Premiéra
Pro děti
Hurvínkovo přání
Německý název:
Hurvíneks Wunsch
Autor:
Martin Klásek - Ondřej Lážnovský 
Režie:
Martin Klásek, Ondřej Lážnovský 
Spoluautoři:
scénický výtvarník: Miki Kirschner; výtvarník loutek: Miki Kirschner; technologie a výroba loutek: Antonín Müller j.h., technologie a výroba scény: Richard Maška; hudba: Jan Rotter; dramaturgie: Denisa Kirschnerová 
Obsazení:
mluví/vodí: Spejbl: Martin Klásek, Ondřej Lážnovský / Richard Maška, Matěj Kopecký; Hurvínek: Ondřej Lážnovský, Martin Klásek / Michal Barták, Ondřej Lážnovský, Mánička: Marie Šimsová (původně také Helena Štáchová) / Michaela Stejskalová; Žeryk: Ondřej Lážnovský / Zita Morávková, Josef Ešpandr; pokladník: René Hájek / Richard Maška, Matěj Kopecký; kouzelný dědeček: René Hájek / Richard Maška, Matěj Kopecký; 1. policista: Richard Maška / Michaela Stejskalová, Marie Šimsová; hlasy režie: Ondřej Lážnovský, Martin Klásek; Eugen Kchoulínko: Tomáš Slepánek / Richard Maška, Matěj Kopecký; 2. policista: René Hájek / Zita Morávková, Josef Ešpandr; Koloběžka s diváky: Ondřej Lážnovský, Martin Klásek / Zita Morávková, Josef Ešpandr; 1. kamelot: Matěj Kopecký / Květa Plachetková, René Hájek; 2. kamelot: Tomáš Slepánek / Alena Macháčková, Tomáš Slepánek 
Premiéra:
23.2.2016
Derniéra:
19.4.2023
Repríz:
161

Popis děje:
Být malým klukem Hurvínka nebaví! Musí poslouchat taťuldu, a když ho ještě ke všemu pokladní nepustí do kina na premiéru jeho nejoblíbenějšího filmového hrdiny, protože je ještě malý, má toho dost. Bloumá nešťastně prázdnou pasáží, když uslyší písničku starého flašinetáře. Kde se tu tak najednou vzal? Jak se ukáže, není to jen tak obyčejný flašinetář, ale kouzelný dědeček, který může Hurvínkovi splnit přání. Hurvínek nemusí dlouho přemýšlet, přeje si být VELKÝ! Jestli se mu jeho přání vyplní a v dospělém těle bude tak šťastný, jak očekával, to prozradí tato pohádka.
V této hře si své premiérové vystoupení v roli Máničky vyzkoušela Marie Šimsová, která se tak stala její čtvrtou hlavní interpretkou. V roce 2021 bylo toto divadelní představení zfilmováno pro internetovou platformu Dramox.
Jistou zajímavostí je využití tváří hledaných zločinců vyobrazených na dekoracích na policejní stanici, jejichž charaktery pocházejí ze hry pro dospělé Spejbl a město hříchu.
Foto z představení:
Recenze hry:
V Hurvínkově přání oceňuji důslednou a kvalitní výstavbu děje i tématu v první polovině hry. Hurvínek nechce uklízet, chce jít do kina na nepřístupný film, a ne na Pinokia, touží už být velký. Peníze, za které ho nepustili do kina, chce dát na přilepšenou flašinetáři (má dobré srdce), ten se promění v pohádkového dědečka a splní mu jeho největší přání – učiní jej dospělým. Přesněji dítětem v dospělém těle, což se postupně stane zdrojem mnoha groteskních eskapád, ale také příčinou neustále se stupňujícího smutku hlavního hrdiny, který v kůži dospěláka není tak šťastný, jak očekával. Na slovní žerty při vyprodané repríze reagovali daleko více dospělí než děti. Ty šly naopak zaujatě s příběhem. Starší děti pak odhalily dramaturgické slabiny inscenace, když komentovaly zdlouhavé výstupy kamelotů/novinářů slovy: Ty dva jsou tam jenom proto, aby to změnili. A je to pravda, "forbíny" jen vysvětlují děj, nebo ho předjímají, čímž jsou nadbytečné. Příběh nerytmizují, na to jsou moc dlouhé a prosty nových jevištních nápadů. Jediným jejich údělem je vyplňovat retardačními dialogy nezbytnou přestavbu. Pozornost ovšem poutají změnou technologie loutky (muppeti), celkově současnějším vizuálem a modernější, dynamickou hudbou, která se s nimi pojí. Děti v hledišti k mému překvapení samy řešily, jestli je zvuk nahraný, nebo interpretovaný živě. Tipovaly, že nahraný. Scénografie M. Kirschnera je plná rozporů, když současný styl (tapety a plakáty v pokoji) míchá s retrem (rádio, telefon, postel s třásněmi, Hurvínkova noční košilka, záclona s ornamenty, to vše v prvorepublikovém duchu). Rozpornost přitom nemá dramatický význam. Motiv pohádkového dědečka s flašinetem fungoval dobře, škoda jen vlasce od nákladního výtahu, který rušil scénu (druhý plán s příjezdem hvězdy). Výtvarnou nejednotnost ospravedlňují dílčí loutkářské nápady – zejména Hurvínkův ranní růst nebo Hurvínkův skvělý brejk. Ovšem chtělo by to mnohem víc takových živých prvků. Druhá půlka se nese v duchu klopotné snahy rychle dovyprávět příběh. Dědeček nemá flašinet a Máničce splní přání nikoli za dobrý skutek, ale aby ho přestala otravovat neustálým přivoláváním nákladního výtahu. Policisté volají na Hurvínkovo přání ke Spejblům, ale neodhalí přitom ani, že jde v osobě Spejbla o otce pohřešovaného Hurvínka. O realizaci telefonátu požádal policisty zatčený, v dospělce proměněný Hurvínek, ale následně nijak neřeší ani nekomentuje, že a jak policajti situaci s telefonem zpackali… Zkrátka, textu schází důslednější dramaturgické vedení.

Autor: Luděk Horký, zdroj: Loukář č. 3/2022 (recenze byla součástí autorova článku Hurvínkovo kipu a Spejblův smysl života)