Paní Drbálková

(uvedení: 1938 - 1953)

Ještě před uvedením paní Kateřiny na scénu měla dřevěná dvojice jiné ženské protějšky. Jednou z nich byla paní Drbálková, vlastním jménem Klotylda, jejíž postavu vymyslel, později navrhl a loutku vyřezal Jan Vavřík-Rýz. Tato postava se zrodila v červenci 1938 na plzeňském výstavišti při jubilejní výstavě jako rozhlasová postava - z ampliónů na výstavě zaznívá prostřednictvím Jana Vavříka-Rýze skřípavý ženský hlas a "jedovatým" slovníkem komentuje tato klasická pavlačová drbna aktuální události. Když Skupu s Wenigem napadne, že by se tahle výřečná babka mohla objevit i na jevišti, nenechal se Jan Vavřík-Rýz dlouho prosit a vyřezal v tvářích ducatou bábu s rozšklebenými ústy, která dovedou strojeně fňukat, špičkovat a trousit jedovatosti. V jejích rysech lze dokonce nalézt, byť pochopitelně zdeformované, rysy autora.

Na jevišti poprvé vystoupila 25. prosince 1938 při premiéře dětské hry O fousatém Hurvínkovi. Zásadní roli sehrála ve hře Josefa Skupy a Franka Weniga Kolotoč o třech poschodích (poprvé 10. února 1939), v níž se jako domovnice snaží uzurpovat moc ve Spejblově domě. Hra byla zřejmou alegorií mnichovských událostí a jedním z nejstatečnějších počinů české kultury té doby.

Paní Drbálková vystupovala ve velmi rozmanitých rolích: jednou jako Spejblova sousedka, jindy coby paní domácí, správcová, Spejblova bytná, posluhovačka ve výzkumném ústavu, pradlena. V jedné hře Spejbla ani nezná, v jiné figuruje jako teta Máničky a Spejblova stará známá. Její vztah ke Spejblovi byl podle daného postavení buď svrchovaně pánovitý či drsně podlézavý, její poměr k dětem převážně nadřazený. Na to nakonec také paní Drbálková doplatí, nenajde si své pevné a jednoznačně definované místo vedle Spejbla, Hurvínka, Máničky a Žeryka. Vždy to však byla hašteřivá a jízlivá pavlačová drbna, která neváhala komentovat jakékoliv téma. Díky gramofonové desce Ranní tělocvik u Spejblů / Apríl u Spejblů, můžeme ve scénce Apríl u Spejblů, slyšet vedle Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy i paní Drbálkovou v podání Jana Vavříka-Rýze.

Později se vyskytly i názory, že Drbálková nemohla vedle Spejbla nastálo existovat pro svůj drastický humor, kterým ji jako tvůrce i herecký představitel Vavřík-Rýz vybavil. Pravda, její komika byla rezavější, šklebivější, i výtvarně se odlišovala, ale pravé důvody toho, proč se nestala Spejblovou stálou a vyrovnanou partnerkou, je třeba hledat spíš v autorech, kteří jí k tomu nedali příležitost. Nevytvořili pro ni pevné zázemí, v dosavadním souboru typů jí neurčili stálou roli ani charakter.

Svým osobitým projevem i zjevem Drbálková zpestřovala každou hru, ve které se objevila. Ještě v roce 1950 uváděla s typickou výmluvností svým ostře ječivým hlasem (zachyceným i na desce) Vavříkovo estrádní pásmo. Ale to už její sláva zkomírala, až s Vavříkovým předčasným odchodem z divadla (1953) zmlkla paní Drbálková nadobro. Nebyla - možná - partnerkou zcela ideální, byla z drsnějšího těsta, od dost poklidného zápecnického světa Spejblova se odlišovala svým trochu ordinérním chováním, svou nestydatou vlezlostí, přece však se zdá, že příležitosti, která se tu naskytla, autoři nevyužili tak, jak tato osobitá komická postava nabízela.