Spejbl a Hurvínek - Martin Klásek
Mánička a paní Kateřina - Helena Štáchová
král Jiří z Poděbrad - Petr Haničinec
Jindřich, syn Jiřího z Poděbrad - Miroslav Vladyka
Hynek, syn Jiřího z Poděbrad - Ondřej Kepka
Kazimír, král polský - Petr Nárožný
Vladimír Jagelonský, syn Kazimírův - Michal Kostka
Maxmilián, syn německého císaře - Kristina Kostková
anglický princ Edward Plantagenet - Květa Plachetková
Marini, italský rádce krále Jiřího - Václav Vydra
hlásný, vyvolávač - Miroslav Polák

Napsali: Helena Štáchová, Pavel Cmíral
Hudba: Vadim Petrov
Hudbu nahráli: Aleš Kaňka (syntezátor), Jiří Holeňa (syntezátor), Ivo Kleizlich (bicí)
Hudební režie: Vadim Petrov
Režie: Jan Fuchs
Zvuk, střik a mix: Milan Kot a Jiří Suchánek
Zvukové efekty: Jiří Litoš
Producent: Jiří Tušl
Ilustrace: © Olga Franzová (1999)
Design: © Magda Lášková (1999)
Redakce: Magda Lášková

1. Hurvínek píše domácí úkol 11:54
2. Mánička v královském sklepení 14:08
3. Hurvínek jede s poselstvím do Francie 4:59
4. Poselstvo se vrací s nepořízenou 9:26
5. Ochutnávačka Mánička hoduje 5:06
6. Mánička coby věštkyně 4:47
7. Hurvínek vítězí v souboji 5:22
8. Králové podepisují mírovou smlouvu 5:13
9. Hurvínek je opět doma 3:57

Celkové délka CD 64:51

Hurvínek se na poslední chvíli moří s domácím úkolem. Má napsat celou stránku o Jiřím z Poděbrad. Do jeho snažení se přiřítí Mánička, která nechce přijít pozdě do školy. Začne Hurvínkovi referát diktovat. Hurvínkovi se do školy ale nechce, a tak si zahvízdá kouzelnou písničku. Octne se v 15. století v komnatě Pražského hradu a seznámí se s italským rádcem Marinim (Václav Vydra). Dozví se, že král Jiří z Poděbrad (Petr Haničinec) chystá mírovou smlouvu mezi národy. Hurvínek, v jehož zájmu je, aby se bitvy v historii neděly, protože se pak musí všechny ty letopočty učit, slíbí, že s organizací pomůže. Do děje se připlete i Mánička. Ta se setká s Jindřichovými syny: šišlajícím Hynkem (Ondřej Kepka) a Jindřichem (Miroslav Vladyka). Aby zdůvodnila svou přítomnost na Hradě, přijme místo ochutnávačky pokrmů. Z dalších účinkujících jmenujme Petra Nárožného v roli krále Kazimíra a skutečné děti představující královské potomky.
Spolu s mistry zvuku Jiřím Suchánkem, Milošem Kotem a Jiřím Litošem vytvořil režisér Jan Fuchs pro třetí část historické hurvínkovské řady opět mnoho rozmanitých ruchů i prostor od bytu přes sklep až po rozléhající se nádvoří. Muziku obstaral Vadim Petrov.

Ahoj, kamarádi!
než se na něčem rozumném domluví dva obyčejní dospělí Češi, dá to někdy velikánskou práci. A teď si představte, jaká to musí být dřina, když se má na něčem velmi rozumném domluvit fůra pyšných a veledůležitých králů, z nichž jeden je Francouz, druhý Španěl a třetí Angličan! Když nakoukneme dějinám pod pokličku, jedna dvě zjistíme, že něco takového se vlastně nikdy pořádně nepovedlo. Kdybychom si představili tu naši Evropu jako dvorek, viděli bychom, že při všech dohadováních a tahanicích o cokoli se jeden z králů choval jako tvrdohlavý beran, druhý jako nafrněný kohout a třetí jako mazaný kocour a další jako líné prasátko - jakpak by se mohla takováhle "parta" vůbec kdy shodnout třeba jen na jednom jediném písmenku A!
Byl ovsem u nás v Čechách jednou jeden král a ten urputně věřil tomu, ze králové berani a kocouři a krocani se domluvit mohou a musí. Na čem? Na tom nejrozumnějším! Na tom, aby na evropském dvorku vládl klid, pořádek, řád a mír. A právě o tom králi, který se jmenoval Jiří z Poděbrad, je náš příběh.
Jak se bude jeho děj zachumlávat a odvíjet, to vám samozřejmí neprozradím. Ale jedno bych vám přece jen říct chtěl. Až se do víru událostí vrhnou po hlavě Hurvínek s Máničkou, skočí za nimi i pěkných pár královských potomků ze všech koutů světadílu. A já bych chtěl podtržené zdůraznit, že ti budoucí králíci nejsou vymyšlení, že jich tenkrát opravdu byla plná Evropa. V příběhu, uslyšíte na vlastní uši jen některé z nich, ale vězte, že tenkrát, v roce 1462, se jich na Hurvínkovo pozvání sjelo do Prahy mnohem víc. A tak se na Staroměstském rynku ládovali kančím a špalky cukrovými nejen tříletý císařský synátor Maxmilián z Němec a šestiletý Vladislav Jagellonský z Polska a Edward Plantagenet, devítiletý synek Jindřicha VI. z daleké Anglie, ale také syn Juana II. Aragonského Ferdinand a Isabela Kastilská (Ferdovi bylo 10, Isabele 11 a ti dva se pak vzali a díky jim se stalo Španělsko takovým Španělskem, jakým je!) a další a další. A když k nim připočítáme třináctiletou uherskou královničku Kateřinu, dcerku krále Jiříka a jeho syny Hynka a Jindřicha, vyjde nám, že díky Hurvínkovi se na jednom čtverečním metru náměstí nacházelo v ty dny víc královských potomků než staroměstských holubů.
Jaké osudy ty královské drobky potkaly když povyrostli a ozdobili si hlavy pomazané korunami, to si určitě jednou s chutí přečtete v napínavých knížkách (říkáme napínavých, poněvadž historie lidstva, jak račte vědět, má k usměvavým limonádám daleko). Dneska je berte jako docela obyčejně kluky a holky, kteří umí držet partu. A o nic víc Hurvínkovi a Máničce nešlo. A co víc taky chtít? Umět držet partu a nezradit ji, to je vlastnost přímo k pohledání.
Tak hezký poslech, potomci!

Pavel Cmíral (přebal MC)