Spejbl a Hurvínek - Martin Klásek
Mánička a paní Kateřina - Helena Štáchová
učitelka Mikulášova - Stella zázvorková
Johana Bavorská - Květa Plachetková
Václav IV- Miloslav Vladyka
Karel IV - Otakar Brousek
Jan Mikulášův - Jiří Krampol
kuchař - Lubomír Lipský
stráž - Ladislav Trojan
hlasatel - Miroslav Polák

Napsali: Helena Štáchová, Pavel Cmíral
Na kytaru hraje: Lubomír Brabec
Režie: Jan Fuchs
Zvuk, střih a mixáž: Ivan Mikota
Zvuková koláž: Jiří Litoš
Konečná zvuková úprava: Martin Klusák
Producent: Jiří Tušl
Illustration: © Olga Franzová (1998)
Design: © Lithera s.r.o.
Steve-note: © Helena Štáchová (1998)
Editor: Magda Lášková

1. Je snad Hurvajz jediný, který nezná dějiny? 07:06
2. Mánička si píská, královně se stýská 08:40
3. Když se ženství smaže, je z Máničky páže 05:34
4. V noci netrop hluk! Z Johanky je kluk 10:22
5. Chceš být jista životem? Potom nechoď za chotěm! 03:35
6. Vařilo se stále stejně v hradě Karlštejně? 09:20
7. Než ukázat občanku, vyndej raděj tatranku! 06:49
8. Když se kuchař vydaří, rád sní, co si navaří 09:46
9. Na středověk vhodný lék našel doktor Hurvínek 11:52
10. Že dějiny nejsou brak, ví i Hurvajz - poškolák 01:49

Celková délka CD 74:51

Přísná paní učitelka (Stela Zázvorková) vzala třídu na exkurzi na Pražský hrad, aby dětem názorně přednesla historii Lucemburků. Hurvínka s Máničkou suchý výklad plný dat a jmen nezajímá a chtěli by vše vidět na vlastní oči. Zkusí melodii z muzea zapískat. Kouzlo se zdaří, a tak se oba ocitnou na Pražském hradě ve 14. století. Potkají malou holku a zároveň manželku Václava IV. princeznu Johanku (Květa Plachetková). Johanka si v pro ni cizí zemi připadá osamělá, ale za svým chotěm nemůže, protože Václav pobývá na Karlštejně, na který nesmí žádná žena. Mánička si vzpomene, že viděla „akční film“ a chce se na Karlštejn dostat v kostýmu pážete. Zlobivý Václav IV. (Miroslav Vladyka) spolu s učitelem Mikulášem (Jiří Krampol) Máničku považují za kluka, Mániččin pokus se tedy zdaří. Když se však o totéž snaží Johanka, je lest prozrazena, a protože lidé na hradě jsou otráveni včetně Karla IV. (Otakar Brousek starší), je Johanka Václavem IV. uvrhnuta do hladomorny a má propadnout hrdlu. Z dalších účinkujících jmenujme Lubomíra Lipského nebo Ladislava Trojana. O tklivé kytarové předěly se postaral Lubomír Brabec.

Realizace snímku se podobá běžným Hurvínkovským titulům. Studio pravděpodobně nemělo k dispozici plenér, zvukař Ivan Mikota si tak musel vystačit s propracovanou stereo bází a echo efekty pro hradní komnaty. Přes omezené možnosti se v titulu i tak nachází několik pozoruhodných koláží Jiřího Litoše. Příběh nezačíná muzikou, ale je zde znázorněna cesta dětí po historické Praze. Do melodie z pravé loretánské zvonohry jsou vmíchány ruchy pohybujících se dětí, projíždějící auto a ptáci. Intro ukončuje odbíjení hodin. Z dalších koláží zmiňme přesun z přítomnosti do minulosti, v němž se mísí zvuky bořícího se hradu, větru a zvukově upravené tramvaje, či bitvu na koních se zvuky mobilů.

Helena Štáchová, ředitelka Divadla S+H, a scénárista Pavel Cmíral připravili v roce 1997 pro Supraphon projekt nové řady S+H, jejíž první díl HURVÍNEK MEZI PŘEMYSLOVCI si rychle našel své posluchače. V druhém titulu plánované řady se Hurvínek s Máničkou ocitají na dvoře lucemburském, aby se skamarádili s mladým králem Václavem IV. (Miroslav Vladyka) a pomohli v nouzi samotnému Karlu IV. (Otakar Brousek st.). Pro další role velkoryse pojatého snímku vybral režisér Jan Fuchs Stellu Zázvorkovou (učitelka Mikulášová), Lubomíra Lipského (kuchař), Jiřího Krampola a další známé herce, kteří spolupracovali s protagonisty Divadla S+H (Helena Štáchová a Martin Klásek) se zjevnou chutí. Scénář zaujal i kytarového virtuosa Lubomíra Brabce, který se postaral o scénickou hudbu.

Cože milí posluchači,
že se při hodinách dějepisu nudíte a historie vás příliš nezajímá? Jestli je tomu tak, pak jste na tom podobně jako já, když jsem chodila do školy. Tehdy mi připadalo, že dějiny nejsou ničím jiným, než výčtem bitev vyhraných i prohraných. S každým dalším panovníkem narůstal jen počet dat, které bylo třeba našprtat a udržet v hlavě alespoň do hrozícího zkoušení. že dějiny mohou být i úžasným dobrodružstvím, nebo dokonce napínavou detektivkou a že naši předkové nejsou pouhými čísly, ale lidmi s bohatými a zajímavými osudy, tak na to jsem přišla daleko později. To mne s historií neseznamovala škola, ale zajímavé knížky č! divadelní hry. A já jsem teprve na jejich základě začala pátrat po tom, jak to doopravdy bylo. A v tom to asi vězí, a já žel neměla štěstí na takové učitele, kteří by mi historii předvedli stejně poutavě. Pozdě, ale přece jsem pochopila, že právě tak dobré, jako je vědět, kdo byla a jak žila moje babička či prababička, je třeba znát i to, jaká byla i moji?
prapraprapraprabička a prapraprapradědek. Je to žádoucí nejen proto, že taková znalost patří ke vzdělání, ale i proto, že se během celé lidské existence mnohé opakuje a bylo by tedy vhodné se z chyb i úspěchů našich předků poučit. Dost možná, že máte, nebo budete mít se svými učiteli podobnou smůlu. Proto jsme se rozhodli, zeje zastoupíme a necháme Hurvínka s Máničkou projít naší historií, a vy tak jejich prostřednictvím nebudete poznávat jen nudná data,ale živé lidi. A seznámíte se i s tím jak žili, co jedli, jak se oblékali, po čem toužili, proč smutnili a z čeho se radovali. A až vám ta jejich doba zavoní právě tak, jako našemu Hurvínkovi s Máničkou, stane se pro vás nudný dějepis dobrodružným a poutavým románem. A věřte, že žádný spisovatel nedokáže vymyslet zajímavější příběhy, než jsou ty, které píše sám život!

(Helena Štáchová - přebal MC)