Aktuality

Výroba loutek a loutkových divadélek patří dlouhodobě k české tradici, není proto divu, že bylo v prosinci roku 2016 české loutkářství zapsáno na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO. Spejbl s Hurvínkem jsou nedílnou součástí této kulturní tradice, což se od doby jejich vzniku odrazilo ve výrobě desítek různých variant těchto populárních českých marionet - od sériově vyráběných až po ty podomácku vytvořené. Fotky těchto loutek se snažíme zařazovat do průběžně aktualizované fotogalerie, která má za cíl na jednom místě ukázat zájemcům co nejucelenější přehled nejrůznějších variant loutek Spejbla a Hurvínka.
Za nejslavnější období výroby loutek loutkových divadélek je považována první polovina minulého století, kdy ještě vesnicemi projížděli loutkáři slavných dynastií, jako byli třeba Kopečtí nebo Maiznerové. Malé loutkové divadlo tehdy nesmělo chybět téměř v žádné české rodině či škole, ale stejně tak často se loutkové divadlo hrávalo v sokolovnách, tělocvičnách či v prostorách církví. Popularita loutkového divadla v Čechách a na Moravě vedla v 1. polovině 20. století k značnému rozšíření rodinných a spolkových loutkových divadel, pro něž byly sériově vyráběny loutky, dekorace a vydávány hry. Tato divadla s možností výměny kulis měla rozměry od malých titěrných scén až po velkorysé portály určené především pro divadelní činnost spolků či škol.
Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA, pražské nakladatelství A. Storch syn a další. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonín Münzberg například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka.
V současnosti jsou majiteli jedné z největší sbírek loutek v České republice Marie a Pavel Jiráskovi. Významným sběratelem loutek všeho druhu je pak i Milan Knížák.

Jak správně připomněl facebookový profil Divadla Spejbla a Hurvínka, na den přesně před 95 lety natočil profesor Josef Skupa první gramofonové desky se Spejblem a Hurvínkem. K této zprávě připojil krásnou fotku Hurvínka soustředeně zaposlouchaného do jedné z těchto desek, kterou v trochu jiné verzi využijeme i k tomuto článku. 6. června 1929 byla podle záznamů z nahrávacích listů z ústecké filiálky firmy His Master's Voice nahrána trojice šelakových gramodesek Spejbl u radia, Spejblova výchova - Hurvínek se učí a Popletené písničky. Jak jsme již před nedávnem psali, toto datum vzniku vychází z informací z bookletu CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy 1-5, které sestavoval uznávaný odborník a velký znalec počátků českého zvukového průmyslu Gabriel Gössel. Ačkoliv v plzeňském archivu spravujícím pozůstalost po Josefu Skupovi existuje ručně psaná poznámka (možná od samotného Skupy) udávající jako vznik desek až 20. říjen 1930, a stejný datum uvádí ve své knize Národní umělec Josef Skupa také Jan Malík (str. 87), blíže k pravdě má i podle dochované propagační brožury vydavatelství His Master's Voice z roku 1929 verze, že nahrávky byly natočeny opravdu už počátkem června 1929. Všechny zmiňované scénky byly později vydány na zmiňovaném pětidiskovém kompletu Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy vydaném Supraphonem v roce 2007.

Spejbl versus Drákula – hra ze Zlatého fondu Divadla Spejbla a Hurvínka, při které se i v roce 2024 diváci královsky baví stejně jako v době prvního uvedení před dlouhými padesáti lety respektive v roce 2014, kdy se inscenace vrátila na divadelní prkna v novém nastudování v interpretaci Martina Kláska. Poslední květnový den byla na programu Divadla S+H nová verze tohoto slavného muzikálu. V textech byly provedeny dílčí úpravy, ale scéna, loutky a písně zůstaly stejné jako v Kláskově nastudování z roku 2014. Proměnilo se ale loutkoherecké obsazení a zejména pak hlasy hlavních postav. Nově si diváci mohou tento kultovní klenot užívat naživo v interpretaci Martina Trechy a Jany Mudrákové. Oba mladí umělci své mluvičské kvality prokazují už od doby, kdy byli jmenováni novými protagonisty čtveřice hlavních postav, nyní to i pro ně ale bylo v lecčems odlišné, a tudíž i nové. Obzvláště pro Janu Mudrákovou byla interpretace náročná, protože postava paní Kateřiny v jejím podání dosud v ostatních hrách neměla téměř žádný prostor a nyní se musela "poprat" s velkou časovou dotací, kterou zde paní Kateřina má. Ale hlavně - na rozdíl od jiných her obsahujících především mluvené slovo, je měli diváci kromě mluvených dialogů možnost nyní slyšet i v obsáhlých pěveckých partech na nichž je tento swingově laděný muzikál z velké části postaven. Písně s novými hlasy byly nahrány ve studiu D S+H a přidány k původnímu nádhernému orchestrovému aranžmá Václava Zahradníka, jenž vzniklo v době uvedení první verze této hororové parodie. Kvalita zvuku byla velmi vysoká a rozhodně nebylo znát, že písně nebyly nahrány v nadstandardně profesionálně vybaveném studiu, ale ve skromnějších podmínkách, za což patří velké uznání divadelnímu zvukaři Petru Myškovi.
Určitý křest ohněm byla tato hra také pro nováčky divadelního souboru – Kateřinu Höferovou, která se chopila vahadla "Kuřete" alias Poulet Noir a Davida Boshe, který vodil Drákulu. Oba si vedli výtečně a divák určitě nepoznal, že je to pro ně jedna z prvních větších zkušeností s voděním marionet.
Jak již bylo uvedeno, obsahově hra vychází ze scénáře roku 2014, ale pozorný divák, který viděl inscenaci už vícekrát, tu a tam zaznamenal, že některé slovní narážky z původního nastudování ve hře nyní chyběly, jiné naopak přibyly. Jako například když si pan Spejbl pobrukuje melodii české hymny, kterou – jak se domnívá – právě nově složil a k němu se přidávají Hurvínek se Žerykem, tak Hurvínek v zjevné narážce na čerstvý titul mistrů světa v ledním hokeji konstatuje, že byla tato melodie nedávno hojně slyšet na zimních stadionech (zda šlo o připravený scénář či Martinovu pohotovou improvizaci, nám prozradil Martin ve svém osobním komentáři, který najdete na konci článku).
Celkovou kvalitu aktualizovaného provedení představení hodnotím velice vysoko a jsem si jist, že kdyby své nástupce v této legendární hře mohli slyšet Miloš Kirschner s Helenou Štáchovou, vysekli by jim hlubokou poklonu, jak zdařilý výkon předvedli. Velká gratulace směřuje i všem ostatním, kteří se na této inscenaci podíleli – od interpretů dalších postav, přes všechny loutkoherce až po mistra zvuku.

V sobotu 1. června a v neděli 2. června bude Divadlo Spejbla a Hurvínka uvádět v této divadelní sezóně naposledy veleúspěšnou operu Hurvínek prodává nevěstu. Vstupenky jsou až na tři volná místa v sobotu beznadějně vyprodané (stav ke dni zveřejnění článku), ale přesto se vyplatí o tomto víkendu do D S+H zavítat. Děti budou slavit Den dětí a to je už důvod k nějaké extra akci. V těchto dnech může kdokoliv přijít ochutnat výtečnou zmrzlinu Puro Gelato. Puro znamená v italštině čistý a zmrzlina proto neobsahuje žádná barviva ani jiné přidané chemické látky. Gelato je krémové, nepotřebuje žádné zvýrazňovače chuti, jelikož je možné podávat ho při vyšší teplotě, než u klasické zmrzliny. Nemrazí tak chuťové buňky a ty tak jsou schopny lépe vnímat chuť. Neobsahuje ani ztužené tuky, ale čerstvou farmářskou smetanu a díky tomu opravdu vynikne přirozená chuť mléka a dalších surovin. Tak co, zajdete na tuto zmrzlinu podávanou v několika příchutích?

Stoleté narozeniny Hurvínka, které tento malý rošťák oslaví 2. května 2026, budou ve znamení velkých oslav. Své představy před časem naznačilo už Divadlo Spejbla a Hurvínka, pozadu nezůstanou ale ani další instituce, které už spřádají plány na vlastní oslavné akce. Jednou z nich bude i Západočeské muzeum v Plzni. To chce uspořádat při této vzácné příležitosti rovněž výstavu a během ní představit postavu Hurvínka z různých úhlů pohledu a doplnit ji i o zajímavosti z oblasti loutkářství, rozhlasu i filmu. Prostřednictvím muzejních informačních kanálů žádá o spolupráci také veřejnost - pokud máte kontakty na pamětníky působení Hurvínka v Plzni nebo máte jakékoliv informace či předměty související s Hurvínkem, ozvěte se kurátorce muzea Mgr. Veronice Plaché na email vplacha@zcm.cz nebo pracovníky muzea navštivte osobně v Muzeu loutek v Plzni na náměstí Republiky 23.
„Uvítáme vzpomínky pamětníků, fotografie, gramofonové desky, vlastně cokoli, na čem se Hurvínek a Spejbl nacházejí, nebo se k nim nějak vztahuje. Čím starší předměty to budou, tím lépe,“ říká kurátorka, „např. loni jsme od paní z Prahy získali malé postavičky Spejbla a Hurvínka z 30. let. Za to jsme velice rádi, takové dary jsou vzácné.“
Loutka Hurvínka úplně poprvé vystupovala 2. května 1926 na scéně Loutkového divadla Feriálních osad v Řemeslnické besedě v Plzni. Řezbář Gustav Nosek Hurvínka vyřezal pro Josefa Skupu. Zpočátku mu říkávali Spejblík nebo Spejblátko, záhy se stal parťákem Spejbla a vytvořili spolu nerozlučnou dvojici „taťuldy a synstva“.