Rubrika: fan web

Soutěž o kompilační album CD-MP3 Hurvínkovy dobrodružné výlety do minulosti je u konce. Jako pátá v pořadí na všechny soutěžní otázky správně odpověděla Michaela Dudková z Prahy, které tímto gratulujeme a za odměnu jí zasíláme toto album. To do naší soutěže ochotně věnovalo vydavatelství Supraphon, jenž je dlouholetým partnerem Divadla Spejbla a Hurvínka v oblasti mluveného slova. Jak již bylo několikrát zmíněno, na CD najdete ve formátu mp3 všech sedm oblíbených historických výletů Hurvínka a zbytku dřevěné rodinky z řady "Hurvínek v českých dějinách", které byly natočeny v letech 1997 až 2003. Jedná se konkrétně o tyto příběhy: Hurvínek mezi Přemyslovci (1997), Hurvínek na dvoře lucemburském (1998), O Hurvínkovi a králi husitském (1999), Císařův Hurvínek a Hurvínkův císař (2000), Jak Hurvínek vyvdal Marii Terezii (2001), Jak Hurvínek potkal Mozarta (2002) a Hurvínkova Babička (2003).
A jaké byly správné odpovědi na pět soutěžních otázek souvisejících s těmito příběhy?

Jméno Nosek je a vždy bude nerozlučně spjato se zrodem loutkové dvojice Spejbla Hurvínek. Karel Nosek vytvořil na základě návrhu Josefa Skupy první loutku Spejbla, jeho synovec Gustav pak stojí za vznikem Hurvínka, ale také Spejblovy zušlechtěné verze – nejprve opravil původní strýčkovu loutku poničenou častým otloukáním a souboji se psem a posléze ji na Skupovu žádost nahradil novou a navíc Spejbla vybavil typickými bílými rukavičkami. V roce 1930 Gustav Nosek vyřezal podle Skupova návrhu také loutku Máničky a psa Žeryka, kterého nejen vytvořil, ale také mluvil a vodil. Na zrod obou slavných postaviček byl Gustav Nosek nejednou dotazován, například i v rozhovoru s redaktorem Svobodného slova Petrem Kovaříkem. Toto interview, které nezmiňuje ani Pavel Grym ve své obsáhlé faktografické knize Klauni v dřevácích, bylo otištěno 15. ledna 1972. Originální článek naskenovaný přímo z novin si můžete prohlédnout zde (jpg soubor); nejdůležitější pasáže z rozhovoru jsme pro vás přepsali:

“Ve čtrnáctém roce, když se rozpadl odbor loutkového divadla Spolku feriálních osad, byl pro Plzeň angažován lidový loutkář Karel Novák, jeden z nejlepších loutkářů českých. Skupa chodil k němu do divadla jako host, ale nesměl na loutky ani sáhnout. To byla doména rodiny. Jedinou výjimkou jsem byl já, když jsem se vrátil z vojny, protože, já jsem byl z loutkářské rodiny. Skupu moc mrzelo, že si nemůže zahrát. A tak přišel na nápad, že si dá udělat loutku, se kterou by mohl dělat, co by chtěl.“
Prof. Skupa tedy namaloval návrh a požádal strýce Gustava Noska, mistra Karla Noska, aby mu takovou loutku vyrobil. “Pane profesore, tak jak jste to namaloval, to vám nemůžu udělat. Já nemám ten vercajk, abych tam tu plastiku provedl, a potom, podívejte se na to, vždyť se toho budou děti bát“ , řekl mistr Nosek Josefu Skupovi. A vyrobil loutku, jak uměl. Gustav Nosek o loutce, jíž se později dostalo jméno Spejbl, vypráví:
“To byla jeho loutka. Hned si ji nechal obléknout. Tvrdil: to nesmí být ani dělník, ani měšťák ani sedlák, to musí být něco mezi všemi vrstvami. Se Spejblem pak hrál vždy na konci loutkového představeni: přidával a bavil dětičky. Spejbl dělal dětem kotrmelce a skákal a houpal se na hrazdě, až se rozbil a Skupa mi řekl: Udělej mi nového podle toho starého, ale důkladně, aby něco vydržel. Třeba z dubového dřeva.“ Pan Nosek vyrobil nového Spejbla, důkladnějšího, a ten starý zůstal ležet v koutě mezi smetím. Ale jak došlo k tomu, že se narodil Spejblův syn, Hurvínek?
“Při jednom zájezdu do Prahy šel jsem se ve volném čase podívat do Arény na Ference Futuristu a Járu Kohouta. Tehdy ještě nebyl Voskovec a Werich. A řekl jsem si: vida, jeden druhému přihrává, to je veliká pomoc. Spejbl to taky potřebuje, aby se mohl s někým bavit, kdo by mu dodával šťávu, kdo by ho inspiroval. Cely týden jsem drapal, až jsem udělal loutku a přinesl ji Skupovi. To byl Hurvínek. Já jsem ho vyrobil, já jsem ho vodil, já mu dal pohyb. Tenkrát ještě byl v košilce, vzadu ji měl rozepnutou...“
A jak to dopadlo s první loutkou Spejbla, která zůstala porouchaná ležet někde v koutě mezi smetím? Pan Nosek ji opravil a celá léta opatroval jako oko v hlavě. V roce 1948 ji spolu se svým Hurvínkem z upřímného přátelství věnoval na památku sovětskému loutkáři Obrazcovovi, ale loutka nakonec stejně zůstala v Československu.

Od pátku 6.10.2023 je v prodeji kromě remasterované LP desky Hurvínkova strašidýlka také kompilační album CD-MP3 Hurvínkovy dobrodružné výlety do minulosti. Na něm najdete sedm oblíbených historických výletů Hurvínka a zbytku dřevěné rodinky z řady "Hurvínek v českých dějinách", které byly natočeny v letech 1997 až 2003. Jedná se konkrétně o tyto příběhy: Hurvínek mezi Přemyslovci (1997), Hurvínek na dvoře lucemburském (1998), O Hurvínkovi a králi husitském (1999), Císařův Hurvínek a Hurvínkův císař (2000), Jak Hurvínek vyvdal Marii Terezii (2001), Jak Hurvínek potkal Mozarta (2002) a Hurvínkova Babička (2003).
My vám nyní díky laskavosti Supraphonu nabízíme možnost vyhrát toto album. Stačí, když správně odpovíte na několik jednoduchých otázek vztahující se k příběhům zachyceným na tomto albu. Ale pozor, CD nezíská první úspěšný soutěžící, ale pátý v pořadí. Děkujeme vydavatelství Supraphon, které ochotně vyhovělo naší prosbě a věnovalo nám toto album do naší soutěže. Těšíme se na vaše odpovědi. Soutěž bude ukončena po vyhlášení výherce a poté bude CD zasláno výherci obyčejnou zásilkou Českou poštou.

Tyto stránky se za posledních několik let rozrostly natolik, že je stále složitější získávat nové materiály, které bychom zde mohli umístit. Máme proto radost, že se s fanoušky můžeme podělit o několik nových kousků, které do naší virtuální sbírky s pomocí materiálů od jednoho z fanoušků S+H přibyly. Předně je to trojice tištěných omalovánek, díky nimž se počet těchto tiskovin rozrostl na celkem dvanáct. Radost máme také z doplnění propagační brožurky Do lesa se Spejblem a Hurvínkem, ve které Spejbl s Hurvínek v krátkém příběhu lákají na sběr lesních plodů. Tuto osmistránkovou brožurku vydala Jednota pravděpodobně v roce 1968 a my vám jí přinášíme v digitální formě celou. Zajímavostí je potom i stará reklamní pohádka s Hurvínkem a Kašpárkem vydaná někdy okolo roku 1930 s názvem Panáčkové na cestách, ve které rakovnická firma Františka Otty propaguje mýdlo Mogul. Tyto brožurky se v první polovině minulého století přidávaly k nákupu, nebo rozdávaly dětem v obchodech s propagovaným zbožím. I tu si můžete prohlédnout kompletní. A do třetice přibyla divadelní brožura s názvem Jak se píše pro Hurvínka z roku 1990. V této publikaci vydané při příležitosti šedesátého výročí profesionální činnosti D S+H se pětice autorů ohlíží za obdobím, kdy pro slavnou loutkovou dvojici a Divadlo Spejbla a Hurvínka psali nejrůznější texty - ať už divadelní hry či scénky pro gramofonové desky. Úvodní slovo obstaral Pavel Grym, který je vedle Josefa Barchánka, Zdeňka Lepšíka, Jiřího Středy a Františka Nepila jedním z těch, kteří se v krátkosti vyznali z toho, jak se jim spolupracovalo s D S+H při psaní textů. V případě Josefa Barchánka je uvedena zajímavá zmínka o nahrání neznámé reklamní kazety, kterou v roce 1989, tedy v době, kdy byl hlavním interpretem S+H Miloš Kirschner, namluvil Martin Klásek. Mělo jít o jakýsi projekt na popularizací hygieny a zdravotnických zásad. Nahrání si však bohužel nevybavuje ani interpret a ani Supraphon k tomu nemá ve svých záznamech žádné informace. Jde tedy o malou záhadu. Pokud někdo z čtenářů má jakékoliv informace k této reklamní kazetě, budeme rádi, když se s námi o ně podělíte.

Je jen pramálo lidí, kteří by neznali Spejbla a Hurvínka – slavnou loutkovou dvojici, která již téměř sto let rozdává radost malým i velkým divákům. Jak ale vznikla jejich prazvláštní jména a kdo je vymyslel? To je dodnes zahaleno rouškou tajemství. Jak v případě jména Spejbl, tak i Hurvínka existuje několik variant. Pamětníci se ve svých tvrzeních totiž vždy rozcházeli a ani Josef Skupa se nikdy nevyslovil jednoznačně. Všechny tyto teze o původu jmen byly již několikráte popsány, například v knihách Pavla Gryma, Jana Malíka či Denisy Kirschnerové odkud jsme je převzali i my na tento web – najdete je u detailních informací k loutkám Spejbla a Hurvínka.
K několika protichůdným variantám přidal další prasynovec Josefa Skupy Pavel Skupa, který se o nich zmiňoval například v prvním díle podcastů D S+H odvysílaných v loňském roce či v Českém rozhlase v pořadu z roku 2012. Ten na základě bádání v rodinném archivu uvádí zcela odlišný zrod jmen. Podle něj se Spejblovo jméno odvíjí od začátečních písmen několika slov mající vztah k rodině duchovního otce loutek. První písmeno „S“ ve Spejblově jméně odkazuje na rod Skupů (Skupovi), druhá dvě „PE“ ke jménu Pepouš, jak oslovovala malého Josefa Skupu jeho matka, „J“ je odkazem na začáteční písmeno jména jeho otce Josefa a konečně „BL“ má být zkratkou začátečních písmen slov „bude loutka“. Jméno Hurvínek je dle něj odvozeninou od německého slova "die Hure", což je hanlivý výraz pro prodejnou ženu. Za Hurvínkovým jménem podle Pavla Skupy stojí Skupova manželka Jiřina, která uměla velice dobře německy a která českou úpravou tohoto německého slova odkazovala na Hurvínkovu neznámou matku.
Variant a teorií je mnoho a jisté tajemné mlhavo vznik jmen již zřejmě obestírat nepřestane, obzvláště dnes, kdy už nikdo z přímých pamětníků nežije. Nejblíže pravdě bude patrně tvrzení Skupova spolupracovníka Karla Kovala - Šlaise, které dokumentuje diplom čestného uznání z 12. října 1955, ve kterém Skupa Kovalovi a jeho otci oficiálně děkuje za autorství jmen Spejbl a Hurvínek.