Paní Frňoulová

 (první uvedení: 1929)

První pokusy o uvedení Spejblovy jevištní partnerky se objevovaly již v dřívějších dobách. Úplně první vlaštovkou byla paní Frňoulová, teprve po ní následovala paní Drbálková. Poprvé se tato postava představila divákům ve hře Josefa Skupy a Franka Weniga Utrpení Spejbla i syna jeho, která měla premiéru v květnu 1929. V podání Anny Kreuzmannové vstoupila v této hře poprvé na scénu monstrózně silná žena s několika podbradky, silnýma válcovitýma rukama a poťouchle přimhouřenýma očima, oděná v květovaných šatech s bílým límcem a páskem, které ještě zdůrazňovaly její ošklivou hranatost.

Loutka, kterou vodila Jiřina Skupova a kterou Kreuzmannová vybavila hlubokým, zastřeným, poněkud rozbředlým, v herecké hantýrce knedlíkovým hlasem, je méně známým typem, předznamenávajícím řadu Spejblových ženských protikladů, pokračujících pak paní Drbálkovou, Švitorkovou a Hovorkovou. Paní Frňoulová se hned při svém první uvedení vyznačuje ve vztahu k Spejblovi agresivní erotickou motivací, která u jejích nástupkyň, stejně jako u Spejbla, ustupuje. Byla typem ctižádostivé, zvědavé a zvídavé, cílevědomé ženy, vnucující ostatním svou vůli.