Kam se poděly loutky?

Absence humoru se proplétá téměř všemi novými počiny S+H. V první hře pod uměleckým vedením Davida Janoška Spejbl, Hurvínek a já postavičky dělají paseku v hlavě Davida Janoška. Děj, zasazený do třídy, vykresluje žáky jakožto mentálně postižené chudáky a žák David do třídy nezapadá. Co na tom, že hra se vysmívá lidem s nižším intelektem, jde přece o pokrok, vybočení ze stereotypů a je pouze problém v divácích, že ubližování slabším nechápou.

Dalším pokusem vybočení ze zajetých kolejí jsou dvě miminí inscenace Žeryčku, hop! a Hurvínkovo moře snění. Loutky jsou nahrazeny plyšáky. To by sám o sobě problém nebyl, je rozhodně lepší, když se postavičkám v rukách miminek nic nestane, je navíc chvályhodné, že tyto počiny vznikly. Stavět repertoár pouze na miminích představeních ale nejde. Miminí inscenace vyžadují malý počet diváků, z ekonomického a provozního hlediska se nevyplatí, proto se v jejich případě jedná o doplněk a ne o základní kámen vývoje divadla.

Co se naopak Davidu Janoškovi povedlo, je propojení postaviček s operou. Divák už dopředu počítá, že nepůjde o loutkové představení, protože si lístek kupuje na Hurvínka a na operu. Plným právem se dostalo diváckého ocenění hře Hurvínek prodává nevěstu. Postavičky zde mají stejné postavení jako pěvci a muzikanti. Vzájemně si nepřekážejí, lidé a dřevo jsou v symbióze. Navíc Spejbl, Hurvínek, Mánička i Žeryk v prodance jednají i sami za sebe. Výše řečené platí i o druhém operním počinu Hurvínek na stopě lišky Bystroušky. V Bystroušce sice chybí Spejbl s Máničkou, to ale ničemu nevadí. Hurvínek a Žeryk si s pěvci vystačí sami a není přece nutné zapojit celou rodinku do všech kusů. Obě opery jsou po všech stránkách sice vydařené, ale opět se jedná o vybočení do jiných žánrů. Ani na operách Hurvínkův repertoár nestojí. Pokud by tomu tak bylo, mohli v minulosti S+H vystupovat například pouze s Karlem Gottem.

Posledním počinem nového šéfa Davida Janoška je titul Hurvínkova vánoční záhada. Scénáře a režie se ujala Janka Ryšánek Schmiedtová, která je podepsána pod již zmíněnými miminími inscenacemi. V Hurvínkově vánoční záhadě se na jevišti objeví postupně celá rodinka. Kladu si však otázku, bylo to nutné? Spejbl je obsazen do role popleteného meteorologa. Autorka jej stylizovala do Skupovského pojetí, které dnes už nikoho neoslní. Bábinka je také navíc, neboť sice zahajuje a ukončuje líně se plazící příběh, ale její úloha je v ději nijaká. Jako divák si z představení odnáším poznatek, že nějaká stará paní nedokáže upéct cukroví a pak si klidně usne, když jí děti utečou do víru nočního velkoměsta. Hurvínek s Máničkou i Žerykem by ale také v inscenaci být nemuseli, protože hlavními postavami jsou činoherci, kteří loutky zastíní, Hurvínek s Máničkou najednou překážejí, vyčnívají, jsou nepotřební. Pokud jsem si v začátku bilanční úvahy povzdechl na absenci humoru, ve vánoční záhadě není nic k zasmání. Přestože se jedná o vánoční představení, místo ježíška je hlavní postavou zakomplexovaná sněžná příšera, která navíc kvičí jako čertík v Princezně ze mlejna, disharmonické písničky tahají citlivější diváky s hudebním sluchem za uši, nechybí ani klišé s šišláním na děti v podobě tučňáků a jejich songu o šmludličkách a prdličkách.

Nerad bych byl vnímán jako staromilec, který nepřeje mladým uplatnění. Na Hurvínkovi mi záleží a na rozdíl od Jiřiny Skupové, která chtěla, aby divadlo se zakladatelem skončilo, si přeji, aby Hurvínek pokračoval, ale zároveň nevím, co si mají mladí mluviči s postavičkami počít, když je autoři až na operu staví na vedlejší kolej. Připadá mi, že se navíc S+H vrací někam do první republiky a současně do 50. let, kdy Míla Melanová s Janem Vavříkem Rýzem chtěli divadlo od rodinky odstřihnout. V době budování socialismu se navíc uváděly i nehurvínkovské tituly, a i když situace není stejná jako před sedmdesáti lety, cítím, že postavičky se hodí jen jako hračky pro parazitování na vytvořené značce. S každým novým Janoškovým představením si říkám, že jdu vlastně k zubaři. Buď bude návštěva v pohodě (případ oper), a nebo budu toužebně vyhlížet, kdy utrpení v hledišti skončí. Kromě Janoškových počinů navíc už pět let nevznikla ani nová audionahrávka, avizovaný počet premiér se nezvýšil a ani večerníčky nejsou. Jediná nová dětská hra, která stojí za pozornost, je Hurvínek a král blecha. S Blechou ale David Janošek nic moc společného nemá, neboť ji vytvořili osvědčení tvůrci Miki Kirschner, Robin Král a Jan Lstibůrek. David Janošek k inscenaci přispěl v oblasti kostýmů. Snad bude v dalších letech lépe a Hurvínek nám zůstane a nenahradí ho ani umělá inteligence a ani činoherci.