Aktuality

Divadlo Spejbla a Hurvínka zavítalo v tomto týdnu do německé Chotěbuzi, kde čtvrteční a páteční večer (26. a 27.1.2023) sehrálo program s názvem Spaß mit Spejbl & Hurvinek – Ein Best of v rámci akce Gala-Show des Prager Marionettentheater. Německé publikum mělo příležitost slyšet v rolích Spejbla a Hurvínka Martina Kláska, kterého jako Mánička doprovodila Marie Šimsová, pro kterou to bylo po jejím odchodu zřejmě úplně poslední živé vystoupení s Divadlem Spejbla a Hurvínka. K našim západním sousedům spolu s nimi vyjeli také Michal Barták a Richard Maška, který rovněž již není stálým členem divadelního souboru.

V první polovině roku soubor čeká další výjezd, tentokráte do Francie, kde se představí už noví interpreti. Jak již bylo avizováno, na toto turné soubor bude zkoušet a připravovat hru Mikiho Kirschnera, Robina Krále a Jiřího Škorpíka Hurvínek a král Blecha, což bude veršované představení pro celou rodinu, plné efektních loutek, loutkářských triků, poezie, hudby a barvité výpravy.

Popularita Spejbla a Hurvínka, kterou jim už krátce po jejich vzniku zajistil Josefa Skupa, vedla k tomu, že právě duchovní otec dřevěných hrdinů ji začal umně využívat k zajištění přivýdělku v podobě příjmů z inzerce. Dokládají to divadelní brožury vydávané do doby před druhou světovou válkou, v nichž značná část obsahu byla pravidelně věnována právě inzerentům všeho druhu – od reklamy na nejrůznější pochutiny, přes automobily Škoda až po elektroniku (gramofony, radia atd.). Patrně neznámější jsou ale reklamní audionahrávky, které vydával jak Skupa, tak později i Miloš Kirschner na gramofonových deskách. Těm se ale v tomto textu věnovat nebudeme. Ani rozhlasové reklamě se S+H nevyhýbali. Někdy okolo roku 2006 se spojili s Českou Kooperativou, pro kterou natočili sérii audio spotů (víme minimálně o třech).

V dobách socialismu neutuchající popularity S+H využívaly různé státní organizace k propagaci zdravého životního stylu. Mezi ně se řadí například brožurka Jak u Spejblů hledali, až našli (1958) vydaná k propagaci čištění zubů, sportovně zaměřené tiskoviny Buď fit (1973), Jak Hurvínek přišel k rozumu (1975) či leták Buď fit - budeš fit s mléčnými výrobky (1976).

Spejbl a Hurvínek se objevovali v reklamách všeho druhu i ve filmu a v televizi. O tom, že propůjčení loutek pro propagaci nebylo Skupovi vůbec cizí, svědčí vůbec první filmový snímek s S+H. Jednalo se o němý film z roku 1930 s názvem Spejblův případ určený k propagaci smaltovaných van. Do kategorie propagačních filmů patří i nově zařazený a donedávna téměř neznámý snímek s nepříliš zajímavým názvem Kovošrot. Ten v roce 1959 pod režijním vedením Miloše Hakena s Milošem Kirschnerem v rolích S+H natočil Propagfilm, což byla dceřiná společnost Krátkého filmu. Jednalo se o krátkou agitku podporující sběr železného šrotu. Tento snímek se bohužel nedochoval a není dostupný ani v Národním filmovém archivu (NFA). V Divadle Spejbla a Hurvínka ale mají uchované fotky z jeho natáčení. Dvě z nich byly použity ve zpravodaji Klubu Hurvajz v letním čísle v roce 2022, jednu najdete jako ilustrační obrázek u tohoto článku. Jistou zajímavostí tohoto kratičkého filmového snímku je, že se jednalo o barevný film, což v roce 1959 rozhodně nebylo úplně běžné.

Po roce 1990 se s reklamou roztrhl pytel a od té doby se na nás valí doslova ze všech stran. Rovněž Spejbl a Hurvínek se stali součástí porevolučního reklamního světa, kdy se propůjčili k nejrůznější propagaci. Pokud náš výčet omezíme jen na videotvorbu, tak není seznam až tak dlouhý. Velký dopad měli například reklamy na výrobky GS, které byly ve své době vcelku masivně nasazovány, díky čemuž byli Spejbl s Hurvínkem poměrně častými hosty na televizní obrazovce. V Německu před lety postavičky sloužily zase k propagaci automobilů Škoda. V roce 2010 se Spejbl a Hurvínek s krátkým klipem s názvem Slušný starosta, slušný senátor zapojili do politické kampaně před komunálními a senátními volbami. O rok později vznikly v režii Mikiho Kirschnera dva zdařilé propagační filmy s delší minutáží - snímek Spejblova výhodná koupě vznikl na objednávku skupiny ČEZ a jeho úkolem bylo nenásilnou formou varovat před nekalými praktikami podomních prodejců. Snímek Jak se dostat Hurvínkovi na zoubek vznikl v kooperaci se společností Drogeria Markt (DM) a jak je z jeho názvu patrné, sloužil k osvětě dětí ke správnému čištění zubů.

V posledních letech se Spejbl a Hurvínek televizní reklamě vyhýbá. Zda je to záměr vedení divadla, či se nenaskytl vhodný partner, se kterým by se chtěli spojit, neumíme posoudit. Uvidíme, zda se to v budoucnu změní.

Časopis Loutkář je nejstarší loutkářský odborný magazín na světě, který vychází s pauzou válečných let od roku 1912 dodnes. Je tak vlastně živou kronikou českého loutkového divadla a jelikož i historie Spejbla a Hurvínka sahá velmi hluboko do minulosti, není divu, že se v něm za dobu existence tohoto časopisu nejednou objevili i naši lipoví hrdinové. V posledním vydání č. 3/2022 je S+H věnováno hned patnáct stran! Na třech z nich najdete rozhovor Luďka Horkého se sourozenci Kirschnerovými, kdy se společně zamýšlí nad tím, zda je S+H dar při prokletí. V rozhovoru odhalují některé doposud nezveřejněné plány a výhledy do budoucna. Otázky směřují i na výběr Davida Janoška uměleckým šéfem souboru a zdůvodnění, proč tuto pozici nezastává například Ondřej Lážnovský. V obsáhlém zamyšlení se pak stejný autor do detailů zabývá tvorbou S+H od jeho počátků, přes hledání vhodných autorů až po analýzu jednotlivých představení, která jsou aktuálně na repertoáru Divadla S+H. Článek se nevyhýbá ani citlivějším tématům jako je například držení ochranné známky v rukou Denisy a Mikiho Kirschnerových, okrajově zmiňuje i odchody donedávna hlavních interpretů (Ondřej Lážnovský, Marie Šimsová a Martin Klásek). Právě s nimi slibuje autor v dalším vydání Loutkáře rozhovory. Každopádně, byť je text zčásti kritický, ve své podstatě vyznívá ve prospěch Divadla S+H a jeho tvorby pozitivně. Tak neváhejte a vydejte se pro nové číslo tohoto loutkářského magazínu. K dostání je mimo předplatné také na několika prodejních místech.

Od 15. ledna 2023 si mohou zájemci o návštěvu Divadla Spejbla a Hurvínka rezervovat či rovnou zakoupit vstupenku na dubnový program. Zkraje měsíce budou moci diváci zavítat například čtyřikrát na hru Hurvínek mezi osly, ve dnech 4. a 5.4. bude k vidění novinkové představení Jiřího Jelínka a Terezy Lexové Spejbl, Hurvínek a já a v době 13. – 19. dubna se na repertoár vrací představení Hurvínkovo přání, jenž bude k vidění během osmi repríz. Od 20. až do 26.4. budou moci děti (a jejich rodiče) zajít na hru Hurvínkův popletený víkend, kterou od 27.4. nahradí hra Hurvínkova cesta do Tramtárie, jenž bude na programu až do konce měsíce.

Pro dospělé má divadlo nachytané během dubna jediné představení - 12.4. od 19:00 noir muzikál Spejbl a město hříchu. Tato hra bude k vidění také v březnu a to 15.3. a v únoru 8.2. Dospělým divákům je určené také představení Spejbl versus Drákula, na které mohou zájemci zajít 17.2. či 29.3..

V roce 1967 soubor Divadla S+H vycestoval na svůj dosud nejdelší zájezd v historii během něhož zavítal do několika států světa (více viz divadelní turné). Divadelníci hostovali nejenom v sousední Německé demokratické republice či v Norsku, ale vydalo se rovněž přes oceán do zemí, kde v té době byli Spejbl s Hurvínkem neznámí - Kanady a USA. Týž rok vystupovali také v Egyptě a dokonce i v Indii, kde se podívali rovněž ke slavnému Taj Mahalu. Tamní diváky naši lipoví hrdinové zřejmě nadchli tak moc, že si jeden z nich pořídil gramofonovou desku s jejich nahrávkou. Říkáte si, že jde o vymyšlený příběh? Kdepak! Právě až z daleké Indie totiž před několika dny doputovala zpět do České republiky raritní, velmi těžko sehnatelná gramodeska Starosti před zájezdem. Naše verze toho, jak se do Indie dostala, je samozřejmě čistá spekulace a pravda může být odlišná (jednou z variant může být i to, že ji soubor s sebou vezl do Indie a věnoval ji někomu jako dárek), ale to, že byla dlouhé roky v držení indického občana je nezpochybnitelná skutečnost.

Prodávající nám potvrdil, že jejím vlastníkem byl indický diplomat, který byl vášnivým sběratelem všeho možného - od antických starožitností, porcelánu, přes parfémy až po nejrůznější suvenýry. Součástí jeho rozsáhlé sbírky byla i tato gramodeska, přestože desky prý jinak nesbíral. Kdy a jak zrovna k této konkrétní desce přišel není známo a už se to patrně ani nikdy nedozvíme. Víme ale, že tato gramodeska byla jedinou, kterou diplomat se Spejblem a Hurvínkem vlastnil a také to, že byl v češtině zběhlý a příběhu na ní zachycenému tedy rozuměl. Po jeho úmrtí se rodina rozhodla sbírku rozprodat a mezi mnohými předměty nabídla na internetu i tento sběratelsky ceněný kousek. Tam jsme jí mezi svátky objevili a bez váhání zakoupili. Po několikadenní cestě se tak po více než 50 letech v indickém "exilu" nepoškozená deska šťastně vrátila zpět do naší vlasti, kde bude dělat radost jednomu zapálenému sběrateli. No, řekněte sami, není to až pohádkově dobrodružný příběh?