Spejbl se v této hře mění v bezmocně hysterického demagoga, kterého našeptávání paní Kateřiny o ohrožení slavné tradice S+H, poté co jsou Bohuslavem Šulcem (v podobě dramatické postavy) předváděny jiné loutky, zbaví rozumného úsudku. Spejbl se nechá zbalamutit a pouští se do různých akcí, na které nakonec doplácí i Hurvínek - je Šulcovi násilně odňat a je degradován na obyčejnou loutku na drátě. Tím ale ztrácí svou životnost. A je to nakonec sám Hurvínek, který se svého vodiče zastane a přinutí Spejbla kapitulovat. Potrestána je i našeptávačka Kateřina, která ve hře naplno odhaluje své negativní vlastnosti - škodolibou zlomyslnost, závist a nepřejícnost, od níž je už jen krok k potměšilému špičkování a donašečství. Hurvínek se ocitá v pozici zoufale se bránící oběti a kousavého i rozteskněného kritika Spejblových nesmyslných činů. Mánička se bouří, kdy odmítá z lásky k Hurvínkovi poslušnost a staví se proti tažení dospělých. Dominantou celého představení jsou Šulcova pantomimická čísla: loutková varianta Marceauova Bipa, posmutnělého klauna, kterému nezastaví žádné projíždějící auto a jenž se posléze dává v let jako motýl zbavený tíže lidské lhostejnosti. Tulák Charlie na lavičce, opuštěný, osamělý, který se bláhově zamiluje do usměvavé dívky na plakátě, Laurel s Hardym či Armstrong s trubkou a nezbytným kapesníkem, jenž byl pohybovou studií typického hudebního projevu. Nechybí ani scénka batolete s otcem, která je půvabnou studií naivně mazaného dítěte při jeho prvních samostatných krocích životem, či vystoupení Napoleona, jenž se ještě před bitvou sám znemožní pitím koňaku se svým jménem.