nejstarší z 1.5.2004
Rubrika: média rozhlas
Prvním velmi užitečným informačním zdrojem k tomu je Wenigova monografie z roku 2020 s názvem Frank Wenig - Novinář, spisovatel, spolupracovník Josefa Skupy, kterou napsala PhDr. Jitka Bílková, Ph.D.. Tato autorka prošla všechny dostupné archivní záznamy, které komplexně zpracovala do zmíněné publikace, jež nám dává možnost zjistit mnoho zajímavých detailů o Wenigově tvorbě, včetně scénáře k této pohádce. Tím druhým důležitým materiálem je archiv Týdeníku Rozhlas, z něhož se zase dají vyčíst informace o obsazení hry a datu vysílání.
Tato půlhodinová pohádka byla v režii Bohuše Hradila premiérově odvysílána v neděli 30. října 1949 v Československém rozhlase na stanici Praha I. v čase 13.30 až 14.00 hodin. Scénář pohádkového příběhu o jednom zvláštním království, kde je všechno naruby, Frank Wenig po úpravách dokončil 1.9.1949. Po Skupově poválečném přestěhování do Prahy jejich vzájemná spolupráce ochladla a tato hříčka je tak jednou z posledních větších počinů, který Wenig pro Skupu napsal.
Jak to v pohádkách bývá, Spejbl a Hurvínek po úvodním zkoušení překročili sedmero hor a přebrodili sedmero řek až se ocitli v zemi zvané Popletanie, kde není nic, jak by mělo být. Na topolu rostou švestky, v hnízdě sedí motýl na vejcích, v potoce plavou zajíci, srnec míří na myslivce, o krále pečuje zahradník, cukrář roznáší poštu, krávy pasou listonoši... Celému království vládne popletený panovník, který vydává samé zmatené zákony a je tak zodpovědný za chaos, který v celé zemi díky tomu panuje. S králem Popletou Třináctým posluchače seznamuje postava vypravěče, který je průvodcem celého pohádkového příběhu. Při putování Popletanií se Spejbl a Hurvínek ztratí, a tak se zeptají kolemjdoucího muže na cestu. Ten se však oproti oslovení 'strejdo' ohradí s tím, že není muž, ale teta Vonáskovic. Spejbl si povšimne, že je velmi hubená a ptá se proč. Dostane odpověď, že je to kvůli zmateným královým zákonům, které vydává jeden za druhým a ona neví, který zrovna platí. Není si tak jistá, jestli se má polévka jíst před hlavním jídlem, nebo až po něm. Hurvínek jí poradí, ať polévku vynechá a je po problému. Žena se zaraduje a může konečně poobědvat. Další cesta Spejbla a Hurvínka zavede do hostince, kam ale musí vylézt po žebříku. Také tam se setkávají s mnoha podivnostmi - prostřeno je na židlích, v slánkách je namísto soli cukr, jídlo a pití si lidé nosí svoje a hostinský platí hostům. Spejbl s Hurvínkem marně čekají na obsluhu. Hostinský, ač je zcela zdráv, leží v posteli a nemůže vstát - král je totiž nemocný a nakázal všem poddaným rovněž ulehnout. Pomatené rozkazy dovedou Spejbla a Hurvínka až k samotnému králi. Zcela bez odporu proniknou do jeho ložnice, protože všichni strážci a komorní také stůňou, jak vládce přikázal. Král si žádá uvařit a přinést čaj, ale nikdo nereaguje. Hurvínek rozčílenému panovníkovi vysvětluje, že mu ho nemá kdo donést, když všichni musí ležet v posteli. Nadiktuje mu znění nového zákona "Vydávám nový zákon a nařizuji a poroučím, aby lidičky vůbec moje zákony neposlouchali", který král podepsal a předal ho k rozhlášení. Jakmile to lidé uslyšeli, vše se začalo vracet k běžným pořádkům, o čemž se Spejbl a Hurvínek přesvědčují na zpáteční cestě královstvím.
Zbývá dodat herecké obsazení této pohádky. Za pana Spejbla a Hurvínka, jeho synka, hovořil samozřejmě národní umělec Josef Skupa, krále Popletu XIII. si zahrál Antonín Zíb, královského hlasatele ztvárnil Bohumil Semerák, postavu strýce Vonáska namluvil Miloslav Michal, hostinskému od Strakatého koně hlas propůjčil Václav Piskáček a roli vypravěče přijal Josef Červinka.
Vystudovaný učitel, později novinář a spisovatel Frank Wenig s Josefem Skupou spolupracoval od roku 1920 až do jeho smrti. Sám nebo společně se Skupou napsal několik zásadních divadelních her (vrcholem jejich dramatické spolupráce je odvážná jinotajná hra Kolotoč o třech poschodích z počátku roku 1939, satirická revui Jdeme do sebe či fantastická pohádka Hurvínek se učí čarovat od roku 1954 s názvem Hurvínek mezi broučky), desítky scének pro rozhlas a gramofonové desky (např. Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou). Napsal také několik knih, které Skupa doplnil svými ilustracemi. O Skupovi, jeho divadle, loutkářství, ale i jiných tématech napsal stovky článků.
Níže uvedený ucelený přehled obsahující více než 250 scének, her, rozhovorů a komponovaných pořadů doplňuje již dříve zveřejněné dílčí informace z období let 1974 a 1979 publikované v září tohoto roku a o několik měsíců dříve za roky 1972 a 1973. Kromě dalšího doplnění scének z vysílání pořadu Dobrý večer, děti! + Hajaja či Vysílání pro školy přináší zajímavá zjištění například i u cyklu Zlatá zebra či nově objevených sedmidílných seriálů Hurvínkovo zlobení (1987) a Prázdniny s deštníkem (1989), který napsal Pavel Cmíral.
Nově získané údaje byly rovněž doplněny do přehledu rozhlasových her a scének, stejně jako do seznamu rozhovorů a dalších komponovaných pořadů, které nedávno rovněž prošly významnou aktualizací právě s využitím informací zveřejněných v Týdeníku Rozhlas.
Nespočet scének, her, rozhovorů a dalších vyprávění ukazuje, jak nesmírně bohatá je historie rozhlasové audiotvorby Spejbla a Hurvínka. Tu však mnozí paradoxně často neprávem přehlížejí jako méně významnou, přestože svým rozsahem násobně předčí počet nahrávek vydaných na audionosičích.
Když Josef Skupa počátkem roku 1957 zemřel, zdálo se nástupnictví jeho nejtalentovanějšího žáka a už tehdy jevištního partnera jasnou věcí. Přesto lehké začátky určitě neměl. Éra Miloše Kirschnera se postupně od té Skupovy začala podstatně lišit, počínaje hlasovou interpretací obou loutek, přes dramaturgický a autorský vklad Miloše Kirschnera a jeho spolupracovníků, až po podstatně rozšířený okruh autorů, kteří s divadlem začali spolupracovat. Divadlo S+H se rozjelo do světa ještě víc než za Skupovy éry a stalo se jedním z nezpochybnitelných kulturních artiklů, kterými se socialistické Československo mohlo pyšnit.











