Rubrika: fan web

Divadlo Spejbla a Hurvínka připravilo pro členy Klubu Hurvajz nové vydaní klubového zpravodaje. To je v dosavadní historii asi nejobsáhlejší a to zejména díky ucelenému přehledu, jenž dopodrobna mapuje Hurvínkovské večerníčky. Od prvního ještě černobílého cyklu Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka (1972), přes již barevný a dodnes asi nejpopulárnější Znovu u Spejbla a Hurvínka (1974), porevoluční vydání Hurvínek vzduchoplavcem (1993) až po zatím poslední seriál Hurvínkův rok (2003), který vlastně ani večerníčkem nebyl, neboť byl původně vysílán jen v rámci ranního dětského pásma pohádek Pohádková neděle. Přehled obsahuje mnohé detaily včetně dobových kritik či neznámých snímků z natáčení. Nechybí ani informace o jejich vydání na videonosičích, ať už to byly v té době nejvyužívanější VHS kazety či později DVD disky. Fandy textů z archivu D S+H pak jistě potěší scénář příběhu Sněhulák jako živý z roku 1972. Tento námět byl využit i v jednom z dílu zmiňovaného večerníčku. Oba příběhy se ale mírně liší. Zatímco audio verze vygraduje Hurvínkovým nastuzením a emotivním prozřením směrem ke starostlivému otci, v televizní verzi pan Spejbl předstírá, že Hurvínka opravdu považuje za sněhuláka a přiměje ho nanosit uhlí na celý týden. Pokud nejste ještě členy Klubu Hurvajz, máte možnost to za pouhých 200 korun za rok napravit. Zpravodaj klubu je pouze jedním z bonusů.

Už dávno neplatí, že graffiti jsou jen ohyzdné klikyháky na fasádách domů či počmárané vagóny metra. Graffiti je dnes považováno za druh výtvarného umění spadající do kategorie označované jako street art. A pokud je provedeno někým, kdo tuto techniku ovládá, a současně je umístěno někam, kam patří, může být zkrášlujícím prvkem městských aglomerací. A jelikož jsou Spejbl a Hurvínek nedílnou součástí naší kultury a zároveň obrovským fenoménem, není divu, že i oni pronikli do této oblasti. Pojďme se podívat na některé příklady.
Diváci domovské scény D S+H v pražských Dejvicích si jistě všimli velkoplošné malby na boční fasádě domu v Dejvické ulici č. 397/34, na níž je neznámým autorem zvěčněna celá dřevěná rodinka. V tomto případě sice asi nejde přímo o klasické graffiti, ale v rámci zjednodušení tuto malbu do této kategorie snad můžeme zařadit (odborníci nám to jistě prominou).
Dalším příkladem, kde můžeme nalézt Spejbla s Hurvínkem zvěčněné akrylovými fasádními barvami, štětci a spreji na zdi, je středočeská obec Chýně. Právě zde v roce 2018 vznikl unikátní projekt s názvem 100 let hrdosti národa v obrazech. Šedesátimetrová koláž zachycuje významné momenty a osobnosti našeho národa za poslední století, mezi kterými vedle mnoha person ze světa politiky, sportu, vědy, kultury nechybí ani Spejbl s Hurvínkem v náručí.
V covidové době pak vzniklo další povedené graffiti, které se nachází u železniční stanice v Praze-Klánovicích. Na něm je na podkladě české vlajky ztvárněn tentokráte samotný Hurvínek kopající do viru covidu s nápisem 'Spolu to dáme', který je parafrází původního motta během pandemie.
Víte ještě o nějakém dalším graffiti či jiné podobné malbě znázorňující naše hrdiny? Napište nám a my obrázek zařadíme do přiložené galerie.

Na téže stránce jako obrázky s graffiti najdete rovněž fotografie mnoha různých uměleckých předmětů souvisejících s S+H - od kreseb samotného Josefa Skupy, Rudolfa Brachtla či Radko Hakena, přes fotky pomníků a laviček až po nejrůznější sošky a sochy (kamenné, ale i ledové) či intarzované obrázky vytvořené nadšenými amatéry.

Víte, jaké bylo historicky úplně první barevné vystoupení Spejbla a Hurvínka v televizi? Pokud ne, odpověď najdete v následujícím textu.

Při pátrání se musíme se vrátit do hluboké minulosti, konkrétně do roku 1967. V tomto roce totiž Divadlo S+H hostovalo nejenom v Německé demokratické republice, ale vydalo se rovněž přes oceán do zemí, kde v té době byli Spejbl s Hurvínkem neznámí. Soubor vycestoval na svůj dosud nejdelší zájezd v historii do několika států světa, konkrétně zavítal do Norska, Kanady, USA, Egypta a také Indie (viz přehled zahraničních turné). Ze všech zemí si přivezlo velké uznání, ale ne vždy probíhaly přípravy zahraničních cest hladce. To byl případ i zájezdu do Kanady a USA, který byl spojen s vystoupením na festivalech ve Waterloo v Ontariu a ve Washingtonu, a rovněž reprezentací naší vlasti na Světové výstavě EXPO v Montrealu. Československé úřady, které výjezdy v té době musely povolovat, tuto cestu zamítly, resp. odmítly souboru poskytnout dostatečné finanční krytí. To však Miloše Kirschnera a jeho devět kolegů od výjezdu neodradilo, a jak uvádí Pavel Grym v publikaci Klauni v dřevácích (1988), rozhodli se za velkou louži vydat de facto soukromě na vlastní náklady. Zájezd se i přes organizační útrapy nakonec podařilo realizovat a výdaje byly z velké části pokryty honorářem za natočení šesti půlhodinových programů pro kanadskou televizi CBC, které dohodlo vedení D S+H. Jak v rozhovoru pro Rudé právo, resp. jeho sobotní přílohu Haló sobota, v říjnu 1983 vzpomínal principál divadla, bylo to právě ono kanadské natáčení, které bylo jako první v historii televizních vystoupení S+H realizováno v barevném provedení (celý rozhovor je online dostupný na této stránce). Kanadská CBC existuje dodnes, a proto jsme se ní obrátili s žádostí, zda by bylo možné se k tomuto filmovému materiálu dostat. Pokud nám přijde pozitivní odpověď, v což upřímně příliš nedoufáme, čtenáře webu s ní samozřejmě seznámíme.

Pro úplnost dodejme, že během Světové výstavy EXPO67 soubor na kanadském území odehrál 18 představení v československém reprezentačním pavilonu a též na ostrově La Ronde. Posléze se divadelníci přesunuli do USA, kde odehráli v prestižním washingtonském Smithsonian Institution 22 vystoupení. Jak píše ve své knize Spejbl a Hurvínek... na nitkách osudu (2010) Denisa Kirschnerová, dobrodružství, ke kterému se Miloš Kirschner odhodlal, nakonec dobře dopadlo. Při návratu na pražské letiště přivítali úspěšné divadlo za přítomnosti televizních kamer právě ti političtí činitelé, kteří odjezdu D S+H bránili. O tomto cestovatelském dobrodružství, které nakonec dobře skončilo, včetně vzpomínek na první barevné televizní natáčení, se Miloš Kirschner kromě výše uvedeného rozhovoru svěřil také v interview „Amerika objevuje Spejbla a Hurvínka - soukromá komerční cesta“, jenž byl otištěn v Divadelních novinách č. 2/1967 a který je online dostupný zde.

Prázdniny jsou neodmyslitelně spojeny s cestováním a odpočinkem. Na to reaguje i nejnovější číslo zpravodaje Klubu Hurvajz, který se cestování Spejbla a Hurvínka věnuje. Na několika zajímavých fotkách ukazuje Spejbla s Hurvínkem na známých místech ať už to jsou Niagarské vodopády či u indického Taj Mahalu. Stranou zajímavého čtení nezůstává ani divadelní tvorba, která zejména v počátcích byla s cestováním často spojena. Jako příklad můžeme uvést hry Z Plzně do Plzně I (1927) a Z Plzně do Plzně II (1927), ale i Se Spejblem do stratosféry (1932), Dobrodružství Hurvínka, rozhlasového zpravodaje (1936), Hurvínek a Spejbl na cestě kolem světa, jenž měla premiéru rovněž v roce 1932, či z novějších her třeba Hurvínkovo dobrodružství (2010) nebo Spejbl versus Drákula (2014).
Stranou výčtu nezůstávají ani audionahrávky, ve kterých je téma cestování velmi časté, ale i knižní tvorba, kterou reprezentuje například kniha Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky vycházející z motivů dvojice oblíbených gramodesek.
To samozřejmě není vše, proto chce-li se dozvědět více, staňte se členy Klubu Hurvajz. Zde se dozvíte jak na to a co všechno za výhody na vás v klubu čeká.

Posunovací obtisky - dnes se s nimi setkáváme velmi zřídka (většího uplatnění najdou už jen při zdobení velikonočních vajíček), v sedmdesátých a osmdesátých let minulého století však byly velice populární a děti si s jejich pomocí zdobily kdeco. Na obtiscích se vyskytovaly nejrůznější tehdy populární motivy a postavičky, a tak není divu, že vznikla i série obtisků se Spejblem a Hurvínkem. Ta byla vydána zřejmě na osmi samostatných arších, kdy každý obsahoval šest obtisků na určité společné téma. Někdy to byly budovatelské motivy týkající například výstavby pražského metra či spartakiády, jindy šlo o nepolitická témata jako létání, Vánoce či ranní rozcvička. V našem digitálním archivu máme dispozici pouze šestici z celkových osmi sad. Pokud chybějící dva archy s obtisky vlastníte, budeme moc rádi, pokud nám pošlete náhled, abychom mohli jejich fotky na naše stránky doplnit.
Pokud jste se s obtisky nikdy nesetkali a netušíte, jak se s nimi pracovalo, opsali jsme pro zajímavost návod, který byl uveden na rubové straně obtisků.