Aktuality

Bolševický puč z února roku 1948, komunisty nazývaný jako Vítězný únor, přinesl významné proměny do fungování poválečné společnosti. Tento převrat zahájil destrukci fungování parlamentní demokracie a vedl k nastolení komunistické diktatury trvající dlouhých 40 let. Následující roky se pak v Československu nesly ve znamení znárodňování, kolektivizace, politických procesů, ale také emigrace a hospodářského úpadku země. A také prorežimní propagandy, která se nejvíce projevovala v kultuře. Zasáhla nejenom divadelní tvorbu, ale měla dopad i na koncepci a obsah rozhlasového a později rovněž televizního vysílání.

Dramatická změna směřování republiky částečně ovlivnila také tvorbu Josefa Skupy a jeho divadla. Projevilo se to v několika politicky zabarvených scénkách z padesátých let minulého století, které Skupa natočil pro Československý rozhlas. Mezi takové se řadí například Hurvínek na brigádě (1955), v níž se Hurvínek angažuje ve zvelebování dětského hřiště a nadšeně provolává hesla 'Ať žije brigáda!'; Hurvínek cvičí (1955), ve které se řeší Hurvínkovo zapojení do tělovýchovné jednoty; scénka Hurvínka a Spejbla o telefonu (1955), ve které pionýr Vašík pomáhá Spejblům zapojit domácí telefon či silně didakticky zaměřená nahrávka Jak to s Hurvínkem málem špatně dopadlo, v níž Hurvínkovi důrazně domlouvá příslušník SNB, že ne všechna místa jsou vhodná k sáňkování. Skupovo mírové vyznání pak můžeme slyšet ve scénce o Holubičce míru. Josef Skupa sám zmiňoval, že na Československou cenu míru, která mu byla udělena v září roku 1955, byl velmi pyšný a velice si jí vážil. Scénka na toto téma mu šla tedy jistě od srdce a byla myšlena naprosto upřímně.

Zda byl k natočení prorežimně zaměřených nahrávek Skupa dotlačen, či sám po druhé světové válce jako mnozí další věřil, že nové politické uspořádání může být odpovědí na poválečné problémy, je těžké soudit. Nutno však poznamenat, že celá tehdejší společnost měla levicové smýšlení a Skupa by se svými politickými názory nebyl výjimkou. Každopádně toto pro satirika Skupu netypické směřování tvorby trvalo jen velice krátce a natáčení agitek, k nimž propůjčil Spejbla a Hurvínka, mělo pouze jepičí život. Autorkou většiny těchto audio příběhů byla Olga Kuchynková, jenž stojí i za nehurvíkovskou divadelní inscenací Mánička mrzutá (1952). Pro úplnost dodejme, že všechny uvedené nahrávky jsou uchované v rozhlasovém archivu. Těžko však očekávat, že je vzhledem k jejich poplatnosti době Český rozhlas někdy vydá.

V ostrém kontrastu se socialisticky koncipovanými nahrávkami jsou ve stejné době natočené Skupovy satirické výstupy. Mezi nejvýznamnější patří Zapomenutá slova, Spejblova vědecká přednáška, Hurvínkovo řečnické umění (kterým jsme se na tomto webu detailněji věnovali nedávno) či scénka s podivným názvem Hurvínek a Spejbl - Taťuldo. Všechny se nesou v kritické a na tu dobu dosti odvážné atmosféře. Zvláštní název snímku Taťuldo má možná své logické odůvodnění. Po nástupu komunismu rozvinutá cenzura mnoho děl zakazovala a kritické myšlení nebylo žádoucí. Název Taťuldo tak možná měl zakrýt před cenzory obsah. V nahrávce se totiž Skupa strefuje do neuvěřitelného zmatku na úřadech, který panoval v souvislosti se zabavováním majetku. Příznačné také je, že se snímek prvního vydání dočkal až v roce 2019 na výběru od Supraphonu.

Ve filmové tvorbě se k politicky laděným snímkům řadí pseudodokument Neobyčejná léta (1952) pojednávací o vzniku a rozvoji jednotného zemědělského družstva v jihočeské vesnici Vyhnanice, který natočili Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa. V tomto dokumentárním filmu oslavujícím výhody společného hospodaření v JZD účinkoval jako součást děje také Josef Skupa se svým souborem. Divadelníci přijíždějí autokarem do vesnice, aby zde večer odehráli před jedním z domů na zahradě divadelní představení. Ani v tomto případě nelze určit, zda Skupa věděl, o jaký snímek ve skutečnosti půjde a čemu se propůjčuje, nebo zda to zjistil až po jeho dokončení, kdy už nebylo možné s tím nic dělat. Známým je také Skupův filmový "nábor" dětí do pionýra, který pronesl v reakci na svou návštěvu v Sovětském svazu a Polsku (dostupný je třeba ve vzpomínkovém pořadu na Miloše Kirschnera Dřevěný mikrokosmos).

Tlak doby se odrazil i v divadelní tvorbě. V roce 1951 divadlo uvedlo aktualizovanou verzi hry Robinson Hurvínek, kterou však z původně humanistického příběhu o záchraně života přepracovalo v politickou agitku. Ustaraný Spejbl, zoufale hledající ztraceného syna, se tu mění ve zpátečníka krajně konzervativních názorů. Pošetilého blouznícího Hurvínka nezachraňuje posmutnělý sirotek Jirka, ale pionýři z nedalekého tábora, a Hurvínek se, dojat jejich obětavostí, sám stává pionýrem, poznávaje mladý, krásný, čistý a pravdivý život. Nezájem diváků o upravený příběh se promítl do počtu repríz. Zatímco původní o deset let mladší verze se dočkala 165 uvedení, upravená varianta se hrála pouze 16x.

V neděli 6. října 2024 nalaďte v 11 hodin vlny Českého rozhlasu Praha a zaposlouchejte se do pořadu Vypravěči. Do rozhlasového studia totiž zavítali oba mladí interpreti hlavních postav loutkové rodinky Jana Mudráková a Martin Trecha. Ve studiu bylo značně přecpáno, jelikož se do něj museli vejít také Spejbl, Hurvínek, Mánička, paní Kateřina i Žeryk, které doplní moderátorská dvojice Ester Kočičková a Václav Kopta. Na to, jaké zvídavé otázky budou oběma mladým interpretům, ale i jejich dřevěným svěřencům klást, se můžeme společně těšit už tuto neděli. Tak nezapomeňte od 11:04 hodin poslouchat. Navíc pro Martina Trechu půjde o první rozhlasový rozhovor, který bude poskytovat coby mluvič obou mužských figur.

Dnes si v našem historickém okénku připomeneme divadelní hru Na řadě Dr. Spejbl, na jejíž vysokou popularitu mělo vliv už pod názvem Hurvínek a drak také povedené dvojité audio zpracování. Důvod, proč jsme se zaměřili právě na tuto hru je logický: 26. září 2024 tomu je přesně 55 let od doby, kdy se poprvé objevila na divadelním repertoáru. Jednalo se druhou inscenaci, kterou pro Divadlo Spejbla a Hurvínka napsal později veleúspěšný autor František Nepil. Jeho prvotina Ahoj, Andrtálie z roku 1961 byla diváky i kritiky přijata poměrně rozpačitě, o to větší úspěch však měl groteskní příběh o nevrlé princezně, která ohrožuje hodného draka. I dnes se posluchačům vyloudí široký úsměv na tváři, když si vybaví Spejbla v roli lékaře a Hurvínka coby komisní sestřičky dožadující se u pacientů při vyplňování nové karty adresy toho, kdo je nezaměstnává či průkazu o starých a nových číslech. Oba se pak pomocí vtipných dialogů a hry se slovy snaží vyřešit problém, jak vyléčit princeznu z její nesmavosti a neohrozit draka, který si špatné zacházení díky své dobrotě vlastně ani nezaslouží. Spejbl se pro svou nemohoucnost dostane i do vězení, ale s pomocí Hurvínkova vtipu se podaří zdánlivě nesmiřitelný konflikt vyřešit smírným happy endem – svatbou draka s princeznou.
Hra na pomezí mezi dětským a dospělým publikem se setkala s takovým úspěchem, že byla natočena na gramofonovou desku (1988) a o několik let dříve v odlišném hereckém obsazení rovněž i v Československém rozhlase (1977). To už ale s pozměněným názvem Hurvínek a drak, pod kterým se v režii Josefa Henkeho v novém nastudování znovu objevila také na jevišti, a to necelý rok a půl před sametovou revolucí.
Ještě před natočením gramodesky vyšla v roce 1970 na SP desce dvojice krátkých příběhů vycházejících z této divadelní hry. Šlo o scénky Spejbl v žaláři a Vaječný koňak. Komická pohádka v celé své délce následně vyšla znovu v roce 2004 na CD albu Hurvínek a drak (S+H 22). A o deset let později znovu na stejnojmenném albu Hurvínek a drak (2014), který Supraphon vydal jako připomínku nedožitých 85. narozenin Františka Nepila. Tato nahrávka obsahuje i další Nepilovy scénky včetně bonusové nahrávky Spejbl, Hurvínek a Červená Karkulka (1971) z rozhlasového archivu.
Na závěr našeho vzpomínání jedna otázka pro znalce. Víte, co má scénka „Vaječný koňak“ společného se scénkou „Novoroční přání“, kterou v roce 2010 namluvil Ondřej Lážnovský a která vyšla na kompilačním CD/LP výběru Ať žije Spejbl!? Kdo tipoval, že obě spojuje postava Spejbla, kterého v nich můžeme slyšet v podroušeném stavu vlivem nadměrné konzumace vaječného koňaku, měl pravdu. :-)

Tvorba Divadla Spejbla a Hurvínka padesátých let minulého století je spojena s takovými klenoty jako je Barchánkova Hurvínkova čarovná vlaštovka, Janovského Spejbl na Venuši či společné dílo několika autorů Šestý den je sobota. Všechny tyto hry byly k vidění nejenom na divadelních prknech, ale také v televizním provedení, a to v době, kdy bylo obrazové vysílání u nás ještě v plenkách. Podařilo se nám to zjistit při bádání v archivu rozhlasových a televizních programů.
Veřejné zkušební televizní vysílání pro přibližně pět set majitelů rozhlasových přijímačů vybavených malou obrazovkou bylo zahájeno 1. května roku 1953, pravidelně začala televize vysílat až na konci února 1954. Spejbl s Hurvínkem se spolu se svým „tatínkem“ Josefem Skupou na televizních obrazovkách poprvé objevili jen o několik dní později. Premiéru v televizi si odbyli zřejmě v pořadu Radostné odpoledne v divadélku Spejbla a Hurvínka odvysílaném 11. března 1954. Od té doby byl Skupa a s ním i jeho dva ušatí svěřenci v televizi „jako doma“. Skupa se s loutkami účastnil natáčení nejrůznějších komponovaných pořadů jako třeba Televise dětem (11.11.1954), předsilvestrovského pásma Děda mráz (30.12.1954), Těšíme se na prázdniny (16.6.1955), Televisní trojlístek (27.1.1957) a mnohých dalších (přehled videopořadů najdete zde). V posledně jmenovaném byla odvysílána i scénka "Vánoce u Spejblů", jenž byla poslední, kterou Josef Skupa před dvou smrtí stihl natočit. I po mistrově odchodu byli Spejbl s Hurvínkem na televizních obrazovkách nezřídka k vidění. Ba co víc, jejich vystupování se už neomezovalo jen na scénky či ukázky z pořadů. 14. května 1958 televize v přímém přenosu odvysílala v celé délce devadesáti minut hru pro dospělé Spejbl na Venuši. Ani děti nebyly o „televizního“ Hurvínka ochuzeny - 27. ledna 1959 mohly v podvečer sledovat kompletní uvedení hry Hurvínkova čarovná vlaštovka.
Vzhledem k omezenému počtu lidí, kteří v té době byli natolik majetní, že si mohli dovolit vlastnit televizní přijímač (v padesátých letech stál televizor okolo 4000 Kč), nebyl divácký dopad vysílání nijak masivní a hry v televizním provedení tedy nevidělo příliš mnoho diváků. Jen pro zajímavost: podle údajů na Wikipedii se v roce 1953 se v ČSR prodalo pouze 355 televizorů a vysílání sledovaly desítky či později maximálně stovky tisíc lidí. Nárůst byl patrný až od šedesátých let, kdy koncesi mělo 1 milión majitelů televizních přijímačů, v roce 1963 jich bylo o dalších půl milionu víc a teprve až v roce 1978 překročil počet hlášených přijímačů 4 miliony. Televizní pořady s S+H z počátků televizního vysílání tak spolu s množstvím gramofonových desek a nespočtem odvysílaných rozhlasových nahrávek dokládají, jaké obrovské popularitě se Divadlo Spejbla a Hurvínka v té době těšilo.
Spolu s video záznamem inscenace Dějiny kontra Spejbl z roku 1984 šlo v předrevoluční éře zřejmě o tři ojedinělé případy, kdy byly v televizi odvysílány divadelní hry v plné délce. Po revoluci a zejména pak s nástupem internetu se mediální možnosti skokově rozšířily, ale zároveň také roztříštily. První vlaštovkou, a na dlouhou dobu bohužel i jedinou, byl po sametové revoluci zkrácený záznam hry Spejblova East Side Story z roku 1994, který vysílala kabelová televize Kabel plus. Na VHS a DVD a poměrně nově i na streamovací platformě Dramox pak jsou k vidění další celá divadelní představení. To už ale je jiná kapitola...

Raná tvorba Josefa Skupy po zrodu figurek Spejbla a Hurvínka je ve stejné míře určena jak dětem, tak i dospělým. Jazyková hravost a vynalézavost vedla Skupu nejednou k břitké satiře, jejímž prostřednictvím se vysmíval stylistickým nešvarům a jazykovým klišé. Tento sklon projevoval od samých počátků svého veřejného působení. Ještě před zrodem Spejblovy figurky vystupoval na amatérské loutkářské scéně s postavičkou Kašpárka a tu obdařil, jak svědčí pamětníci, velkou dávkou dobových narážek, politických vtipů a jazykových hříček. Na zvukových nosičích se však Skupův jazykový humor zachoval až z konce třicátých let. Jedním z nejstarších záznamů je Spejblova vědecká přednáška (Individuum protozoické), kterou Skupa s přispěním Josefa Ptáčka nahrál na konci roku 1930 na gramofonovou desku společně s druhou podobně laděnou scénkou s názvem Spejblova politická přednáška. Dnes jsou obě scénky dostupné na čtvrtém výběru Skupových nahrávek Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy 4 (2009).
“A jaký je toho následek? Následek toho je, že ironie etiky dramatické plastiky koncentruje se v hyperbolický kultus sociální kolotepatie atimetika, kterýžto kultus analogicky realizuje kritickou biografii v naturální experimentaci a zachází jakožto mystika, jejíž princip nám dávno všem už není sympatický.“ Tím však Skupův pseudověděcký blábol zdaleka nekončí: “Avšak vzápětí nás napadne, jak možno ještě dnes rehabilitovali masivní mobilizaci kolomastrických jevů se všemi nezbytnými reflexivními profily renesančního byzantinismu, když stále ještě inkvizitují fantastické experimenty v remitální akceptaci evakuační defenestrace!“
Pět let po skončení druhé světové války Skupa nahrál obdobnou scénku, opět satiricky zacílenou na prázdnotu řečnického tlachání a dutou frázovitost funkcionářských projevů. Jmenovala se Hurvínkovo řečnické cvičení a vysílala se v době, která se spoustou bezduchých a frázemi nasycených řečnických cvičení jen hemžila, avšak ironiím a satirám podobného typu nebyla ani trochu nakloněna. Hurvínek: „Ty jsi mě celého poplet, tatí, vůbec už nevím, o čem jsem chtěl mluvit.“ Spejbl: „Ale to nevadí! Hlavně abys to řek pěkně s důrazem!. Nebo tady, podívej: Ve všech možnostech – copak takhle to řečník řekne?“ Hurvínek: „A co tedy řečník řekne? Spejbl: „Řekne samozřejmě: V rozličných vícestrannostech.“ Hurvínek: „Já doufám, že tomu budou všichni rozumět.“ Spejbl: „No počkat! To není tvoje starost! Ty máš jenom mluvit, a co se kde děje, toho si prostě nevšímej! A občas přestaň mluvit vůbec. Bude to vypadat, jako bys přemýšlel.“ Tuto scénku lze nalézt na kompilačním výběru Smích prodlužuje život! 5, jenž Supraphon vydal v roce 2018.
O další tři roky později, tedy v roce 1953, navázal Skupa na svůj počin z roku 1930 a pro Supraphon natočil scénku s názvem Spejbl řeční. Ta se prázdností obsahu a nesmyslnými slovními spojeními velice blížila původnímu dílu z třicátých let. Tato scénka o ožehavosti situace se na gramofonové desce nikdy neobjevila, vydána byla až v roce 2017 na mp3 výběru Spejbl řeční + Hurvínek a tři mušketýři.