Premiéra
Pro dospělé
Spejbl a město hříchu
Německý název:
Spejbl und die Stadt der Sünde
Autor:
Miki Kirschner - Robin Král - Jan Lstibůrek 
Režie:
Miki Kirschner 
Spoluautoři:
texty písní: Robin Král j.h.; hudba: Jan Lstibůrek j.h.; výprava: Miki Kirschner; výtvarník loutek: Miki Kirschner; výtvarná spolupráce: Richard Maška (výroba); technologie a výroba loutek: Antonín Müller j.h. a Ivan Moravec j.h. 
Obsazení:
mluví / vodí: Spejbl: Martin Klásek / Richard Maška; Hurvínek: Martin Klásek / Michal Barták; Mánička Hovorková: Marie Šimsová / Michaela Stejskalová; Žeryk: Ondřej Lážnovský / Josef Ešpandr; Viktor: Ondřej Lážnovský / Michaela Stejskalová, Michal Barták; Hank: Tomáš Slepánek / Josef Ešpandr, Michal Barták; Starosta: René Hájek / Michal Barták a Michaela Stejskalová; Dr. Jekyl a Mr. Hyde: Ondřej Lážnovský / Květa Plachetková, Alena Macháčková, Matěj Kopecký; Gorgina: Zita Morávková / Květa Plachetková, Alena Macháčková, Matěj Kopecký, Michal Šturman, Tomáš Slepánek; měšťané: Martin Klásek, René Hájek, Ondřej Lážnovský, Michal Šturman / Květa Plachetková, Alena Macháčková, Matěj Kopecký, Zita Morávková, Tomáš Slepánek 
Premiéra:
3.3.2017
Repríz:
22 (hra je stále na repertoáru)

Popis děje:
Netradiční muzikál pro dospělé v duchu noir utkaný z přediva groteskně cynických černobílých detektivek čtyřicátých let dvacátého století. Temnější atmosféra, detektivní zápletka, děsivé zpěvy a tance, při kterých by se i v loutkách krve dořezal. Poté, co Spejbl upadne do noční můry, na vlastní kůži poznává, jak může dopadnout citově deprivované dítě na které nemá jeho rodič čas. Hurvínek odchází spolu s Máničkou do nočního parku vyvenčit Žeryka. V městečku ale vládne strach a panika, neboť tajemný vrah likviduje své oběti. Znenadání jsou slyšet jen jeho dřeváky, ty ale nosí kdekdo – i Hurvínek. Marné Spejblovo hledání nezdárného syna i odpovědí na otázky, kdo je pachatel provází setkávání se svéráznými figurkami.

Recenze Michaely Turkové: Úvod je jak vyšitý z klipu Linky bezpečí – malé děti jsou přehlíženy svými vytíženými rodiči, kteří na ně nemají čas. Čas je v této hře vůbec silně skloňovaným pojmem. Mají tu na něj chytrou písničku. Songy v této inscenaci obsahují vůbec nápadité a chytré texty, a to, že je zpívá fistulka Hurvínka nebo Máničky, jim možná i ubližuje. Skřípavý hlásek vám odvádí pozornost od nečekaně výstižných rýmů.
Každopádně Spejbl se propadne do noční můry, kdy na vlastní kůži pozná, jak dopadne citově deprivované dítě – stane se z něj vrah. Možná. Asi. Chybí vodítko… Situace vypadá tak, že v městečku vládne strach a panika. Tajemný vrah likviduje své oběti znenadání a slyšet jsou jen jeho dřeváky. Ty ale nosí kdekdo, alespoň v tomhle divadle. Například – Hurvínek. Marné Spejblovo hledání nezdárného syna i otázek, zda je pachatel nebo ne, provází setkávání se svéráznými figurkami, které nás opravdu přesvědčí, že tahle hra není pro děti (obzvlášť doktor Jekyll je odpudivě děsivý). Zato pan starosta může pobavit, jeho píseň o transparentnosti je teď před volbami velmi aktuální.
Kdo ale čeká třeskutou srandu jako při dětských představeních, ten ať si zajde na dětské představení. Hlediště bylo možná v první polovině lehce zaražené právě z toho, jak nečekaně vážný umí ten Hurvajz být. Tak nějak se ten humor očekával. Na druhou stranu noirová detektivka přece nemůže být žádný cirkus. Autoři ale z této schizofrenní situace vybruslili se ctí a v druhém dějství nabídli trochu víc úsměvnějších situací (plus další vraždy). Poukázali také na velkou životní pravdu, totiž že v divadle můžete umřít kolikrát chcete, ale v reálu je to složitější…
Foto z představení: