nejstarší z 1.5.2004
Rubrika: nahrávky
Pro neznalé uveďme, že zvuková fólie byla vyrobena z hmoty svými vlastnostmi podobné želatině jakou dnes cukráři používají třeba na dorty, což z ní činilo ne příliš odolný záznamový prostředek. Fólie vydržela jen pár přehrání a občas se stávalo, že se drážky z fólií dokonce odtrhávaly a médium se tím ničilo. Fólie se hojně využívaly především v rozhlase ve 30. letech v době, kdy ještě nebyla známá technologie záznamu na rozhlasový pás. Pro fajnšmekry dodejme, že folie se přehrávaly podobně jako gramofonové desky s tím rozdílem, že gramofon se spustil na zpětný chod a přenoska oproti deskám začínala ve středu a postupně dojela na okraj folie.
Jako jedna z možných variant, proč se po těchto propagačních a částečně propagandisticky laděných nahrávkách na více než padesát let slehla zem, se nabízí myšlenka, že o ně nebyl zájem a ty tak zůstaly uložené ve Skupově osobním archivu, kde čekaly na využití až do vydání Supraphonem. Jinou možností může být to, že scénky byly někde odvysílány a pak byly Skupovi vráceny a ten si je založil a nikdo s nimi už dál nepracoval. Ať už byl jejich osud jakýkoliv, úplnou pravdu se patrně už nikdy nedozvíme.
Některé gramodesky byly před oficiálním vydáním vylisovány rovněž pro testovací účely. Tyto neprodejné zkušební desky, bez potisku etikety, existují taktéž ve velmi omezeném nákladu. Od různých sběratelů jsme získali náhledy etiket i od těchto nahrávek a díky nim jsme tak mohli opět rozšířit náš digitální archiv audionahrávek. K nim se řadí například scénky na deskách Spejblova ukolébavka (1930), Zkoušení X (1932), Spejblova milostná bilance (1933), Hurvínkova píseň o slanečku + Znáte snad pana Spejbla? (1933), Hurvínek se vzdělává (1955), Spejbl a doba kamenná + Hurvínkovy nové šaty (1955) či Popletený přírodopis (1955), kde na jedné verzi zkušební desky najdeme pracovní označení „Spejbl a Hurvais - Ptactvo“, nebo Spejbl znalec hudební (1955), kde je pro změnu uveden název „Hurvajs jako hudební znalec“.
Z pohledu fanoušků Spejbla a Hurvínka jsou jistě velmi zajímavé také dvě cizojazyčné reklamní desky s S+H v interpretaci Miloše Kirschnera podporující turismus – první obsahuje anglickou a francouzskou verzi, druhá pak německou a italskou stopu. Tyto scénky (a mnohé další) si můžete poslechnout YouTube kanálu.
Jako úplně první byla v této podobě vydána na jaře loňského roku kompilační směsice Hurvínkovy příhody 1. (2017) obsahující osm Hurvínkových příběhů z rozhlasového archivu. Od konce ledna jsou takto dostupné i další audionahrávky se Spejblem a Hurvínkem z produkce Radioservisu - všechny tři díly Zlaté zebry: Zlatá zebra 1. (2022), Zlatá zebra 2. (2022), Zlatá zebra 3. (2023) a také cyklus o českém jazyce s S+H: Spejblova a Hurvínkova učebnice jazyka českého 1. (2020) a Spejblova a Hurvínkova učebnice jazyka českého 2. (2021). Necháme se překvapit, zda na radiokartách vydá Radioservis i zbývající nahrávky s S+H (Hurvínkovy příhody 2. až 4.) či zda zůstane u těchto.
Nákup radiokarty je jednoduchý – přidejte radiokartu vybrané nahrávky do nákupního košíku a vyberte způsob dodání, který vám nejvíce vyhovuje. Pro usnadnění a zrychlení nákupu naskenujte QR kód na zadní straně karty, který vás nasměruje přímo na webovou adresu konkrétní audioknihy. Další podrobnosti včetně seznamu titulů dostupných v této formě najdete na webu Radiotéky.
Kromě této reklamní scénky vznikly u Supraphonu ještě mnohé další. Několik jich natočil Josef Skupa a po něm v této aktivitě pokračoval Miloš Kirchner. I tyto desky patří mezi sběrateli k velmi vyhledávaným, ale díky tomu, že příběhy vydal Supraphon alespoň v digitální podobě v reedicích, jsou milovníkům, kterým stačí si je poslechnout, dobře dostupné.
Reklamní nahrávku se Spejblem a Hurvínkem měl na audionosič o mnoho let později natočit i Martin Klásek. V brožuře Jak se píše pro Hurvínka autor Pavel Grym uvádí, že se Martin Klásek jako představitel S+H prezentoval v roce 1989 na audiokazetě v příběhu od Josefa Barchánka, který byl zaměřen na popularizací hygieny a zdravotnických zásad. Bohužel i tato nahrávka je zahalena tajemstvím, neboť její natočení si nevybavuje ani sám Martin Klásek a ani v Supraphonu o ní nic neví.
Věděli jste ale, že scénář k těmto dvěma scénkám napsal Josef Barchánek v červenci roku 1955 původně pro postavy Máničky a paní Drbálkové? Jak plyne z dochovaného strojopisného scénáře uloženého v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi, původní názvy scének byly 'Mánička píše úkol' a 'Mánička kuchařkou'. Zatímco konečná verze první scénky, jak je nahraná na gramofonové desce, se obsahově až na pár drobností oproti původnímu scénáři příliš neliší, ve druhé scénce jsou rozdíly větší. V původní verzi scénáře nejsou například vůbec zmínky o "pavlačové plenárce tetinky" či bílé "vyplajchované rase". Naopak je zde uvedeno vaření švestkových knedlíků, na jejichž přípravu má najít Mánička recept v kuchařce. Mírně odlišné jsou pak i názvy "cizokrajných" jídel, které v závěru scénky na gramodesce ze zpřeházené kuchařky předčítá Hurvínek.
Mimochodem, tušíte, proč pan Spejbl v nahrávce Spejblova kuchařská kniha mluví o běloších jako o rase „vyplajchované“? Tento výraz má svůj původ v německém slovesu bleichen, což znamená bělit či vyblednout. Zkomolením vznikl počeštěný výraz blajchovat či plajchovat a od toho následně odvozenina vyplajchovat - nechat vybělit.