Aktuality

Za poslední dobu se událo několik zajímavých událostí, pojďme si je stručně shrnout. Tou hlavní zprávou, kterou jistě ale není třeba milovníkům Hurvínka a jeho taťuldy Spejbla dvakrát připomínat, jsou Hurvínkovy narozeniny, letos už 93.! Ty Hurvajs slaví 2. května, neboť právě v tento den roku 1926 vstoupil poprvé na scénu a to v zábavném přídavku večerního představení komedie Rudolfa Nešvery Počestný dům. Za svůj bohatý život prošel Hurvínek řadu zemí, projel Asií i Amerikou, procestoval celou Evropu. Viděl na vlastní oči krotitele hadů, seděl na velbloudu nebo se koupal v Mrtvém moři. Našemu malému uličníkovi přejeme všechno nejlepší!

Neméně zajímavou informací je spuštění zážitkových workshopů, původně připravených Divadlem S+H pro školy a školky, také pro veřejnost. První z nich se bude konat v sobotu 1.6.2019 od 15:45 do 16:30 hodin. Workshop povede vzdělaný lektor(ka) a naváže na představení Mikiho Kirschnera, Robina Krále a Jiřího Škorpíka Jak s Máničkou šili všichni čerti. Děti budou rozdělené dle věku na dvě skupiny: od 4 - 6 let (skupina max. 15 dětí) a děti od 6 + (skupina max. 20 dětí). Vstupenku na workshop si zakoupíte spolu se vstupenkou na představení v naší pokladně. Vstupné na workshop pro 1 dítě je 80 Kč. Podrobnosti najdete zde. Pro prvních 15 přihlášených dětí ve věku 6 - 12 let je určen také již osmý ročník kurzu loutkového divadla pro děti. Jeho cena je stanovena na 5.920,- Kč + 3.900,- Kč za loutku. Kurz bude zahájen 3.10.2019. Detaily k němu najdou zájemci na oficiálním webu D S+H zde.

A do třetice informace z Divadla S+H, tentokráte o prodeji divadelního autobusu. Od prosince 2014 má D S+H k dispozici autobus nový, a proto se rozhodlo původní Karosu z roku 2000 odprodat. Všechny detailní informace o nabízeném autobusu najdou případní zájemci na oficiálních stránkách D S+H zde.

Poslední zprávou je pak přepis nejnovějšího rozhovoru s ředitelkou D S+H Denisou Kirschnerovou, který vyšel v časopise Překvapení.

Více než 200 loutek a dalších exponátů lze od soboty 20. dubna 2019 vidět na Chvalském zámku v Praze. Začíná tam totiž výstava Umění loutky. Exempláře zapůjčili manželé Jiráskovi, kteří se sbírání loutek se věnují už 30 let. Mezi vystavenými loutkami nechybí ani oblíbená dvojice Spejbl a Hurvínek.

„Jsou zde loutky od počátku 19. století až do roku 1950. V nejstarším oddělení jsou řezbované marionety, vysoké 70 až 100 centimetrů. Jde o dřevěné loutky z lipového dřeva. Těžce se s nimi hrálo, protože se těžce ovládaly,“ popisuje majitel sbírky Pavel Jirásek.

Výstavu rozdělil do několika sekcí, v té s nejnovějšími exponáty jsou i Spejbl s Hurvínkem. I tyto loutky jsou ale, jak říká, téměř 100 let staré. „Bereme ho jako současnou loutku, ale když si to uvědomíme, tak je to už 100 let. Zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka Josef Skupa se snažil vytvářet nové typy a odejít od pohádky jinam, do kabaretu nebo k literárním předlohám. V tom je zajímavý jako modernistický umělec, který vytvořil modernistické loutky,“ vysvětluje Jirásek.

Výstavu můžete navštívit až do 25. 8. 2019 a je otevřena každý den mezi 9. a 18. hodinou.

Dočkají se letos příznivci Spejbla a Hurvínka nového audio příběhu? Podle nedávno publikované výroční zprávy Divadla Spejbla a Hurvínka, kde se mj. píše o divadelních plánech na tento rok, by v srpnu mělo konečně dojít k natočení toužebně očekávané nahrávky, která zatím nese pracovní název Taťuldo, zhasni. Tato informace není sama o sobě nijak nová, neboť o tom, že D S+H plánuje natočit nový příběh z cyklu o báječných vynálezech, se mluví a píše již delší dobu (taktéž na našich stránkách jsme se tomu věnovali). Připomeňme, že poslední, skutečně novinkové CD s názvem Hurvajz, vyžvejkni se! vyšlo v roce 2015. Pokud se tedy na podzim nové nahrávky opravdu dočkáme, bude to po dlouhých čtyřech letech, což je nejdelší tvůrčí pauza v novodobé historii nahrávání Hurvínkových audio příběhů. Nutno však dodat, že plány do jisté míry "narušila" nečekaná, ale zato velmi radostná událost v podobě mateřství současné interpretky Máničky a Kateřiny paní Marie Šimsové.

Totéž platí o novém nastudování hry Past na Hurvínka, která měla mít obnovenou premiéru rovněž již vloni. Podle výroční zprávy se předpokládá, že zkoušky budou probíhat o letošních divadelních prázdninách s tím, že premiéra by měla být s příchodem nové divadelní sezóny. Hra z pera Miloše Kirschnera a Vladimíra Straky byla jako novinka uvedena v roce 1971 a úplně poprvé se v ní divákům představila nejmladší z naší pětice loutek - Kateřina Hovorková alias Bábinka. Past na Hurvínka je jeden z nejoblíbenějších titulů v historii D S+H a také proto se v roce 1975 hra dočkala vydání v audio podobě. Příběh vyšel jak na LP desce a MC kazetě, tak i po revoluci v mírně zkrácené verzi na CD a v loňském roce pak také jako kompletní re-edice v mp3. Tato hra právem patří do tzv. "Zlatého fondu" a je moc dobře, že po původních hrách určených dospělému publiku se na repertoár dostane i starší představení určené dětem.

Z výroční zprávy rovněž plyne, že Divadlo S+H se nechystá nastudovat pouze tuto hru, ale i další dvě z této známé trilogie, tedy Mánička v pasti a Žerykova past. Pokud by k tomu opravdu došlo, jednalo by se o skutečně brilantní počin a současně i o premiéry, neboť tyto dva příběhy nikdy na divadelních prknech diváci neměli možnost vidět.

Plány jsou to více než zajímavé, nechme se překvapit, jak to s nimi ve skutečnosti dopadne. A jakou starší hru ze Zlatého fondu byste rádi v divadle rádi viděli vy?

První gramofonové nahrávky Spejbla a Hurvínka vyšly před devadesáti lety a Josef Spejbl příští rok oslaví stovku. Hosty pořadu Za scénou proto byl Martin Klásek, hlas dvou legendárních loutek i ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Denisa Kirschnerová. Martin Klásek se Spejbla a Hurvínka zcela ujal po smrti Miloše Kirschnera, loutkovému otci se synem však propůjčoval hlas už od roku 1974. O rok dříve do divadla nastoupil jako technik. Vzpomínek na fungování divadla před revolucí i po ní, tak má nespočet - včetně návštěvy Miloše Jakeše, kterou popsal v pořadu Za scénou. Celý rozhovor s Martinem Kláskem a Denisou Kirschnerovou si můžete přehrát zde.

Jaká gramofonová deska byla v dosavadní devadesátileté historii vydávání mluveného slova se Spejblem a Hurvínkem úplně tou první? To je otázka, kterou si jistě někdy položil úplně každý, kdo má audio příběhy s Hurvínkem a jeho taťuldou Spejblem v oblibě. Odpovědět na ní se snaží i náš web v chronologicky řazeném seznamu nahrávek. Námi uváděná informace se ale liší od té, která byla zveřejněna na únorové tiskové konferenci Divadla Spejbla a Hurvínka, během níž bylo slavnostně pokřtěno nejnovější supraphonní kompilační album "Hurvínkův kouzelný gramofon" vydané právě jako připomínka devadesát let trvající spolupráce S+H s tímto vydavatelstvím resp. jeho předchůdci.

Jak to tedy vlastně je? Zatímco v přehledu na našem fan webu uvádíme, že prvně měli posluchači hlas Josefa Skupy v rolích Spejbla a Hurvínka možnost slyšet na šelakové desce Spejbl u radia, tisková zpráva divadla, stejně jako booklet k zmiňovanému CD, pracuje s verzí, že první Skupovou nahrávkou byly parodické písničky Sonny boy a Maminko, mámo a Pohádka o chcíplé vodě.

Nejedná se však o rozporné informace, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale pouze o použití odlišného kritéria při posuzování. A tak zatímco my pracujeme s datem vydání desky definovaného matričním a katalogovým číslem, Supraphon svou informaci zakládá na době nahrávání. Navíc do přehledu pravděpodobně nezapočítal nahrávky, které vyšly u vydavatelství His Master's Voice (což je případ právě desky Spejbl u rádia), které se na rozdíl od značek Esta a Ultraphon neřadí mezi předchůdce dnešního Supraphonu. Jen pro doplnění, značka His Master's Voice byla československou pobočkou anglické firmy The Gramophone Company Ltd.. Gramofonové desky se natáčely v Praze a československé pobočce tehdy šéfoval Karel Hašler. Pod His Master’s Voice natočil Josef Skupa pět Hurvínkových desek.

Jak se můžeme dočíst na webu Panáček v říši mluveného slova od konce roku 1929 organizovalo nově založené zastoupení německé gramofonové firmy Ultraphon pro ČSR natáčení původních českých snímků v berlínském ústředí Ultraphonu. Dělo se tak pod pražskou společností Ravitas. Od počátku roku 1930 se české snímky pro tuto etiketu, včetně Skupových, natáčely již v Praze na přenosné nahrávací aparatuře, s níž přijížděli němečtí technici. Do poloviny roku 1931 se gramodesky značky Ultraphon zpracovávaly a lisovaly v Berlíně.

Parodické písničky, které spadají právě do tohoto berlínského období, byly dle informací Supraphonu natáčeny v červnu roku 1929 (Supraphon u nich jako datum dokončení uvádí 3.6.1929), svého vydání na gramofonové desce se ale dočkaly zřejmě až v červenci 1930 (byť v jiných materiálech i Supraphon uvádí rok vydání 1929). Totéž platí i o dalších nahrávkách, včetně zmiňované Pohádce o chcíplé vodě, u nichž je jako datum vydání uváděn 31. červenec 1930. Oproti tomu scénka Spejbl u radia byla nahrána podle dochovaných záznamů „až“ 6.6.1929, ale z důvodu nižšího matričního i katalogového čísla (AM 2117) přisuzujeme prvenství jí. Je samozřejmě možné, že matriční čísla nebyla deskám přidělována přesně podle skutečného data vydání, ale z minulosti víme, že ani archivní záznamy Supraphonu nejsou ve všech případech vždy stoprocentně přesné.

Kdo ale ví, možná, že to bylo všechno trochu jinak a pravdu se nikdy přesně nedozvíme. Řekněte ale sami, nemá toto malé tajemno i své kouzlo? :-)