Škola pro Hurvínka znamená jen velkou ztrátu času. Kéž by do ní už nikdy nemusel vkročit! Toto přání se Hurvínkovi splní, když se setká s prapodivnou osůbkou s oslíma ušima jménem Hýkálek. Ten ho totiž pozve do Oslova, města, o němž Hurvínek, a dokonce ani Mánička, nikdy neslyšeli. Děti si tam žijí jako v ráji. A jak by ne – nemusejí totiž chodit do školy! A tak se Hurvínek, navzdory Mániččiným protestům, vydává po boku Hýkálka do města Oslovo. Sotva ale mají město za zády, zapřáhne Hýkálek Hurvínka do oslího spřežení a v Oslově se začne pracovat na tom, aby se Hurvajs proměnil ve skutečného osla. Spejbl s Máničkou a Žerykem mají co dělat, aby ho zachránili. Na pomoc tak bude muset přijít i z vězení osvobozená paní Riga.
Hra byla převedena i do audiopodoby a byla rovněž vysílána na platformě Dramox. Od září 2023 je uváděna v novém hereckém obsazení.

Recenze Niny Malíkové (Loutkář 1/2012)
Dějová osnova příběhu Hurvínkovy proměny, nabývání zkušeností a návratu do domácího prostředí vychází z osvědčeného schématu her určených oblíbeným protagonistům, v tomto případě především hlavně Hurvínkovi: je zde útěk z dobře známého a možná i trochu nudného domácího prostředí, revolta proti autoritě (tentokráte ne proti otci Spejblovi, ale proti škole a učení), do světa dobrodružnějšího, fantazijního, ze kterého se vrací hlavní hrdina po přestálých dobrodružstvích rád zpátky. V daném schématu je také obyčejně skryté ponaučení, které nechybí ani tentokráte.
Hurvínkova lenivost, či spíše momentální liknavost a nespokojenost se školními povinnostmi je příčinou toho, že podlehne svůdnému vábení Hýkálka (podivné lidsko-oslí bytosti), a aniž by o věci přemýšlel či dbal na Mániččino varování, dává se s ním na cestu do zaslíbené země, kde je možné si \„jen hrát, jíst a spát\“. Lákavá nabídka se však velmi rychle mění v pravý opak – Hurvínek je postupně proměňován v osla, o hraní a volném čase nemůže být ani řeč. Místo toho nastupuje těžká práce s odklízením haldy odpadků, při níž se seznamuje se stejně vylákaným chlapcem Augustkem, který Hurvínka upozorní i na to, že v tomto podivném oslím království je dokonce zakázáno nejen učit se, ale vůbec myslet. Hurvínek má samozřejmě štěstí v tom, že se ho vydá hledat jeho kamarádka Mánička, doprovázená panem Spejblem a samozřejmě i Žerykem. V převleku se jim podaří dostat se do tajemného Oslova. Tam ale už mezitím úplně proběhla Hurvínkova proměna v oslíka. Scéna, ve které si hlavní hrdina naříká a volá Máničku i tatínka, patří i pro otrlejší dospělé diváky k těm nejdojemnějším. Proměna v osly hrozí pak od starosty postupně všem zúčastněným. Starosta totiž vlastní kouzelnou hůlku své bývalé velitelky paní Rigy a teprve v poslední chvíli se oslíkovi-Hurvínkovi podaří hůlku starostovi z ruky vykopnout. Hůlku dostává do ruky se starostou čím dále tím nespokojenější Hýkálek a s její pomocí vrací všechno zpět k původnímu stavu. Finále je rozhodně nejnapínavějším místem inscenace, kdy děti, které objasnění spletité prehistorie Oslova přimělo na chvíli k šumu, zase bez dechu sledují rozuzlení příběhu. Samozřejmě, že všechno nakonec dobře dopadne, Hurvínek se i se svými zachránci vrací domů a závěrečný tanec všech protagonistů (po celé řadě scén s tradičně brilantně voděnými marionetami) patří i po loutkoherecké práci k nejzdařilejším.
Inscenace má dramatičtější spád ve druhé půli, šťastné je řešení náročnějších přestaveb, které se odbývají za pohyblivými výkryty či jakýmsi retablem, v jehož okénkách, se jako komentující chór objevují dvě postavy zajímavě výtvarně pojednaných loutek hudebníků – Troubáčka a Vozembouška.
Inscenátoři však jako by se báli příliš přímočarého základního příběhu a tak se děj větví do celé řady dalších, často nedokončených motivů a rozšiřuje se i o další postavy, jejichž úloha v celku není příliš zřetelná. Nedojasněné tedy zůstává, proč si do Oslova vybírají právě k únosu a práci jen malé chlapce, zajímavě prezentovaná figura Strašáka se sice uvede pěknou písničkou, ale s dalším dějem už nijak nesouvisí, jen vyprávěný příběh vzbouřených oslů-sluhů paní Rigy je překomplikovaný a navíc se paní Riga doslova \„mávnutím hůlkou\“ v samotném závěru hry jako výrazná postava ztrácí a vtipný dovětek o jejím cirkusu, který do města přijíždí s krotitelem Hýkálkem a oslem Starostou zaniká v celkovém závěrečném balábile. Záhadou je i smysl práce chlapců-oslíků v Oslově. Faktem ale zůstává, že si zmíněných nejasností všimne spíše oko dospělého diváka či pozorného kritika a že se jimi dětský divák napjatě sledující Hurvínkovy dramatické osudy vůbec nezabývá.
Sympatické na novém textu naopak je, že jsou zde poučení a etická pravidla (nenechat se zlákat sliby cizích lidí, být připraven kamarádovi pomoci, chtít se něco naučit…) sdělována neškolometsky skrze vlastní příběh. Zaujme i obohacení postavy Máničky, která má v sobě nejen holčičí zvídavost, ale i statečnost a důvtip.
V inscenaci je řada hudebních čísel a písní s pěknými texty Robina Krále (kromě již zmíněného Hurvínkova sóla, kdy si stýská po taťuldovi, Máničce i Žerykovi, jsou zajímavé i písničky komentujících oslů-hudebníků v přestavbových intermezzech).
Výtvarně je příběh ukotven v jakémsi bezčasí. Výtvarnou inspiraci jako by tvůrce hledal v podivných krajinách sci-fi komiksů či v realistické kresbě připomínající svými barevnými tóny kulisy a malované prospekty prvorepublikových marionetových divadel (samotný Oslov, krajina s odpadky, Chrám proměn, ale i exteriéry úvodní a závěrečné pouliční scény).
Děti v Hurvínkovi mezi osly dostávají pěknou inscenaci, která má v sobě vyváženou porci napětí i divadelního kouzlení, poučení a samozřejmě humoru, na který při sebemenší příležitosti živě reagují.