Kultovní Hurvínek oslavil 2. května úctyhodných 100 let a podle všeho rozhodně nepatří do starého železa. Naopak. „Táhne pořád, až nás to vlastně překvapuje. Máme vyprodáno a diváci se o lístky přetahují,“ říká v Blesk Podcastu umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek. Podle něj stojí za úspěchem oblíbené loutky především jednoduchý, ale věčný princip - vztah otce a syna. „Je to ten zlobivý synek, který škádlí rodiče. To znají všichni napříč generacemi, před sto lety, před padesáti i dnes. To prostě nestárne,“ vysvětluje. Velký podíl v Hurvínkově neutuchajícím úspěchu podle něj hrají i samotní tvůrci. „Jsou to lidé, kteří tomu dávají život a dělají divadlo pro diváky tady a teď,“ dodává.
V době TikToku a mobilů by se mohlo zdát, že klasické loutky nemají šanci. Opak je ale naštěstí pravdou. „Loutky mají své tempo, ale to umíme rozbít příběhem. Používáme současný jazyk, modernizujeme, ale zas nechceme jít s dobou za každou cenu,“ popisuje Janošek. Divadlo se podle něj snaží držet i jazykovou kulturu. „Vyhýbáme se anglickým výrazům a trendům. Žádné six–seven od Hurvínka neuslyšíte. Chceme kultivovat češtinu,“ doplňuje.
Reflektovat současná témata ale musí a dělají to v divadle rádi. V nových představeních se tak objevuje například i téma šikany. „Máme hru, kde se spolužačky posmívají Máničce za staré šaty nebo Hurvínkovi za odstáté uši. Ukazujeme, že se to může stát každému, všichni máme své přednosti i starosti. A snažíme se dětem ukázat, jak se s něčím podobným dá vypořádat. Chceme, aby naše hry měly poselství,“ popisuje.
Ačkoliv je Hurvínek postavička především pro děti, je opředený i celou řadou někdy dost pikantních tajemství. Nejčastější otázka, která zajímá děti i dospělé, je nasnadě – kde má oblíbený uličník maminku? „Maminka je neznámá. Existuje několik teorií, ale nic není potvrzené,“ přiznává Janošek. Jedna z legend je přitom docela třaskavá. „Podle jedné verze se pan Spejbl kdysi spustil s kabaretní zpěvačkou. No a dál se to mezi nimi už prostě nepotkalo. Ale to samozřejmě dětem neříkáme,“ směje se Janošek. Oficiální, a pro děti nezávadná, odpověď je mnohem poetičtější. „Když ten dotaz padne, a padá docela často, říkáme, že maminka je lípa. Hurvínek je z lípy vyřezaný a současně je to náš národní symbol,“ vysvětluje umělecký ředitel.
Podobně nejasné jsou vztahy i u Hurvínkovy nejlepší kamarádky Máničky. „Mánička říká paní Kateřině bábinko, ale dřív jí říkala i tetinko, takže babička to zřejmě nebude. Spíš je to opatrovnice, vychovatelka. Rodiče neznáme, pravděpodobně je Mánička sirotek,“ prozrazuje Janošek. A aby toho nebylo málo, přichází s dalším odhalením. „No a Spejblů pes Žeryk je kradený, to se taky málo ví. Existuje ale představení, kde utekl sousedům a už se jaksi nevrátil,“ tvrdí Janošek s úsměvem. Podle něj právě tyhle „nedokonalé“ vztahy dělají svět Hurvínka nadčasovým. „Rodinné poměry jsou tam trochu v rozkladu, ale funguje to. Ukazujeme, že rodina může mít různé podoby,“ říká.
Sám Janošek má s divadlem silný osobní příběh. Kouzlu Hurvínka propadl už jako malý kluk a asi v jedenácti letech se odhodlal napsat dopis tehdejší ředitelce divadla a osobnosti nesmazatelně s Hurvínkem spojené – Heleně Štáchové. „Ptal jsem se, jestli nevyhazují staré loutky, že bych se případně nějaké ujal,“ směje se. Štáchová odpověděla a byť se loutky nedočkal, došlo až na pozvání do divadla a osobní setkání. „Když jsem poprvé ty loutky viděl naživo, ty ruce, které je vodí, absolutně jsem tomu propadl, byla to láska na první dobrou,“ prozrazuje. Se Štáchovou zůstali v kontaktu roky, i když se nakonec jako kolegové minuli. „Do divadla mě lákala mnohokrát, ale musel jsem si prošlapat vlastní cestu, vyzkoušet jiné věci. Když jsem nakonec nastoupil, bylo to už po Helenině smrti, takže jsme se pracovně nepotkali, což mě mrzí dodnes,“ přiznává. Ve šlépějích Štáchové jde ale Janošek v mnoha směrech. I jemu píšou děti a fanoušci Hurvínka. „Děti píšou maily i zprávy na Instagramu. Snažím se odpovědět všem, i když mi to někdy trochu trvá. Nikdy ale nevíte, jestli tam někde na druhé straně nečeká budoucí kolega. To mě Helena naučila,“ říká nostalgicky.
Sto let Hurvínka se slaví celý rok - novým představením, knihou, filmem, ale i zrekonstruovaným divadlem v pražských Dejvicích. A co dál? Oslaví podle Janoška Hurvínek za podobné slávy i další stovku? „Potenciál má určitě na dalších sto let. Děláme všechno pro to, aby tu byl i pro další generace. A já bych to jemu i dalším generacím dětí moc přál,“ uzavírá Janošek.