Viva la Revolución! aneb Hurvínek a král Blecha je trefou do černého

27.05.2023, napsal: Kamil M., sekce fan web
Viva la Revolución! aneb Hurvínek a král Blecha je trefou do černého
Viva la Revolución! je první, co mi probleskne hlavou po shlédnutí nejnovější hry Divadla Spejbla a Hurvínek a král Blecha. Miki Kirschner jako autor námětu, výpravy a režisér v jednom spolu s textařem Robinem Králem a autorem hudby Janem Lstibůrkem nám nachystali další povedenou lahůdku. Už kdysi jsem psal, že hry, pod nimiž je tento tvůrčí tým podepsán, jsou vždy zárukou kvality a ani po návštěvě této inscenace na těchto slovech není třeba nic měnit. Autoři namíchali krásný loutkový koktejl vyváženě kombinující vše, co anotace hry slibovala – efektní loutky, loutkářské triky, poezii, hudbu, barvitou výpravu a také nové tváře v hlavních rolích. Ve hře nic nechybí a ani nepřebývá. Styl a forma vyprávění nepřebíjejí obsah a naopak. Všeho je tak přiměřeně – forbínových scének, stejně jako kukátkových, písně nedominují, ale ve vhodných momentech příběh dovtváří. Provedení loutek nemá primárně za cíl za každou cenu diváka ohromit nebo technologicky šokovat, ale moderně ukázat, že loutka nemusí být jen klasická dřevěná marioneta. Ani veršované vyprávění děje nepůsobí rušivě, rýmy naopak umožňují nejrůznější vtipné slovní hříčky. To vše pak dokresluje vynikající práce loutkoherců a naprosto fenomenální výkony všech tří interpretů. Těmi jsou mladé tváře divadelního souboru, pro které to byl velký křest ohněm.

Ač je hra učena primárně odrostlejším dětem, na své si v ní přijde i mládež a ani dospělí diváci se při sledování nebudou nudit. Děti budou nadšené z předscénové hyperaktivity neposedného Hurvínka v roli bubnujícího vypravěče, kterému sekunduje neméně aktivní Mánička s vozembouchem. Líbit se jim budou zcela jistě i další loutky a písně, jejichž melodie i texty jsou velmi chytlavé. Při rapově laděné si mohou i "zapařit" (což také nejedno dítko udělalo), při "drbacím" songu zase budou hledat, zda na ně náhodou blecha opravdu neskočila. Odrostlejší diváci se stejně jako dospělí mohou vedle příběhu kochat svítící a barvy měnící loutkou blechy, respektive krále Blechy, která opatřená „odpudivě“ zabarveným hlasem Jakuba Šafránka působí jako opravdu živý obtěžující parazit. A dospělí se zase mohou bavit slovními hříčkami a narážkami na politický establishment a současně se zamyslet, jak vážné téma vám vlastně autoři hry předkládají.
Inscenace o boji za svobodu a demokracii začíná v okamžiku, kdy chce být znuděný král pobaven, ale ani komici jako jsou Laurel a Hardy, český Švejk s jeho velkou „chlebárnou“ či Pepek Námořník ho nikterak nenadchnou, a tak přichází na scénu pan Spejbl se svým bleším cirkusem. Svítící bleška Cecilka přeskakující z postavy na postavu nakonec zakotví ve vousech samotného krále, kterého sice donutí ke smíchu, ale nejenom, že to Spejblovi nepřinese kýženou odměnu a ten naopak skončí v žaláři, ale zadělá tím na velké starosti celému království. Z malé nevinné blešky se stává obří monstrum, které se záhy nechá korunovat králem a svou tyranií terorizuje celé své okolí. A tak se všichni musí spojit a vymyslet, jak se nechtěného panovníka zbavit. To se jim společnými silami nakonec s pomocí repelentu uvařeného paní Kateřinou na podkladě Spejblova receptu podaří a mohou tak slavit. V tomto okamžiku se na scénu dostává vedle loutek parafráze slavného revolučního obrazu francouzského malíře Eugèna Delacroixa s názvem ‚Svoboda vede lid na barikády‘. Miki Kirschner je znám svou zálibou v úpravě slavných děl, a tak není až tak překvapivé, že hlavní postavou ženy z plátna, která je alegorií Svobody energicky vyzývající k odboji, je paní Kateřina, které sekundují upravené postavy s tvářemi dalších figur divadelní rodinky. Do jedné z nich se pak „převtělil“ i hlavní autor námětu Miki Kirschner.

Vynikající dojem z celé inscenace stvrdily fenomenální výkony všech tří interpretů. Ti totiž byli pod velkým tlakem a také drobnohledem, zejména pak Jana Mudráková a Martin Trecha jako hlasy hlavních postav divadelní rodinky. A to nejenom obrazně, ale i doslova. Interpretace totiž neprobíhá jako obvykle v kukani, ale přímo před pódiem, kde jsou herci pod přímým „dohledem“ publika a diváci z prvních řad tak mohou sledovat jejich výkony opravdu „live“. Křestem si prošla Jana Mudráková, pro níž to byla první divadelní hra, v níž mluvila za obě ženské postavy. A nutno říci, že si vedla na výbornou. Totéž platí o Martinovi Trechovi. Ten sice své kvality jako hlas Spejbla a Hurvínka prokazuje už od podzimu ve hře Spejbl, Hurvínek a já, ale přeci jen za postavy mluví teprve půl roku a navíc časový prostor pro obě figury je v této inscenaci menší. Potvrdilo se, že jeho výkony mají rostoucí tendenci, a i přes jeho mládí v něm má divadlo znamenitého pokračovatele slavné tradice, kdy jeden herec mluví za obě figury. Martin navíc promlouval i za další postavu – jednoho z rádců. Oba skvěle doplňoval Jakub Šafránek, který se ujal interpretace druhého z rádců, ale také blechy (viz výše) a krále. Navíc u postavy krále musel hlasově odlišit, zda je o krále v původní velikosti, nebo jeho blechou vysátou zmenšeninu, a i to se mu povedlo výtečně. I on prokázal, že má velký talent a široký hlasový rejstřík. A aby toho nebylo málo, všichni tři herci se vedle interpretace chopili také hudebních nástrojů a různých rekvizit, s jejichž pomocí obstarávali hudební a zvukovou kulisu celého představení.

Tak hurá na barikády, tedy vlastně do divadla. :-) Hra bude v letošní divadelní sezoně k vidění až do 11. června.