Amorosiáda je pásmo vizuálních výstupů Miloše Hakena, který představení také režijně nastudoval, a předscénových dialogů Miloše Kirschnera. Dialogy se však již tolik nezabývají společenskými tématy jako tomu bylo ve hře Srdečné metarmorfóry, ale spíše tou intimnější stránkou lidského bytí. A tak loutky diskutují o lásce, sexu, výchově či dospívání. Poetické scény mlčenlivého Pierota, lehký satirický opar scénky pána a paní s černým a bílým psem, humorné ladění vězeňské scény s malým a velkým trestancem a podobné rozdvojení vibrafonisty Karla Velebného nebo řízná pohybová studie bigbeatové skupiny, to byly znamenité úkazy loutkářského kumštu.

Velice rád bych konkrétněji ocenil znamenité, nerozvlečené, vtipné a satiricky úderné výstupy M. Kirschnera a B. Šulce s Hurvínkem a Spejblem na forbíně v mezihrách...
Autor: Oldřich Kryštofek, zdroj: Čs. loutkář č. 11/1966

Dokonalá loutkářská technika, hlubší smysl i vtip těchto scének si nezaslouží nic jiného než nadšený potlesk jako při čtvrteční premiéře. Ale stejnou mírou patří potlesk i SH Quartetu a dialogům Spejbla a Hurvínka, jejichž autorem je M. Kirschner, které jsou vysoce inteligentní a adresnou zábavou nemalých satirických ambicí. Populární loutky tu odkrývají dno problémů s vtipem a smělostí, kterou by jim mohly závidět i větší scény.
Autor: Pavel Grym, zdroj: Lidová demokracie 14. 5. 1966

V pásmu nazvaném prostě podle symbolu lásky „AMOROSIÁDA" se střídají v pestrém sledu krátké ~ výstupy, dávají vyznít proslulému loutkohereckému umění členů souboru s vtipnými rozprávkami obou „sloupů" divadla, Spejbla a Hurvínka. V sále to šumí smíchem, protože je to vtip inteligentní, pepřený typickou filosofií obou světoznámých loutkových postaviček. Miloš Kirschner za pomoci skromného „pana Šulce" (vodič Hurvínka) znovu v Amorosiádě dokazují, že „ nitě " obou dřevěných protagonistů jsou v dobrých rukou. Kdo z dospělých ještě podceňuje loutky, ať se jde z tohoto neduhu léčit na Amorosiádu.
Autor: (-ev-), zdroj: Svobodné slovo 2. 12. 1969

Aniž bychom chtěli upírat virtuózní schopnosti ostatním spoluhráčům, nejsilněji přece jen zapůsobil Miloš Kirschner, který vedl Spejbla a mluvil Spejbla i Hurvínka. Zažité odstínění radosti i bolesti pouhou řečí-hned v diskantu a hned v basu - dává oběma figurkám plastičnost a všechny odstíny radosti i bolesti, bodré legračnosti a vyrovnané životní moudrosti jsou nadto skoro nepochopitelným způsobem srozumitelné; člověk by uvěřil, že ty figurky jsou z masa a kostí.
Zdroj: Oberhessische Presse 27. 2. 1970 (NSR)

Najdou se ještě slova, jimiž bychom mohli projevit úctu mimořádnému uměleckému počinu? Nejde jen o ocenění ohromující techniky, která zachránila nejlepší tradice loutkového divadla pro 20. století, tady je třeba oslavit zduchovnění a oduševnělost, s jakou byly odhodlaně postiženy tendence naší doby a přeloženy do neúplatně čisté umělecké řeči. Neboť toto spřežení otce a syna, které se již dávno stalo pevnou dvojicí typů, přimknulo se skutečně těsně k pulzu naší doby. Jejich geniální tvůrce Miloš Kirschner nechodí kolem horké kaše, ale nechává je vyslovit to, co vysloveno být musí ...
Zdroj: Lippische Landeszeitu ng 12. 3. 1970 (NSR)

Pavel Grym v Lidové demokracii 14. 5. 1966 pod titulem 'Večírek pro labužníky' uvedl mimo jiné: "Kdo dovede ocenit inteligenci, poezii, vtip a zároveň i jemné finesy vyspělého loutkářského umění, přijde si na své." Napsal už tehdy, že Kirschnerovy dialogy pro Spejbla a Hurvínka "jsou vysoce inteligentní a adresnou zábavou nemalých satirických ambicí. Populární loutky tu odkrývají dno problémů s vtipem a smělostí, kterou by jim mohly závidět i větší scény".
Představení nebylo bez problémů. Některé loutkoherecké výstupy byly trochu nedomyšlené, nedotažené, spokojovaly se s estrádním vtipkováním, byly na štíru s dynamičností nebo postrádaly výraznější pointu; stabilní Hakenovou slabinou bylo, že se někdy nechal unést formální stránkou výstupu a rezignoval na hlubší smysl poetické podívané. Kladné stránky však převažovaly. Poetické scény mlčenlivého Pierota, lehký satirický opar scénky pána a paní s černým a bílým psem, humorné ladění vězeňské scény s malým a velkým trestancem a podobné rozdvojení vibrafonisty Karla Velebného nebo řízná pohybová studie bigbeatové skupiny, to byly znamenité ukázky loutkářského kumštu.
Amorosiáda tedy prošla s pochvalou. I referent Čs. loutkáře Oldřich Kryštofek (Čs. loutkář č. 9/1966) by prý rád konkrétněji ocenil "znamenité, nerozvlečené, vtipné a satiricky úderné výstupy M. Kirschnera a B. Šulce s Hurvínkem a Spejblem", nakonec se však v divadelním referátu zbytečně rozvlekle zabýval vzhledem divadelního předsálí a nepodstatným faktem, že tiskárna nedodala k premiéře divadelní program.
Autor: Pavel Grym, zdroj: Klauni v dřevácích