Aktuality

Hurvínek letos oslavil významné jubileum a jeho sté výročí připomíná také nová emise poštovních známek. Speciální známky s motivem Hurvínka vycházejí 26. srpna 2026 a potěší nejen fanoušky legendární loutkové postavičky, ale také sběratele známek. Emise nese název 100 let Hurvínek a je vedena pod označením VZ ZS: 0216. Samotné známky mají kódy VZ 2226 („Hurvínek petrolej“) a VZ 2227 („Hurvínek bílá“).
Nová série obsahuje celkem osm známek, přičemž všechny mají nominální hodnotu B, což je ke dni prodeje 31 Kč. Celková nominální hodnota kompletu tak činí 248 Kč. Známky jsou uspořádány na šířku a tvoří společný celek, který je zajímavý i z pohledu sběratelů.
Hurvínek je nejznámější česká loutková postava a na poštovní známky se dostává už poněkolikáté. Tentokrát jde o tzv. Vlastní známky, což je projekt České pošty, který umožňuje firmám nebo jednotlivcům nechat si natisknout oficiální poštovní známky s vlastním motivem. Spojení VZ ZS (VZ = Vlastní známka ~ ZS = Známkový sešitek) v katalogu či na ochranných prvcích (hologramech) sešitků označuje pořadové číslo schválené a vydané emise Vlastních známek ve formě známkového sešitku.
Nové známky s Hurvínkem tak jsou zajímavým připomenutím stého výročí i drobným sběratelským artefaktem, který spojuje českou loutkovou tradici se světem filatelie. Vydáno bylo pouze 1 020 kusů sešitků (celkem 8 160 kusů známek), což z něj činí poměrně vzácný sběratelský kousek. Vzhledem k velmi omezenému nákladu se tyto sešitky běžně neprodávají na přepážkách pošt. Jsou distribuovány primárně přes partnery projektu. V tomto případě skrze prodejní kanály Divadla Spejbla a Hurvínka a specializované filatelistické akce, jako je zářijový veletrh Sběratel.

Spejbl a Hurvínek se těší obrovské popularitě u dětí i dospělých již celé století. Věděli jste ale, že tyto ikonické české loutky byly původně určeny výhradně dospělému publiku? Pásmo uvedené v pondělí 14. 9. 2026 od 17:30 v pražském kině Ponrepo (Bartolomějská 291/11, Praha 1) vás provede jejich érou od první republiky až do konce šedesátých let 20. století. Tento chronologický vývoj se zaměří na působení jejich duchovního otce Josefa Skupy a skrze rozhlasovou ukázku nahlédne i do období jeho nástupce Miloše Kirschnera. Komponované pásmo vzniklo ve spolupráci Národního filmového archivu s Českým rozhlasem; tehdejší Československý rozhlas a osudy loutek i jejich tvůrců byly totiž úzce propojeny. Délka trvání: 2,5 hodiny.
Druhou akcí v témže kině bude program konaný v neděli 20. 9. 2026 od 15:00 hodin, v němž se představí oslavenec Hurvínek v různých podobách i úlohách, jak se s ním nejmladší diváci měli možnost setkávat během jeho úctyhodné stoleté kariéry. V každé době si tento loutkový hrdina dokázal najít cestu k jejich srdcím, být zábavný, aktuální, ale i nadčasový. Ať už vystupuje na divadelních prknech, v rozhlase nebo právě ve filmu, jeho svérázný pohled na svět dokáže rozesmát i dnes. V programu nebudou chybět snímky s vtipnými dialogy a populární rozepře mezi popleteným otcem Spejblem a jeho nezbedným synkem. Délka trvání: 1,5 hodiny.
Programem, který vznikl ve spolupráci s Českým rozhlasem, vás provedou Petra Tanclová (Český rozhlas), Michaela Mertová a Terezie Hlaváčková (Národní filmový archiv).

Když se řekne Josef Skupa a jeho Spejbl s Hurvínkem, většina posluchačů si vybaví především slovní přestřelky, školní zkoušení, Spejblovu samolibou učenost nebo Hurvínkovu dětskou drzost. Gramofonové desky z první poloviny třicátých let však ukazují ještě jinou tvář Skupova divadla: svět revuálního humoru, parodie, exotiky a tehdejší populární hudby. K nejpozoruhodnějším dokladům tohoto světa patří krátká nahrávka Se Spejblem do stratosféry – Divošská scéna, natočená roku 1933, později opakovaně reedována, a to dokonce i v zahraničí. Je to pouhých necelých tři minuty zvuku, přesto v nich lze slyšet pozoruhodný průsečík několika tehdejších fenoménů: loutkového divadla, gramofonového průmyslu, revuálního humoru, fascinace exotikou a především jazzu.
Předlohou pro vznik nahrávky byla stejnojmenná revue Se Spejblem do stratosféry, uvedená v Plzni roku 1932, na jejíž přípravě se vedle Josefa Skupy podílel také Frank Wenig a Karel Leiss. Dnes si už jenom můžeme domýšlet, jak byla vystavena scéna a jak přesně revue vypadala, neboť živý záznam z rozhlasového vysílání hry za sálu Typos v Brně ze dne 17.3.1934 si nikdy už neposlechneme. To, že revue byla mimořádně úspěšná dokládá i dvoustovka repríz.
Samotná "Divošská scéna" je přitom jen jedním z fragmentů této revue. Na gramofonovou desku se dostala společně s "Japonskou scénou" z téže hry. Ultraphon ji vydal roku 1933 pod objednacím číslem B 10640. Nahrávka vznikla 12. února 1933 v pražském Kině Beránek. Původní gramodeska je mezi sběrateli mezi velmi ceněná a nedá se prakticky sehnat.

Dne 16. srpna 1930, tedy přesně před 96 lety, se v Nýřanech odehrála událost, která se zapsala nejen do historie města, ale také do dějin českého loutkového divadla. V místním hostinci U Langů vystoupil Josef Skupa se svým nově profesionalizovaným souborem. Právě zde začala profesionální etapa divadla, které později proslavilo Spejbla a Hurvínka po celém Československu i za jeho hranicemi. Josef Skupa nebyl v roce 1930 žádným začátečníkem. Narodil se roku 1892 ve Strakonicích, ale jeho umělecké jméno bylo neodmyslitelně spojeno s Plzní. Už od roku 1913 působil v Loutkovém divadle Feriálních osad a postupně se stal jednou z nejvýraznějších osobností českého loutkářství.
Po letech úspěšného amatérského působení se Skupa rozhodl udělat odvážný krok – vytvořit vlastní profesionální loutkové divadlo. V roce 1930 proto vzniklo Plzeňské divadélko Spejbla a Hurvínka, zájezdový profesionální soubor se stálým sídlem v Plzni. První profesionální sezóna byla zahájena právě 16. srpna 1930 v Nýřanech. Podle dochovaných pramenů šlo o pokusné představení. Jeho program tvořila hra Veselé příhody loutek, určená dětem, a pořad pro dospělé Co loutky dovedou.
Dnešnímu divákovi může připadat téměř neuvěřitelné, že významný mezník českého divadelnictví se odehrál v hostinci. Pro tehdejší loutkářství však byly podobné prostory zcela přirozené. Hostinec U Langů měl v Nýřanech významné postavení. Své zázemí zde po dlouhá léta měla také místní tělocvičná jednota Sokol, která v hostinci provozovala nejen tělocvičnou, ale i kulturní činnost. Městské prameny uvádějí, že šlo o hostinec v budově čp. 312. Ta je dnes známá jako někdejší U Langů / U Patů na dnešní Benešově třídě. Nýřany tak v létě roku 1930 poskytly prostor umělci, který měl před sebou mimořádnou budoucnost.
Dnes už si jen těžko představíme atmosféru večera 16. srpna 1930. V obyčejném nýřanském hostinci se tehdy sešli diváci, možná netušící, že sledují začátek nové kapitoly českého loutkářství. Na malém jevišti se objevily dřevěné postavičky, které měly během následujících desetiletí procestovat republiku i svět. A přestože hlavní sláva Josefa Skupy teprve měla přijít, Nýřany zůstávají důležitým místem jeho příběhu.
Pro Nýřany je to pozoruhodná připomínka: jejich historie není tvořena jen průmyslem, hornictvím, spolkovým životem a každodenními osudy obyvatel. Na okamžik se zde setkala také s velkým příběhem české kultury – s příběhem muže, který dal českému loutkovému divadlu Spejbla a Hurvínka a jehož jméno se stalo synonymem moderního českého loutkářství. 16. srpen 1930 proto stojí za připomenutí nejen jako datum z minulosti, ale jako den, kdy z Nýřan vyrazil na svou dlouhou profesionální cestu Josef Skupa – loutkář, herec, režisér, výtvarník a především člověk, který dokázal dát dřevěným postavičkám lidský hlas a nezaměnitelný humor.

Hurvínek letos oslavil sto let, ale rozhodně nepatří do muzea. Jak se Divadlu Spejbla a Hurvínka daří zůstávat relevantní i pro dnešní děti, hospodařit s desítkami milionů korun a předávat svou značku napříč generacemi? Nejen o tom Forbes mluvil s Denisou a Mikim Kirschnerovými.
Když se řekne Spejbl a Hurvínek, většině Čechů se vybaví večerníčky, dětský smích nebo školní výlet do divadla. Málokdo ale tuší, že právě loutky několikrát zásadně změnily osudy lidí, kteří s nimi spojili svůj život.
Josef Skupa, duchovní otec obou postaviček, během první světové války narukoval, ale díky tomu, že hrál s maňásky pro důstojníky, se nedostal na frontu. Když mu navíc jeden z kuchařů opařil nohu, jeho věrní „diváci“ zařídili převelení do zázemí v Plzni.
Právě tam se později dostal nejen ke spolupráci s Městským divadlem, ale především s Loutkovým divadlem Feriálních osad, kde se začal naplno věnovat loutkám. „Dá se říct, že mu tenkrát zachránily život,“ vypráví ředitelka divadla Denisa Kirschnerová.
Sám dramaturg divadla v tom vidí až mystický rozměr. „Já je mám doopravdy trochu začarované. U lidí, kteří se na ně nějak navážou, se často opakují podobné životní příběhy,“ říká Miki Kirschner.
Ostatně ani vztah rodiny Kirschnerových k loutkám nebyl od začátku idylický. Otec Denisy Kirschnerové, legendární interpret Miloš Kirschner, se loutkovému divadlu v mládí spíše bránil.
Jeho otec ho nutil chodit na zkoušky loutkové scény na Korábě pod pohrůžkou, že pokud nepřijde, nemusí se vracet domů. Miloš Kirschner tak nejednou přespal v parku.
Později se jeho životní osud znovu protnul s loutkami. Kvůli aktivitám kolem protirežimního časopisu strávil několik měsíců ve vězení, byl vyloučen ze studií práv a základní vojenskou službu absolvoval u Pomocných technických praporů.
Když se poté ucházel o angažmá, Josef Skupa si navzdory odporu úřadů prosadil jeho přijetí do souboru. Divadlo mu tak otevřelo cestu k profesi, které nakonec zasvětil celý život.