nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
„Díky ochotě a vstřícnosti vedení sítě Czech Inn Hotels jsme nalezli po dobu dostavby studia, která bude probíhat v našem divadle na Dejvické ulici, útočiště v hlavním konferenčním sále nedalekého hotelu International. Se Spejblem a Hurvínkem se tam budete moci setkávat od března do prosince 2025,“ potvrzuje ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Denisa Kirschnerová a pokračuje: „Našim divákům tento prostor není zcela neznámý, protože si sem za námi našli cestu již v roce 2021, kdy jsme v zahradě hotelu působili na letní scéně. Máme velkou radost, že jsme díky velkorysosti tohoto partnerství mohli zůstat po dobu dostavby v Praze 6, kde jsou na nás naši diváci zvyklí. Jsme zároveň velmi vděční, že je tato spolupráce naplněná vzájemnou radostí a nadšením, že můžeme společně přinášet našim divákům příběhy rodinky Spejbla a Hurvínka. Poděkování patří také Praze 6, panu starostovi Stárkovi a Magistrátu hl. m. Prahy coby našemu zřizovateli za podporu a realizaci celého projektu.“
Ač se s využitím této postavy počítalo zprvu na delší dobu, uplatnění nakonec dostal jen ve čtyřech hrách. Jako nájemník bytu v témže domě, kde bydlí Spejblovi, byl se Spejblem a Hurvínkem ve stálém kontaktu, a tak měl pro delší využití vytvořeny ideální předpoklady. To se však nakonec nestalo a pan Flóda se objevil už jen ve třech dalších představeních: Hurvínek na šikmé ploše (premiéra 29.6.1983), Hurvínek a Přeslička (premiéra 3.5.1984) a Hurvínek a duchové (premiéra 6.5.1986).
Flódův charakter byl jednoznačně určen od vzniku postavy. Nahrbeně číhající a nervózně se kroutící cholerik s doutníkem v ústech, byl profesí pohřební trumpetista a i to ho předurčovalo být nositelem negace, představitelem lidské špatnosti, iniciátorem nepříjemností, osobou vyhledávající konflikt.
Z důvodu blížící se premiéry Hurvínkova vánoční záhada bude předprodej na měsíc leden spuštěn o měsíc později, než je obvyklé. Nabídka na leden tak bude zveřejněna až 15. listopadu 2024 zároveň s programem na měsíc únor.
Azyl Skupa se svými spolupracovníky našel na Vinohradech v Římské ulici č. 45, kde sídlilo ústředí Svazu čs. požární ochrany (nynější Divadlo u hasičů) a kde dříve bylo kino Varieté-Bio (v polovině 30. let minulého století přejmenované na kino Tatra). Zásluhu na zajištění vhodných prostor pro Skupovo pražské divadlo měli především JUDr. Jiří Lorman a Jan Hubáček. Skupův návrat k divadlu po 2. světové válce však nebyl vůbec jistý. Josef Skupa tehdy působil v plzeňském rozhlase a váhal, zda se k divadlu vůbec vrátit. Jeho přátelé ho k pokračování ale přemluvili a zajištění vhodných divadelních prostor k tomu velkým dílem napomohlo.
Po zkusmém vystoupení v Aši 5. října 1945, které bylo poděkováním za to, že ašská okresní správní komise věnovala divadlu zánovní zájezdový autokar namísto během druhé světové války zničeného, zahajovalo Divadélko Spejbla a Hurvínka svou první družstevní sezónu v nové provozovně na Vinohradech v pátek 12. října 1945. Poprvé po dvaadvaceti měsících se zase rozehrálo a to hned dvakrát: pro děti Skupa se svým týmem uvedl obnovenou premiéru jeho a Wenigovy hry Hurvínkovo hospodářství, večer pak dospělému obecenstvu zahráli Loutkové grotesky, což bylo, jak uvádí dobový divadelní letáček, "pásmo humoru, nálad a ukázek loutkářské pohybové techniky." Během tohoto komponovaného večera měli diváci možnost obdivovat loutky Gustava Noska, Jana Vavříka Rýze a z části také Jiřího Trnky. K vidění byly výstupy saxofonisty, tančícího pštrosa, siláka Šimšuly, krasojezdce Vrtinožky, žongléra Nosariniho, ale také Hurvínka hrajícího na xylofon. Součástí revue byla rovněž dodnes dobře známá scénka Hurvínek jí užovky s příslušným vizuálním doprovodem loutek Spejbla a Hurvínka. Není bez zajímavosti, že obdobný koncept byl součástí vzpomínkového vystoupení, které divadelníci odehráli v roce 2022 na Skupově Plzni v reminiscenční inscenaci Ó loutky, jaká vášeň.
S manžely Skupovými se po válce do Prahy vydalo několik členů souboru, kteří s ním působili už v Plzni (František Flajšhanz, Vít Šebesta, Jan Vavřík-Rýz, Jan Hubáček a Lubor Zahrádka), jiní nově přibyli. Mezi nimi byli Čestmír Válek, Jan Ret, dr. Jiří Lorman a Božena Weleková, která se ujala po Anně Kreuzmannové role Máničky.
Pro úplnost dodejme, že na Vinohradech Divadlo S+H působilo až do roku 1994, kdy dostalo výpověď. Po nuceném přestěhování v roce 1995 našlo nové působiště v Dejvické ulici v Bubenči v bývalém kině Svornost, kde s úspěchem funguje dodnes.
Když Josef Skupa počátkem roku 1957 zemřel, zdálo se nástupnictví jeho nejtalentovanějšího žáka a už tehdy jevištního partnera jasnou věcí. Přesto lehké začátky určitě neměl. Éra Miloše Kirschnera se postupně od té Skupovy začala podstatně lišit, počínaje hlasovou interpretací obou loutek, přes dramaturgický a autorský vklad Miloše Kirschnera a jeho spolupracovníků, až po podstatně rozšířený okruh autorů, kteří s divadlem začali spolupracovat. Divadlo S+H se rozjelo do světa ještě víc než za Skupovy éry a stalo se jedním z nezpochybnitelných kulturních artiklů, kterými se socialistické Československo mohlo pyšnit.