nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Když se Hurvínkovi dostane do rukou kouzelná píšťalka pana výpravčího, bude mít nejen pan Spejbl o zábavu postaráno. Napínavá výprava diváky (děti od čtyř let a všechny, kteří dětmi někdy byli anebo tak trošku stále jsou) zavede na podivuhodná místa. Na palubu ve vlnách se zmítající lodě plné pirátů, do daleké prérie, kde náčelník indiánů zuřivě kvílí okolo totemu spolu s kovbojem, jehož kolt je proklatě nízko u pasu, nebo do těch nejvzdálenějších vesmírů, kde mimozemšťané vůbec netuší, co že je ta malinká modrá planetka a kde že jsou nějaké Dejvice. Do světa kde… ale všechna tajemství není radno odhalovat dopředu. Jisté však je, že na výpravě, jejíž koleje vedou tam, kam lidské oko ještě nedohlédlo, rozhodně nebude o zábavu nouze.
„Hurvínkův pohádkový expres je poslední premiérou divadelní sezony 2025/ 2026. Zároveň se však jedná o třetí titul Hurvínkova slavnostního narozeninového roku 2026, který je naplněný jednou krásnou událostí vedle druhé. Věřím a doufám, že i tento titul si najde srdce diváků a bude pěkným dárkem v řadě všech dalších inscenací tohoto roku. Jedná se tak trochu o vlakovou pohádku, kde ale koleje vedou zcela jinam, než by děti čekaly,“ říká David Janošek, umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka.
Vstupenky na toto přestavení, které bude uváděno v novém Studiu, si můžete zakoupit na webu Divadla Spejbla a Hurvínka. Délka představení je 50 minut, hraje se bez přestávky.
Výstava Hurvínek 100 – Kouzlo loutkářské dílny nabídne pohled do světa loutek, tradičního řemesla i fantazie, která stojí za vznikem divadelních postav. Součástí výstavy bude také venkovní prosklený box věnovaný Hurvínkovi.
Pokud jste si výstavu nestihli prohlédnout v Dejvicích, resp. Bubenči, tak budete mít druhou šanci v centru hlavního města!
Stříbrná medaile hlavního města Prahy je významné oficiální ocenění hlavního města Prahy, které se uděluje fyzickým osobám a kolektivům jako projev úcty za mimořádné zásluhy, významný přínos v různých oblastech nebo za hrdinské činy. Udělení medaile je spojeno se slavnostním ceremoniálem, při němž oceněný obdrží diplom, raženou medaili se symbolikou hlavního města Prahy a finanční dar.
V důvodové zprávě se na podporu tohoto návrhu mj. píše: "…. Dlouholeté úspěšné působení Divadla Spejbla a Hurvínka na pražské divadelní scéně i v zahraničí dokládá, že toto divadlo je osobitým kulturním fenoménem, který více než sto let baví a spojuje diváky napříč generacemi. Spejbl a Hurvínek nemají pouze estetickou a zábavnou hodnotu, ale jejich představení nesou i významné společenské poselství – reflektují mezilidské vztahy, rodičovství, humor a kritický pohled na svět, často s jemnou satirou a moudrostí. Jsou nositeli kulturní paměti, která přispívá k formování identity Prahy jako evropského centra kultury a umění."
S tím se nedá, než souhlasit a Divadlu Spejbla a Hurvínka k tomuto ocenění velice gratulujeme.
David Janošek byl nedávno rovněž hostem rádia Kašpar, kam zavítal za moderátorem Ondřeje Novákem. Oba tyto rozhovory si můžete poslechnout na této stránce.
A konečně, Spejbl a Hurvínek byli minulý čtvrtek hosty České televize v televizním vysílání Dobrého rána, kdy do Brna přijeli nejenom o tomto jubileu pohovořit ti nejpovolanější – loutkoherci Martin Trecha, Jana Mudráková a David Janošek. Moderují Monika Brindzáková a Aleš Zbořil.
Proč Hurvínek funguje už celé století a nestárne? „Myslím, že v něm je něco divného,“ říká Trecha bez okolků. „Ať tady budeme popisovat a pojmenovávat cokoliv o tom, proč to ještě funguje, je potřeba říct, že Spejbl i Hurvínek v sobě prostě mají něco, co úplně nechápeme. Je to jejich tajemství. Přitahují si lidi k sobě a různými zvláštními náhodami přežívají dál,“ říká. Denisa Kirschnerová, která divadlo vede po svých rodičích Miloši Kirschnerovi a Heleně Štáchové, to vysvětluje o něco konkrétněji: „Vodiči někdy říkají, že oni nevodí loutky, ale loutky vodí je. Je v tom nějaká magie.“ A dodává to nejpodstatnější: fungují i proto, že je nelze nikam zařadit. „Sociálně i historicky jsou neukotvení. Když se na ně podíváte, neurčíte, do jakého ‚konceptu‘ je zařadit. A to jim umožňuje být kdykoliv, kdekoliv, v minulosti i budoucnosti,“ vysvětluje.
Divadlo Spejbla a Hurvínka pravidelně vystupuje nejen v Česku, ale také ve světě. Má takové „cestování“ svá specifika? Při nedávné cestě do Ameriky se ukázalo, že ano. Loutky totiž putují zvlášť, většinou v cargu měsíc před souborem – a tentokrát se část zásilky vrátila rovnou zpátky. „Celníci nám první várku loutek neproclili a vrátili zpátky,“ popisuje Kirschnerová.
Co přesně bylo důvodem, dodnes nevědí. Trecha si dělá legraci, že Hurvínek na hranici nejspíš promluvil. „Asi pravdu a byl upřímný,“ směje se. Naštěstí divadlo disponuje vícero loutkami, takže se podařilo doručit alespoň ty hlavní. Umělecký šéf navíc pro tuhle americkou cestu vyrobil náhradní sadu – odlévané loutky, které by v případě nějaké nehody nebyly takovou ztrátou.
Komplikací ale může být víc. Kvůli odlišnému kulturnímu kontextu se čas od času musí upravit i texty jednotlivých her. Právě v Americe ho třeba museli výrazně zjemnit – Spejbl nesměl na Hurvínka ani zvednout ruku a říkat někomu blondýna bylo tabu. „Český černý humor je krásný v tom, že si můžete rýpnout do všeho. V Americe to ale neprošlo,“ vysvětluje Trecha. V Japonsku přitom platil pravý opak. „Tam čím víc, tím líp. Spejbl byl samuraj a děti se pod ním krčily.“ A v Srbsku zase museli vynechat jméno Mánička, protože tamní význam má blízko k lehké ženě.
A jak se do Divadla Spejbla a Hurvínka dostal jeho nejmladší interpret? To i mnohé další zajímavosti se dozvíte pokud si rozhovor pustíte, nebo přečtěte v dnešním pražském vydání MF DNES.











