Aktuality

Více než 200 loutek a dalších exponátů lze od soboty 20. dubna 2019 vidět na Chvalském zámku v Praze. Začíná tam totiž výstava Umění loutky. Exempláře zapůjčili manželé Jiráskovi, kteří se sbírání loutek se věnují už 30 let. Mezi vystavenými loutkami nechybí ani oblíbená dvojice Spejbl a Hurvínek.

„Jsou zde loutky od počátku 19. století až do roku 1950. V nejstarším oddělení jsou řezbované marionety, vysoké 70 až 100 centimetrů. Jde o dřevěné loutky z lipového dřeva. Těžce se s nimi hrálo, protože se těžce ovládaly,“ popisuje majitel sbírky Pavel Jirásek.

Výstavu rozdělil do několika sekcí, v té s nejnovějšími exponáty jsou i Spejbl s Hurvínkem. I tyto loutky jsou ale, jak říká, téměř 100 let staré. „Bereme ho jako současnou loutku, ale když si to uvědomíme, tak je to už 100 let. Zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka Josef Skupa se snažil vytvářet nové typy a odejít od pohádky jinam, do kabaretu nebo k literárním předlohám. V tom je zajímavý jako modernistický umělec, který vytvořil modernistické loutky,“ vysvětluje Jirásek.

Výstavu můžete navštívit až do 25. 8. 2019 a je otevřena každý den mezi 9. a 18. hodinou.

Dočkají se letos příznivci Spejbla a Hurvínka nového audio příběhu? Podle nedávno publikované výroční zprávy Divadla Spejbla a Hurvínka, kde se mj. píše o divadelních plánech na tento rok, by v srpnu mělo konečně dojít k natočení toužebně očekávané nahrávky, která zatím nese pracovní název Taťuldo, zhasni. Tato informace není sama o sobě nijak nová, neboť o tom, že D S+H plánuje natočit nový příběh z cyklu o báječných vynálezech, se mluví a píše již delší dobu (taktéž na našich stránkách jsme se tomu věnovali). Připomeňme, že poslední, skutečně novinkové CD s názvem Hurvajz, vyžvejkni se! vyšlo v roce 2015. Pokud se tedy na podzim nové nahrávky opravdu dočkáme, bude to po dlouhých čtyřech letech, což je nejdelší tvůrčí pauza v novodobé historii nahrávání Hurvínkových audio příběhů. Nutno však dodat, že plány do jisté míry "narušila" nečekaná, ale zato velmi radostná událost v podobě mateřství současné interpretky Máničky a Kateřiny paní Marie Šimsové.

Totéž platí o novém nastudování hry Past na Hurvínka, která měla mít obnovenou premiéru rovněž již vloni. Podle výroční zprávy se předpokládá, že zkoušky budou probíhat o letošních divadelních prázdninách s tím, že premiéra by měla být s příchodem nové divadelní sezóny. Hra z pera Miloše Kirschnera a Vladimíra Straky byla jako novinka uvedena v roce 1971 a úplně poprvé se v ní divákům představila nejmladší z naší pětice loutek - Kateřina Hovorková alias Bábinka. Past na Hurvínka je jeden z nejoblíbenějších titulů v historii D S+H a také proto se v roce 1975 hra dočkala vydání v audio podobě. Příběh vyšel jak na LP desce a MC kazetě, tak i po revoluci v mírně zkrácené verzi na CD a v loňském roce pak také jako kompletní re-edice v mp3. Tato hra právem patří do tzv. "Zlatého fondu" a je moc dobře, že po původních hrách určených dospělému publiku se na repertoár dostane i starší představení určené dětem.

Z výroční zprávy rovněž plyne, že Divadlo S+H se nechystá nastudovat pouze tuto hru, ale i další dvě z této známé trilogie, tedy Mánička v pasti a Žerykova past. Pokud by k tomu opravdu došlo, jednalo by se o skutečně brilantní počin a současně i o premiéry, neboť tyto dva příběhy nikdy na divadelních prknech diváci neměli možnost vidět.

Plány jsou to více než zajímavé, nechme se překvapit, jak to s nimi ve skutečnosti dopadne. A jakou starší hru ze Zlatého fondu byste rádi v divadle rádi viděli vy?

První gramofonové nahrávky Spejbla a Hurvínka vyšly před devadesáti lety a Josef Spejbl příští rok oslaví stovku. Hosty pořadu Za scénou proto byl Martin Klásek, hlas dvou legendárních loutek i ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Denisa Kirschnerová. Martin Klásek se Spejbla a Hurvínka zcela ujal po smrti Miloše Kirschnera, loutkovému otci se synem však propůjčoval hlas už od roku 1974. O rok dříve do divadla nastoupil jako technik. Vzpomínek na fungování divadla před revolucí i po ní, tak má nespočet - včetně návštěvy Miloše Jakeše, kterou popsal v pořadu Za scénou. Celý rozhovor s Martinem Kláskem a Denisou Kirschnerovou si můžete přehrát zde.

Jaká gramofonová deska byla v dosavadní devadesátileté historii vydávání mluveného slova se Spejblem a Hurvínkem úplně tou první? To je otázka, kterou si jistě někdy položil úplně každý, kdo má audio příběhy s Hurvínkem a jeho taťuldou Spejblem v oblibě. Odpovědět na ní se snaží i náš web v chronologicky řazeném seznamu nahrávek. Námi uváděná informace se ale liší od té, která byla zveřejněna na únorové tiskové konferenci Divadla Spejbla a Hurvínka, během níž bylo slavnostně pokřtěno nejnovější supraphonní kompilační album "Hurvínkův kouzelný gramofon" vydané právě jako připomínka devadesát let trvající spolupráce S+H s tímto vydavatelstvím resp. jeho předchůdci.

Jak to tedy vlastně je? Zatímco v přehledu na našem fan webu uvádíme, že prvně měli posluchači hlas Josefa Skupy v rolích Spejbla a Hurvínka možnost slyšet na šelakové desce Spejbl u radia, tisková zpráva divadla, stejně jako booklet k zmiňovanému CD, pracuje s verzí, že první Skupovou nahrávkou byly parodické písničky Sonny boy a Maminko, mámo a Pohádka o chcíplé vodě.

Nejedná se však o rozporné informace, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale pouze o použití odlišného kritéria při posuzování. A tak zatímco my pracujeme s datem vydání desky definovaného matričním a katalogovým číslem, Supraphon svou informaci zakládá na době nahrávání. Navíc do přehledu pravděpodobně nezapočítal nahrávky, které vyšly u vydavatelství His Master's Voice (což je případ právě desky Spejbl u rádia), které se na rozdíl od značek Esta a Ultraphon neřadí mezi předchůdce dnešního Supraphonu. Jen pro doplnění, značka His Master's Voice byla československou pobočkou anglické firmy The Gramophone Company Ltd.. Gramofonové desky se natáčely v Praze a československé pobočce tehdy šéfoval Karel Hašler. Pod His Master’s Voice natočil Josef Skupa pět Hurvínkových desek.

Jak se můžeme dočíst na webu Panáček v říši mluveného slova od konce roku 1929 organizovalo nově založené zastoupení německé gramofonové firmy Ultraphon pro ČSR natáčení původních českých snímků v berlínském ústředí Ultraphonu. Dělo se tak pod pražskou společností Ravitas. Od počátku roku 1930 se české snímky pro tuto etiketu, včetně Skupových, natáčely již v Praze na přenosné nahrávací aparatuře, s níž přijížděli němečtí technici. Do poloviny roku 1931 se gramodesky značky Ultraphon zpracovávaly a lisovaly v Berlíně.

Parodické písničky, které spadají právě do tohoto berlínského období, byly dle informací Supraphonu natáčeny v červnu roku 1929 (Supraphon u nich jako datum dokončení uvádí 3.6.1929), svého vydání na gramofonové desce se ale dočkaly zřejmě až v červenci 1930 (byť v jiných materiálech i Supraphon uvádí rok vydání 1929). Totéž platí i o dalších nahrávkách, včetně zmiňované Pohádce o chcíplé vodě, u nichž je jako datum vydání uváděn 31. červenec 1930. Oproti tomu scénka Spejbl u radia byla nahrána podle dochovaných záznamů „až“ 6.6.1929, ale z důvodu nižšího matričního i katalogového čísla (AM 2117) přisuzujeme prvenství jí. Je samozřejmě možné, že matriční čísla nebyla deskám přidělována přesně podle skutečného data vydání, ale z minulosti víme, že ani archivní záznamy Supraphonu nejsou ve všech případech vždy stoprocentně přesné.

Kdo ale ví, možná, že to bylo všechno trochu jinak a pravdu se nikdy přesně nedozvíme. Řekněte ale sami, nemá toto malé tajemno i své kouzlo? :-)

Divadlo Spejbla a Hurvínka a death metal - figury hrající převážně pro dětské diváky a nejtvrdší odnož heavy metalu (pro toho, kdo nikdy o tomto hudebním stylu nic neslyšel pár základních informací z wikipedie). Na první pohled dva neslučitelné žánry, které by si ještě nedávno nikdo dohromady nespojoval. A přesto to tak je. V nejnovějším hudebním klipu pražské kapely Soul Decoder k písni Atonementvedle hudebníků vystupují rovněž některé z loutek z noir muzikálu pro dospělé Spejbl a město hříchu. Pro uklidnění slabších povah - samotní Spejbl a Hurvínek v klipu neúčinkují :-). Přesto však, kdo by si něco takového ještě před pár lety dokázal představit, že? Ale hranice toho, co je považováno za přijatelné, se posouvají stále dál, a tak i když se podobné spojení loutek a death metalu dozajista nebude zamlouvat zdaleka všem, nepobuřuje toto extravagantní spojení tolik, jako například před 10 lety, kdy by něco takového bylo skoro nemyslitelné.

Napadá nás, co by tomu asi řekl Skupa či Kirschner, kdyby tento klip viděli či jen slyšeli? Josef Skupa, který hudební produkci Spejbla a Hurvínka v úplných začátcích spojil s jazzovou pěvkyní Tessou Lorelli (Terese Gerlovou) či Miloš Kirschner, který nechal Hurvínka společně zpívat s Waldemarem Matuškou či později s Hanou Zagorovou nebo Máničku s Karlem Gottem. Teprve za éry Martina Kláska se Hurvínek stal v tomto ohledu odvážnějším. Nejprve to byly běžné popové písně s Jitkou Zelenkovou či Hankou Křížkovou, teprve později si Hurvínek zazpíval s uskupením Gipsy CZ či rockovými Wohnouty v písni Pepíčci. A nyní již zmiňovaný metalový nářez v podání kapely Soul Decoder. Lze vůbec hranice posunout ještě dál? A jak se vám osobně líbí, že se D S+H k této spolupráci propůjčilo?

Na závěr snad už jen dodejme, že s Divadlem S+H skupinu Soul Decoder nespojují pouze loutky v klipu, ale i frontman kapely, kterým je syn loutkoherce Matěje Kopeckého.