973). V Divadle S+H působil téměř čtyřicet let, opustil ho až v roce 1992. Za své loutkoherecké výkony obdržel řadu prestižních cen, dvakrát například Skupovu cenu na festivalu Skupova Plzeň či v Tokiu Cenu japonských diváků. 8. května 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem. Je rovněž držitelem Ceny Thálie 2017 za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla.

Nedožité sedmdesáté narozeniny by dnes oslavil řezbář, scénograf a výtečný technolog Dušan Soták (* 5.9.1954 - † 2.11.2019). Dušan Soták se do Divadla S+H dostal v roce 1977, kdy mu Miloš Kirschner nabídl místo šéfa výpravy. Prvním představením, na kterém se jako výtvarník scény podílel, byla v roce 1982 hra O fousatém Hurvínkovi, tou poslední pak byla hra S+H - "Ve dvou se to lépe..." (2018). Do historie se zapsal také jako autor, když s Helenou Štáchovou napsal hru Hurvínek a kouzelník (2004). V roce 1990 se osamostatnil, založil firmu SOT, ale v práci pro D S+H pokračoval stále. Sám, nebo společně se svou manželkou, výtvarnicí Naďou Sotákovou. Pracoval nejen přímo pro divadlo, ale výrazně se podílel i na dalších divadelních projektech. Je autorem výprav pro večerníčkové řady se Spejblem a Hurvínkem Hurvínek vzduchoplavcem (1993) i Hurvínkův rok (2003). Firma SOT se podílela na realizaci výstav s S+H či na vzhledu časopisu Hurvajz a mnohém dalším. Kromě řady výprav byl rovněž výtvarným autorem bronzové lavičky před divadlem či její dřevěné obdoby, která byla použita během výstavy k Hurvínkovým 90. narozeninám a která nyní zdobí prostory D S+H před pokladnou. Byl rovněž autorem a aranžérem divadelního muzea, které je nepřehlédnutelnou součástí divadelních prostor, nebo autorem pohyblivého sousoší ve foyeru.

Jaroslav Brychta (* 9. března 1895 Litomyšl-Pohodlí – † 5. října 1971 Železný Brod) byl český sochař a sklářský výtvarník, který se proslavil zejména jako autor skleněných figurek z taženého a foukaného skla. Z jeho rukou pochází rovněž několik variant skleněných postaviček Spejbla, Hurvínka, ale také jejich psa Žeryka. Z mnoha jeho originálních děl můžeme zmínit třeba figurku Hurvínka na procházce s Žerykem, Hurvínka na koloběžce, Hurvínka hrajícího na housle, Spejbla trestajícího Hurvínka atp. Patrně nejznámější mezi veřejností je jeho slavné kohoutí spřežení kočírované Hurvínkem.
Brychta působil ve sklárně v Železném Brodě, na tamní střední sklářské škole byl rovněž profesorem. Specializoval se jednak na portrétní plastiku, ale také na drobné dekorativní sklo. Jeho figurky se staly velmi oblíbenými dětskými hračkami, za které dnes sběratelé platí vysoké částky. Díla Jaroslava Brychty můžeme najít v nabídce mnohých českých starožitnictví, galerií či aukčních síní. Věhlas si získal i za hranicemi země. V naší galerii najdete většinu motivů Brychtových figurek pojících se k S+H, které doplňují novodobé skleněné figurky od dalších autorů. Nejnovějšími a aktuálně nejslavnějšími jsou patrně ty ze sklářské dílny Miroslava Košlera z jihočeské Vícemili, který pro Hurvínkovu cestu do vesmíru na sondě Planetum-1 vyrobil pouhých 18 mm vysokého skleněného Hurvínka. Pro účely vesmírné mise zhotovil několik verzí miniaturního Hurvajze ze kterých byl následně vybrán ten nejvhodnější. Původně měla mít figurka levou ruku zvednutou, jako že mává okýnkem do vesmíru, na cestu se ale nakonec vydal Hurvínek s rukou položenou na opasku. Pro radost a jako připomínky tohoto vesmírného dobrodružství pan Košler vyrobil i další neprodejné figurky s Hurvínkem.
Máte ve své sbírce i jiné skleněné figurky s S+H? Pokud ano, budeme rádi, pokud se s námi podělíte o jejich fotky, abychom je mohli přidat do galerie.

Klub Hurvajz - jakožto platforma určená malým i velkým přátelům S+H nabízející směs zážitků, poznání a výhod - po necelých čtyřech letech od založení končí. Za tuto dobu vyšlo celkem 41 zpravodajů, které byly hlavním informačním kanálem pro členy klubu. Všechna vydání zůstávají i po ukončení činnosti dostupná na tomto fan webu. Důvody, které vedení Divadla S+H vedly k tomuto rozhodnutí, krátce shrnul v posledním letním vydání klubového zpravodaje Pavel Outlý, jenž stál za klubovou činností. Toho obsáhleji doplnil umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek:
"Milí přátelé Divadla Spejbla a Hurvínka. Dovolte mi, abych i já poděkoval za Vaši dlouholetou přízeň, kterou nám, a především naší dřevěné rodince, projevujete. Nesmírně si vážíme vaší energie, chuti a nadšení, máme radost z každého vašeho ohlasu, zprávy a postřehu, který s námi sdílíte a tím udržujete zájem o naše hrdiny živý. V tento moment sice končí oficiální činnost klubu Hurvajz, abychom se mohli plně soustředit na nadcházející velké plány divadla v nejbližších dvou letech, věřím však a jsem přesvědčen, že k Hurvínkovým narozeninám nadělíme nejeden dárek nejen Hurvínkovi, ale i vám, našim milým fanouškům.
Zároveň bych na tomto místě rád poděkoval Pavlovi Outlému, který pro vás tento zpravodaj několik let pečlivě připravoval, vybíral neuveřejněné fotografie z archivu a vždy s vámi laskavě a čile komunikoval. Dovolte mi, abych vám všem popřál co nejhezčí čas ve společnosti naší rodinky a budeme se na vás vždy těšit v Divadle Spejbla a Hurvínka u všech příležitostí, které pro vás, naše milé diváky, připravujeme. Děkujeme za vaši přízeň."

Nejrůznější domácí loutková divadélka se v první polovině minulého století, ale i ještě několik let po druhé světové válce, těšila velké oblibě. Rakovnická pobočka firmy Dřevovýroba podnik místního hospodářství při KNV Praha na zájem zareagovala a podle výtvarného návrhu Vojtěcha Cinybulka dala v roce 1955 do výroby miniaturní divadélka. Tyto dřevěné hračky určené pro potěchu a pobavení dětí obsahovaly krátké texty a každá ze dvou verzí také 11 barevných temperových ilustrací od Vojtěcha Cinybulka, jenž tvořily doprovod k oblíbeným hrám Hurvínek mezi broučky a Hurvínkovy zimní radovánky. Divadélka se vyráběla minimálně do roku 1962. Právě z tohoto roku pochází exempláře, které ve svých sbírkách uchovává Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi. Pracovnice tohoto muzea, jenž spravuje více 50 tisíc předmětů, z toho pak více než 8 500 loutek, se s námi velice ochotně o fotky těchto skvostů podělily a díky tomu můžeme tento web zase mírně rozšířit o zajímavé předměty s tematikou Spejbla a Hurvínka, které dokreslují bohatou mimodivadelní tvorbu spojenou s legendárními postavičkami.

S motivy kreseb Vojtěch Cinybulka vznikly někdy okolo roku 1950 rovněž tři druhy destičkových skládanek se Spejblem a Hurvínkem. Dvě verze těchto skládanek, taktéž s využitím fotek sbírkových předmětů z Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, jsme rovněž přidali na web. Cinybulkovy skládanky uvedlo na trh pražské výrobní družstvo Směr, které sídlilo v Praze 1.

Vojtěch Cinybulk (* 10. srpna 1915 Praha – † 6. února 1994 Praha) byl významným autorem, který rovněž tvořil pro Spejbla s Hurvínkem. Právě tento loutkář, grafik, ilustrátor, autor loutkových her (pro D S+H napsal "nehurvínskovou" hru Pyšná basa), návrhář kostýmů, plakátů či loutkářských scénografií se Skupou v roce 1952 založil loutkářskou katedru při Divadelní fakultě Univerzity Karlovy. Dlouhá léta rovněž spolupracoval s Ústředním loutkovým divadlem v Praze jako samostatný výtvarník a externí scénograf. Podílel se také na festivalu Loutkářská Chrudim, kde působil jako porotce. Cinybulk nejenom, že tvořil různé zajímavé kresby s S+H, z nichž část si můžete prohlédnout rovněž v naší galerii, ale ilustroval také několik knih (např. O Spejblovi a Hurvínkovi, Hurvínek hledá Žerýka) či omalovánek se Spejblem a Hurvínkem a je rovněž autem výtvarného návrhu na poštovní známku s S+H vydanou v roce 1961. Z jeho dřevorytů je patrně nejznámější plačící Hurvínek choulící se ke Spejblovi, který se často používá jako doprovodný obrázek na smuteční oznámení.