Rubrika: fan web

Řádný upír pochrupává ve své rakvi, kolébán autorovou fantazií, a vstává o půlnoci, aby pobavil diváka či čtenáře. Toliko úvodní věta autorky z programové brožurky ke hře Spejbl versus Dracula. Je to neuvěřitelné, ale na jaře příštího roku uplyne už 50 let od doby, kdy mohli diváci na tento hororový muzikál ve swingovém stylu poprvé do Divadla Spejbla a Hurvínka zajít. Napsala ho divadelní a rozhlasová režisérka a autorka Helena Phillipová, skvělou hudbou ho opatřil Ivan Štědrý a k dokonalosti dovedl orchestr Václava Zahradníka. Zásadní podíl na úspěchu měla samozřejmě vynikající interpretace obou hlavních protagonistů – Heleny Štáchové a Miloše Kirschnera, kteří se bravurně zhostili všech mluvičských i pěveckých partů (s výjimkou psa Žeryka).
Není tedy divu, že se pod počeštěným názvem Spejbl versus Drákula a v novém nastudování, avšak s původní hudbou a originálním orchestrovým doprovodem, dostal tento kousek na divadelní prkna o čtyřicet let později znovu. Stejně jako tehdy, i nyní se pan Spejbl pouští do skládání muzikálu, který ho má zbavit dluhů. V přízračné atmosféře pařížské mansardy, která je svědkem Spejblových tvůrčích muk, nechybí upírobijec Hurvínek, podnikavá nymfoMánička, pes baskervilský alias Žeryk a paní Kateřina, která svede boj o Spejblovu přízeň s francouzskou dekadentní zpěvačkou Poulet. A když se k nočnímu životu probere i žoviální hrabě Drákula, je o zábavu postaráno.
Pro Helenu Štáchovou, která účinkovala v obou verzích, má tato inscenace pikantní a skoro až osudový nádech. Několik týdnů po premiéře se jí narodila dcera Denisa, současná ředitelka D S+H, která před devíti lety iniciovala znovuuvedení této parafráze hrůzyplné vampíří podívané. Autorská úprava textu šla ruku v ruce se změnou vzhledu loutek, kdy nejmarkantnější proměnou prošla marioneta hraběte Drákuly, který má v novém provedení vyjížděcí zuby a tajemně zeleně svítící oči. Pokud by chtěl mít někdo tuto loutku od řezbáře Antonína Müllera doma, může si jí zakoupit na této stránce. Musí si však připravit téměř 55 tisíc korun.

Nádherné písně z tohoto muzikálu se objevovaly také v televizním vysílání - v silvestrovském hudebně laděném pořadu A ještě trochu swingu z roku 1978 si paní Kateřina spolu se Spejblem střihla duet Kdybych znala tisíc tváří. Právě k této písni z tohoto pořadu se podařilo mladému fanouškovi Spejbla a Hurvínka, dvanáctiletému Šimonovi, získat z archivu České televize sken originální notové partitury, kterou jsme nemůžeme veřejně sdílet. Kdo by chtěl slyšet více ukázek a písní z originální divadelní verze hry s Milošem Kirschnerem (nikoliv audionahrávky), dokonce i v němčině, nechť si poslechne rozhlasový pořad Vypravěči s Ondřejem Lážnovským z roku 2017. V něm zazní hned několik raritních záznamů původní verze z divadelního audioarchivu poskytující zajímavé srovnání s aktuálně uváděným nastudováním v interpretaci Martina Kláska. Pro úplnost dodáváme, že nejbližší příležitostí, kdy na tuto hru budete moci zajít do divadla, bude 6. října 2023 od 19 hodin.

Jelikož se jedná o jeden z vrcholů tvorby D S+H, nikoho nepřekvapí, že ani ne rok od divadelní premiéry vyšla tato hra ve zkrácené podobě také na LP desce (nahrána byla dokonce dřív, než byla uvedena v divadle). Znovuvydání se dočkala v roce 1999, kdy byla spolu s dalšími dvěma příběhy nahrána na kompilační reediční CD. Velkému zájmu posluchačů se těší dodnes a také proto titul obdržel zlatou desku za 15.550 prodaných audionosičů. V roce 2021 bylo toto divadelní představení, s Martinem Kláskem a Marií Šimsovou v hlavních rolích, zfilmováno pro internetovou platformu Dramox. A týž rok také pro virtuální realitu v rámci projektu Brejlando, kdy se děj odehrává všude kolem vás a na herce (loutky) si můžete skoro sáhnout.

• Edit 31.7.2023: Pro fajnšmekry jsme sestříhali všechny čtyři dostupné verze písně Kdybych znala tisíc tváří do jednoho mp3 souboru, který si můžete poslechnout pod tímto odkazem. Jako první zazní píseň ve verzi z LP desky, následuje verze z divadelního představení, třetí je zařazena skladba z televizního pořadu a jako poslední je tato píseň ve verzi z roku 2021.

Počátkem srpna tomu bude 70 let, kdy Spejbl s Hurvínkem poprvé promluvili cizím jazykem. Stalo se tak v Bukurešti, kam soubor vyrazil na IV. mezinárodní festival mládeže a studentstva, jenž se za účasti 30000 návštěvníků ze 111 zemí konal v rumunské metropoli v době od 2. do 16. srpna 1953. Namísto Josefa Skupy, který v té době ležel v nemocnici, na zájezd narychlo vycestoval nastupující interpret S+H Miloš Kirschner, pro něhož to byla první zahraniční zkušenost. Traduje se historka o tom, kterou vyprávěl i sám Kirschner, jak se před cestou vypravil za nemocným Skupou do nemocnice, aby se s ním poradil, jak Spejbla a Hurvínka tamnímu publiku představit. Skupa mu na jeho dotaz odvětil: "Víš co?! Hraj si to jak chceš! Oni ti budou stejně hovno rozumět!" Tato vpravdě nečekaná odpověď přivedla Kirschnera na myšlenku nechat Spejbla s Hurvínkem promluvit nad rámec běžné zdravice. Cestou do Bukurešti mu s překladem dialogů do několika světových jazyků pomohli cestující z vlaku - proslulí cestovatelé Hanzelka a Zikmund a také houslový virtuóz Josef Suk, kteří na festival do Rumunska také mířili. A tak když se Spejbl s Hurvínkem během svých představení rozpovídali v celé řadě jazykových variací, hrálo se místo plánovaných osmi představení hned třináct. Tento mimořádný úspěch přinesl divadlu a jeho postavičkám velké uznání, které ocenil jak zahraniční tisk, tak i československá média. Mezi nimi byl i Československý rozhlas, který přímo v dějišti festivalu natočil reportáž věnující se právě famóznímu úspěchu loutkového divadla. Tuto sedmdesát let starou pochvalnou zmínku nyní v Českém rozhlase oprášil redaktor Pavel Hlavatý a v rámci pořadu Archiv plus jí odvysílal. Jak uslyšíte, jasně líčí, že tato výprava byla pro Divadlo Spejbla a Hurvínka skutečně veleúspěšná. Spejblovi a Hurvínkovi se díky tomuto riskantnímu kroku otevřel svět a současně se zrodila tradice zahraniční cizojazyčné interpretace textů. Do jakých všech koutů světa se Spejbl s Hurvínkem od svého vzniku podívali se můžete dočíst na stránce věnované zahraničním turné.

O tomto mezinárodním festivalu mládeže a studentstva natočil režisér Čeněk Duba více než hodinu a půl trvající hudebně-taneční dokument Setkání v Bukurešti, který měl v kinech premiéru v březnu 1954. Zda v něm byla zachycena i část vystoupení Spejbla a Hurvínka ale nevíme. Propagandisticky laděnou dobovou televizní reportáž ze zahajovacího ceremoniálu bukurešťského festivalu si pak můžete připomenout v pořadu Trojkové srpny z cyklu Archiv ČT24.

Výstav věnovaných tvorbě Divadla Spejbla a Hurvínka, jeho dřevěným hvězdám, stejně jako těm, kdo za jejich popularitou stojí, se uskutečnilo za desítky let trvající historie S+H několik. Jednou z nich byla i výstava s názvem "Divadlo Josefa Skupy", kterou v roce 1972 uspořádalo pražské Národní muzeum. S pomocí dobové pozvánky, kterou nám velice ochotně poskytli pracovníci archivu NM, se podařilo dopátrat, že vernisáž této výstavy se uskutečnila v pondělí 17. ledna 1972 od 17 hodin. Výstavu připravilo divadelní oddělení Historického muzea NM a slavnostního zahájení se ujala ředitelka dr. Helena Johnová a spolu s ní generální sekretář organizace UNIMA dr. Jan Malík. Jak víme z dochovaného televizního šotu, který byl odvysílán v Televizních novinách, účastnil se jí také Miloš Kirschner, který s sebou vzal Spejbla a Bohuslav Šulc, jenž doprovodil Hurvínka. Oba zde během slavnostního zahájení předvedli ukázky z repertoáru Divadla S+H. Vernisáž si nenechala ujít také celá řada významných umělců a osobností té doby. Jedním z nich byl řezbář Karel Nosek, který v někdy v letech 1919 a 1920 vytvořil loutku Spejbla, či herec Oldřich Nový. Přehled výstav vztahujících se ke Spejblovi a Hurvínkovi a jejich tvůrcům najdete na samostatné stránce.

Rudolf Brachtl (1892–1981) byl akademický malíř, který vytvořil řadu portrétů předních osobností československého veřejného života, včetně prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Tento uznávaný umělec byl spolužákem Josefa Skupy z UMPRUM, pro kterého rovněž namaloval několik kreseb. Patrně nejznámější jsou jeho díla z roku 1952, která pro Skupu vytvořil k jeho 60. narozeninám. Na nich ztvárnil prvního adoptivního otce s loutkami Spejbla a Hurvínka. Na jedné z kreseb je v pozadí vidět také slavná dechová hudba a v druhém rohu pak i Mánička s Žerykem a zřejmě postava paní Drbálkové s nějakou další loukou. Ve stejném roce Rudolf Brachtl namaloval rovněž portrét samotného Skupy a o rok později například Hurvínka hrajícího na housle. Jeden z Brachtlových obrazů s Josefem Skupou a jeho loutkami zdobí také prostory kanceláří Divadla Spejbla a Hurvínka. Několik z těchto kreseb si můžete prohlédnout v naší galerii s náhledy uměleckých děl. Pokud víte o dalších, budeme rádi za doplnění.
Rudolf Brachtl se narodil v obci Postřelmov nedaleko od Šumperka. Za první světové války se přihlásil do čs. legií v Rusku. V závěru války působil jako válečný malíř také na francouzské a italské frontě. Po návratu do Československa v roce 1918 zůstal v činné vojenské službě. V hodnosti podplukovníka byl penzionován v roce 1940. Umělecká tvorba Rudolfa Brachtla se vyznačuje realistickým figurálním ztvárněním s návazností na tradici českého akademismu konce 19. století. Kromě portrétní tvorby rád maloval také krajinu a přírodní motivy.

Dalším významným autorem, který rovněž tvořil pro Spejbla s Hurvínkem, byl Vojtěch Cinybulk (1915-1994). Právě tento loutkář, grafik, ilustrátor, autor loutkových her (pro D S+H napsal "nehurvínskovou" hru Pyšná basa), návrhář kostýmů, plakátů či loutkářských scénografií se Skupou v roce 1952 založil loutkářskou katedru při Divadelní fakultě Univerzity Karlovy. Dlouhá léta rovněž spolupracoval s Ústředním loutkovým divadlem v Praze jako samostatný výtvarník a externí scénograf. Podílel se také na festivalu Loutkářská Chrudim, kde působil jako porotce. Cinybulk nejenom, že tvořil různé zajímavé kresby s S+H, z nichž část si můžete prohlédnout rovněž v naší galerii, ale ilustroval také několik knih (např. O Spejblovi a Hurvínkovi, Hurvínek hledá Žerýka) či omalovánek se Spejblem a Hurvínkem. Z jeho dřevorytů je patrně nejznámější plačící Hurvínek choulící se ke Spejblovi, který se často používá jako doprovodný obrázek na smuteční oznámení.

Loutka Spejbla oděná do typického fraku, dřeváků a bílých rukaviček je sice naprosto jedinečná, přesto má několik bratranců - a to jak ve smyslu pokrevní příbuznosti, tak i vizuální podobnosti. Spejblovým vzhledem se totiž inspirovali návrháři a řezbáři i při tvorbě jiných marionet pro loutkové inscenace. Příkladem může být postava vynálezce ruchadla, pana Veverky, který účinkuje ve hře Dějiny kontra Spejbl. V ní je rozměrově i vzhledově loutka identická jako sám pan Spejbl – liší se pouze bujnou kšticí, kostýmem a pochopitelně hlasem. Videozáznam tohoto představení ve verzi z roku 1985 si v Kirschnerově interpretaci můžete pustit ze záznamu, který pořídila Československá televize v Divadle S+H. Inspiraci Spejblovým vzhledem nezapře ani loutka Spejblova bratrance hajného Jedličky ze hry Hurvínkovo dobrodružství. Lojzík Jedlička má v této inscenaci o cestě Spejblovic rodinky do přírody v porovnání s jeho příbuzným mírně protáhlejší hlavu, knír, jinak klenuté nadočnicové oblouky a také "přehazovačku" z vlasů. Tento příběh vyšel pod názvem Hurvínkovo letní dobrodružství i v podobě audionahrávky.

Oproti tomu Hurvínek žádné divadelní "klony", aspoň pokud je nám známo, nemá. Jedinou výjimkou je loutka Pahurvínka ze hry Ještě jeden Hurvínek?, což je ale Hurvínkův mechanický dvojník. Postavička se od normálního Hurvínka lišila pouze svítícíma očima a strojovým hlasem, kterým ho pro odlišení obou postav mluvil Miloš Kirschner. Přesvědčit se o tom můžete na CD s divadelním záznamem této hry, které vydal Supraphon v roce 2021 na výběru Spejbl a Hurvínek Miloše Kirschnera – to nejlepší.