Rubrika: fan web

Hurvínek na luční kobylce - nádherná fotka ze hry Hurvínek mezi broučky. Právě tato inscenace patří k nejpopulárnějším z celého repertoáru Divadla S+H. S úspěchem se hrála přes sedmdesát let a v součtu dosáhla téměř dvou tisíc repríz, což je na loutkovou hru neuvěřitelné a zřejmě také nedostižitelné číslo. Pozoruhodné je i to, že se v interpretaci vystřídali tři různí mluviči - zprvu samozřejmě Josef Skupa, po něm Miloš Kirschner a následně i Martin Klásek. Z repertoáru musela být definitivně stažena až po soudním sporu týkající se autorských práv k dílu Josefa Skupy.
Zápletka je přitom v zásadě velice jednoduchá - během snu se zmenšenému Hurvínkovi dostává tvrdé lekce za necitelný vztah k přírodě, který tváří tvář škodám, které napáchal, odčiní svým statečným bojem s pavoukem, při němž vysvobodí Bábulinku, a polepšen si umiňuje chovat se nadále už jen ohleduplně. Pavel Grym k této inscenaci ve své knize Klauni v dřevácích uvádí následující: Jde o hříčku zcela prostou, nenáročnou, naivní, sentimentální, až protivně výchovnou. Současný dramaturg by v ní našel nejeden prohřešek proti vybranému dramaturgickému vkusu, nevyrovnanou dramatickou stavbou počínaje a pedagogickým polopatismem konče. A přece je v této hře něco nevýslovně krásného, křehkého, hebkého, její tklivý hlásek lásky ke všemu živému je tak podmanivý, že každý je ochoten odpustit jí méně podstatné vady na kráse.
Poprvé byla tato hra, kterou napsal Josef Skupa společně s blízkým přítelem Frankem Wenigem, uvedena pod názvem Hurvínek se učí čarovat 4.9.1937 v hotelu Záložna v Lounech. Po první úspěšné sérii čítající 187 repríz, zasahující až do prvních let okupace, se hra vrátila na jeviště Divadla S+H ještě pětkrát. Druhé nastudování z roku 1946, už pod názvem Hurvínek mezi broučky, se dočkalo 66 repríz, další uvedení pod vedením Jiřiny Skupové z roku 1954 bylo k vidění 533x, čtvrté nastudování o 10 let později se na divadelní prkna dostalo 175x. V páté verzi z roku 1974, kterou bylo možné pod Šulcovou režií vidět během 338 repríz až do jara 1985, se v rolích Spejbla a Hurvínka divákům poprvé představil tehdy sedmnáctiletý Martin Klásek. Poslední obnovená premiéra v režii Jiřího Středy byla uvedena v roce 1987. Toto v pořadí již šesté nastudování bylo zřejmě definitivně posledním, a to z důvodu kolize autorských práv na tvorbu Josefa Skupy. Dodejme, že představení se s úspěchem hrálo také německy a rusky.
Za svou popularitu vděčí tato hra nejenom nestárnoucímu a dodnes platnému scénáři, ale také krásným loutkám, na jejichž tvorbě má lví podíl Jan Vavřík-Rýz. Věhlasnou hmyzí kapelu z této hry dodnes připomíná krátký amatérský film z roku 1938, který dokazuje jedinečnou loutkohereckou sehranost Skupova souboru i poetiku výtvarně výjimečných marionet.
Oblíbenost této loutkové hry se promítla i do mimodivadelní roviny. V českém jazyce na audionosiči sice nikdy nevyšla, byla ale 17. února 1939 nahrána na zvukový pás a o den později od 17:05 do 18:30 hodin s průvodním slovem dr. Jana Malíka odvysílána v rozhlase. V němčině se na LP desku dostala v roce 1977 pod názvem Hurvínek unter den Käfern resp. Hurvínek unter den Käferchen, v digitální podobě ji Supraphon uvolnil do prodeje v reedici v roce 2018.
Knižně vyšla tato hra poprvé už v roce 1938 ještě pod původním názvem Hurvínek se učí čarovat jako č. 4 Loutkářovy vitrínky (repertoár náročného loutkáře), sbírky, kterou řídil Ing. František Čech a vydával nakladatel František Josef Balatka v Holešově. V knižním zpracování následně znovu vyšla v roce 1957 pod názvem Adámek mezi broučky. Zajímavostí je, že v roce 1954 se divadelní scénář dočkal svého vydání dokonce i jako součást vlámského loutkářského magazínu Het Poppenspel. Ve vlámštině se tato hra překládá jako Hurvinek leert toveren.
Děti si pak příběh mohly připomínat na 24 obrázcích diafilmu, což byla v minulosti populární forma pro jednoduché promítání pohádek.
Tato hra také předurčila osud Heleny Štáchové. Když v jednom rozhovoru vzpomínala na své divadelní začátky, uvedla, že její první setkání s Hurvínkem bylo právě v této hře, byť jiné, než bychom si možná představovali: "Byla mým prvním divadelním zážitkem, ale nic nenasvědčovalo tomu, že se tato scéna stane mým osudem. V první třetině hry Hurvínek vyvolá ducha. A právě ten mě tak polekal, až jsem se nahlas rozplakala a rodičům nezbylo než mne z divadla vynést."

To, že určité předměty s tématikou Spejbla a Hurvínka jsou mezi sběrateli ceněnými artefakty není nic nového ani překvapivého. Týká se to zejména různých raritních kousků, které jsou nabízeny spíše výjimečně a pak těch, které jsou i přes své stáří ve vynikajícím stavu. Již v minulosti jsme takto upozorňovali na aukci propagační SP desky Kravička pana Spejbla z roku 1971, jenž se prodala za 12 tisíc korun nebo na komplet šesti desek hurvínkových pohádek vydražených za těžko uvěřitelných 37422 Kč. Stejné album pohádek se na Aukru objevilo i poměrně nedávno a jeho cena se vyšplhala na "pouhých" 5632 Kč, v květnu se pak v jiné aukci prodalo za 7400 Kč. Před pár dny pak našla svého nového majitele i LP deska Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora s příběhem na motivy stejnojmenné divadelní hry. Díky tomu, že gramodeska byla nabízena v nerozbaleném originálním obalu, neváhal za ni zájemce vydat kulatých 8888 korun.
Zájem sběratelů však není jen o gramodesky. Vysokých částek dosahují také různé plakáty, staré divadelní programy, knihy či nejrůznější starožitnosti. Aktuálně je v nabídce Aukra například dětské leporelo z roku 1974 Spejblův nepovedený výlet, jehož cena je už teď 1530 korun a to aukce končí až za několik dní. Uvidíme, kam se cena nakonec dostane, ale vezmeme-li do úvahy, že v době vydání se dala tato dvanáctistránková knížečka s příběhem na motivy televizního večerníčku Spejbl se bouří z cyklu Znovu u Spejbla a Hurvínka pořídit za 5,50 Kčs, jde už nyní o slušný cenový nárůst (jakkoliv samozřejmě nelze porovnávat tehdejší a dnešní hodnotu peněz).
Již před více než dvěma lety se pak za 5200 korun prodaly dvě sady talířů s ruční malbou postaviček Spejbla a Hurvínka a stříbrným prolamovaným okrajem z poloviny 20. století. Talíře si můžete prohlédnout na našem webu v sekci sběratelství.
Jaký poklad máte na půdě, ve sklepě či doma ve skříni vy?

Divadlo Spejbla a Hurvínka nemělo na programu vždy jen hry, ve kterých se objevovaly populární loutky, od jejichž jmen divadlo odvozuje svůj název. V poválečném období, kdy se soubor potýkal s určitými tvůrčími rozpaky vyvolanými odchody osvědčených autorů, byl Josef Skupa společně s Janem Malíkem (Skupův spolupracovník, autor - psal pod pseudonymem Jiří Kubeš a dramaturg divadla) "u kořenů tragického nedorozumění, že Divadlo Spejbla a Hurvínka může existovat i bez Spejbla a Hurvínka." Těmito slovy popisuje rozběh nehurvínkovského repertoáru Pavel Grym ve své knize Klauni v dřevácích a pokračuje: "Není známo, kdo přišel první s touto teorií. Souhlasil s tím Malík i Skupa. Naopak pro Vavříka-Rýze, který už nejednou projevil nesouhlas s rolí Skupova stínu, to byla vítaná příležitost dokázat, jak si představuje divadlo.".

Během této éry, která započala v roce 1950, se na programu začaly pod Vavříkovým režijním vedením prosazovat tituly, ve kterých S+H figurují jen jako okrajoví komentátoři, nebo se v nich nevyskytují dokonce vůbec. To je případ inscenací jako jsou například Veselohra na mostě a Rohovín Čtverrohý, Cinybulkova Pyšná basa, Malíkova Pohádka o babce Tichošlapce a posléze třeba Vavříkova Estráda paní Drbálkové, nebo adaptace ruských děl jako Jegorkova lokomotiva či Chameleon, ze které pochází loutky na snímku k tomuto článku (foto je z archivu dcery Jana Vavříka-Rýze paní Heleny Hesselbarth). Těchto nehurvínkovských her bylo celkově nastudováno více než patnáct. Některé měly doslova jepičí život a po prvním uvedení byly staženy, jiné byly úspěšně několikrát reprízovány. Jejich výčet včetně počtu repríz si můžete vyfiltrovat v přehledu divadelních premiér.

Co Josefa Skupu vedlo k zařazení nehurvínkovských her na repertoár D S+H, vysvětloval například v dobovém divadelním programu ke komponovanému večeru Klicperových her, když píše: "Jak to, že dnes nehrají Spejbl a Hurvínek? Takové a podobné otázky a drobná reptání nepozorných čtenářů našich plakátů slyšíme tu a tam od doby, kdy jsme rozšířili repertoir i o hry bez těchto dvou postaviček. Nové poměry v československém divadelnictví vyžádaly si tyto změny a časté a předepsané zájezdy mimo Prahu a za hranice potřebu této změny dotvrdily. Divadlo nesmí zajít okamžikem, kdyby ochuravěl, nebo se trvale odmlčel jejich představitel a divadlo nesmí trčet nevyužito, když jsou naši "Hurvínkovci" na zájezdu. A divadlo nechce zůstat stát, divadlo chce dále tvořit a hledat. I Spejbl a Hurvínek před lety vznikly z tvůrčího hledání. A tak i dnes tvoříme a hledáme. Naše divadelní zájezdy otevřely nám cestu do světa, rozrostla se popularita našich loutek, posloužili jsme dobré pověsti československého divadelního umění, ale posloužili jsme také sobě. Poučili jsme se. Viděli jsme nádherné rozběhy loutkových divadel v Polsku a oslnila nás úroveň a pohybová technika sovětského S. V. Obrazcova. A je to zdravá ctižádostivost, která žene naše spolupracovníky k touze vyniknout i v technice, kterou nám ukázal Obrazcov. Naše loutky typu marionetového (závěsné, shora ovládané) mají velmi omezené možnosti pohybu, dokáží leccos brilantně, ale mimika, pohybové herectví jsou u nich hodně omezeny. Systém javajkový ze spodu, který nám jubilant Jan Vavřík-Rýz ukazuje v Klicperově Rohovínu (poprvé v našem divadle) a systém maňáskový ve Veselohře na mostě, jsou další tvůrčí a průkopnickou prací našeho divadélka. Nechceme zůstat stát, chceme růst, chceme hledat a tak jsme se tedy v souboru početně rozmnožili. Jsme tu teď soubory dva: zájezdový a domácí. A všeumělu Janu Vavříku-Rýzovi, který oslavuje 30 let od své divadelnické práce loutkářské, svěřeno bylo zastupování uměleckého vedoucího tohoto divadélka pro jeho nesporné zásluhy o mnohé čím toto divadlo rostlo a uspívalo hlavně od dob okupace a zejména po roce 1945. Jeho inscenace nejsou náhražkou za Spejbla a Hurvínka, jak nám bylo obecenstvem nespravedlivě někdy nadhozeno, ale uváženou a záměrnou součástí našeho repertoiru."

Před časem jsme na tomto webu vyhlásili fanouškovskou anketu o nejoblíbenější album, scénku a hlášku a nejpopulárnějšího interpreta. Bohužel ohlas čtenářů na tuto aktivitu nebyl takový, jaký bychom si přáli, a proto jsme s vyhodnocením čekali v naději, že se třeba časem zapojí další milovníci S+H. Leč, nestalo se… Anketu vyplnilo pouze 12 respondentů, takže výsledky bohužel nejsou nikterak reprezentativní. Přesto se je ale pokusíme vyhodnotit. U otázky, kde jsme se ptali, jakého ze čtyř interpretů považujete za svého favorita, pokud jde o audionahrávky S+H, dostal Miloš Kirschner 75 % hlasů, Martin Klásek potom zbylou čtvrtinu.
Nejoblíbenějším albem jste vybrali nahrávku Hurvínkova strašidýlka z roku 1978, která se v přehledu objevila 3x na první pozici a jednou ještě na druhém místě. Na pomyslnou stříbrnou příčku jste umístili historicky první dlouhohrající desku s příběhy S+H Mánička v pasti, která získala 2x první místo a jednou druhé. Špatně si nevedl ani dětský muzikál z roku 2014 Jak s Máničkou šili všichni čerti, který se objevil dvakrát na první pozici, čímž získal bronzovou pozici. Mezi dalšími nahrávkami, které získali více než jeden hlas na jedné ze tří příček, se objevily Kirschnerovy desky Hurvínek a lupiči, Hurvínek a kluci mameluci, Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky a Past na Hurvínka, které doplnila nahrávka z éry Martina Kláska Hurvínek mezi osly.
Mezi scénkami vás nejvíce zaujaly Skupovy Užovky, které jste umístili 2x na první pozici a 2x na třetí příčku. Druhé místo připadlo scénce Spejbl dělá krmítko, která byla dvakrát na prvním místě a jednou druhá. O bronz se pak dělí Hurvínek skloňuje kočku (z alba Hovory u Spejblů) a Hurvínek a neúnavná Mánička, které se shodně objevily jednou na druhém místě a jednou na třetí příčce.
Do části ankety o populárních hláškách se nezapojili všichni hlasující, ale i tak se tři respondenti shodli, že se jim nejvíce líbí hláška "A pan Drsňák si to s váma vyřídííí" z alba Mánička v pasti. Jaké všechny hlášky jste v anketě uvedli, si můžete přečíst v přehledu.

Jsou lidé, kteří mají Spejbla a Hurvínka na cédečku, jsou lidé, kteří mají Spejbla a Hurvínka na tričku… a David má Spejbla a Hurvínka v hlavě. A my k této upoutávce na hru Spejbl, Hurvínek a já přidáváme, že jsou i lidé, kteří je mají na těle. Ano, řeč je o tetování s motivy S+H.
Patrně nejznámějším nositelem „kérky“ se Spejblem a Hurvínkem je český umělec Luděk "Pešek" Pachl dlouhodobě žijící v Berlíně. Jeho v barvě vyvedení Spejbl a Hurvínek se psem Žerykem natahujícím se po jitrnici mu zakrývají téměř celou hruď. Pachlovo tetování je nejenom "nejprofláklejší", ale zřejmě i největší. Není však jediným, kdo komu postavičky přirostly k srdci natolik, že se rozhodli nechat si jimi zkrášlit své tělo. Jiné zdobí vytetovaný Spejbl ve slávistickém dresu, Hurvínek s koloběžkou, kompletní dřevěná rodinka nebo naopak samotní Spejbl či Hurvínek - v barevném či černobílém provedení. Podívejte se s námi na nejrůznější tetování s motivy Spejbla a Hurvínka, která jsme našli na internetu a zařadili je do nově vytvořené galerie na stránce s uměleckými předměty a street-artovým uměním. Třeba někomu poslouží jako inspirace pro jeho vlastní tělesnou ozdobu. :-)