Další fotky:
Host Lucie Výborné
reportáž / rozhovor
autor/režie:
Jan Pokorný
vydavatel:
Český rozhlas
premiéra:
30.12.2025
Poznámky k vydání:
Předposlední den roku 2025 v rozhlasovém studiu Českého rozhlasu Radiožurnálu moderátor Jan Pokorný přivítal loutkohereckou dvojici Janu Mudrákovou a Martina Trechu.
Popis děje:
Předposlední den roku 2025 přivítal moderátor Jan Pokorný ve studiu Českého rozhlasu Radiožurnálu speciální hosty – loutkohereckou dvojici Janu Mudrákovou a Martina Trechu, kterým v rukou oživují legendární loutky Spejbla, Hurvínka, Máničky a Bábinky. Společně probrali mnohá témata - například jak se učí loutky chodit, co všechno musí zvládnout, aby jejich hlasy i pohyby byly dokonalé a zvládnou někdy Hurvínek a Mánička mluvit třeba anglicky, aby neztratili svůj charakter. Dozvíte se také jak se připravují na cestu do Spojených států, proč má Hurvínek dřeváky ze smrkového dřeva, co nového chystá na příští rok Divadlo Spejbla a Hurvínka nebo jak se řeší situace, když při představení praskne loutce vodicí lanko?
Pojďme si připomenout, jak staré vaše postavy jsou.
Martin: Spejbl se narodil v roce 1920. O šest let později vznikl Hurvínek, Mánička v roce 1930 a Bábinka, byť vypadá jako nejstarší, je nejmladší, protože vznikla až v roce 1971.
Jana: Bylo to na popud Heleny Štáchové, protože chtěla vyrovnat dvojici k panu Spejblovi a Hurvínkovi. Chyběla jí tam víc ženská energie.
Martin: Říkala tomu machistické divadlo. Spejbl s Hurvínkem logicky nabízeli jen mužský pohled na věc a Mánička to všechno zastat nestačila. Proto přibyla Bábinka.
Kdo mluví Žeryka?
Martin: Žeryka štěká naše kolegyně Zita Morávková, někdy ho ale štěkám i já.
Jak dlouho se dá vaše práce dělat? Přece jenom hlasivky dostávají asi zabrat...
Jana: No, to já právě nevím. To asi uvidíme, a hlavně uslyšíme. Přála bych si, aby to vydrželo dlouho. V divadle máme kolegy, kteří mluví své postavy dlouho. Hlas se samozřejmě proměňuje, ale není to nijak dramatické.
Je lehčí mluvit Spejbla, nebo Hurvínka?
Martin: Rozhodně Spejbla. Ani ne tak, že je to zralý muž, ale spíš kvůli jeho charakteru. Vyžaduje to zkušenosti, které já nemám. Někteří mě strašili, že postavu pochopím, až sám jednou budu otcem, ale já věřím, že cesta je i jiná. Pořád jsem herec, který postavu hraje, a doufám, že se mi to daří.
Co je nejtěžší na vodění loutek?
Jana: Nejtěžší je příchod na scénu, protože jde o přirozenou chůzi. Mně osobně to trvalo půl roku, než jsem se s loutkou naučila chodit.
Martin: Já jsem měl problém s vahadlem, ze kterého vedou provázky. Loutky jsem si dřív vyřezával, ale byly menší, takže pohyb se tvořil úplně jiným způsobem. Chůze Hurvínka je ale specifická, takže jsem se to musel učit celé znovu.
Chůze je hlavně o vyvažování těžiště, protože loutka má tendenci stáčet se dovnitř, nechodí rovně, což se musí vyvažovat protipohybem vahadla. Loutky Hurvínka jsou vyrobené dobře, ale starší loutky měly třeba jednu nohu těžší, což pak vyžaduje, že se každá strana vodí jinak.
Jak těžká je synchronizace hlasu s pohybem loutky?
Martin: Problém je hlavně v tom, když oba mluvíme a ovládáme postavy, které jsou odlišné v charakteru i tempu. Já třeba vodím Hurvínka, ale současně mluvím i Spejbla, který je pomalejší. Musím se přizpůsobit tempu, nesmím zpomalit ani zrychlit, když začne mluvit druhá postava. A přesto se občas stane, že řeknu repliku Hurvínka a zjistím, že měla patřit Spejblovi. Je to opravdu složité a nevím, jestli se to někdy dá zvládnout úplně dokonale.
Jana: Když se ale do toho ponoříme a loutky ožijí, nakonec si najdou svůj vlastní rytmus a diváci ani nepoznají, jak náročné to je.
Vy teď s vašimi loutkami míříte na představení do Spojených států? Jaké to je hrát s loutkami v angličtině?
Martin: Máme na to učitele angličtiny, který je skvělý. Se mnou má velkou trpělivost, protože já neumím z angličtiny nic. Netuším, jak jsem mohl dostudovat školu. Jana umí, ale musí se přeučit na americkou angličtinu.
Jak mluví Mánička v americké angličtině?
Jana: Jde jí to. Popravdě jsme ale zjistili, že každé loutce sluší jiný jazyk. Paní Kateřině angličtina velmi sluší, opravdu je to její jazyk. Panu Spejblovi zase velmi lichotí litevština.
Martin: Pan Spejbl má tvrdý přízvuk, takže litevština je pro něj perfektní. V angličtině to ale není, takže tam to neladí tolik.
Co nového chystá na příští rok Divadlo Spejbla a Hurvínka? A jak se řeší situace, když při představení praskne loutce vodicí lanko? Poslechněte si celý rozhovor.
Pojďme si připomenout, jak staré vaše postavy jsou.
Martin: Spejbl se narodil v roce 1920. O šest let později vznikl Hurvínek, Mánička v roce 1930 a Bábinka, byť vypadá jako nejstarší, je nejmladší, protože vznikla až v roce 1971.
Jana: Bylo to na popud Heleny Štáchové, protože chtěla vyrovnat dvojici k panu Spejblovi a Hurvínkovi. Chyběla jí tam víc ženská energie.
Martin: Říkala tomu machistické divadlo. Spejbl s Hurvínkem logicky nabízeli jen mužský pohled na věc a Mánička to všechno zastat nestačila. Proto přibyla Bábinka.
Kdo mluví Žeryka?
Martin: Žeryka štěká naše kolegyně Zita Morávková, někdy ho ale štěkám i já.
Jak dlouho se dá vaše práce dělat? Přece jenom hlasivky dostávají asi zabrat...
Jana: No, to já právě nevím. To asi uvidíme, a hlavně uslyšíme. Přála bych si, aby to vydrželo dlouho. V divadle máme kolegy, kteří mluví své postavy dlouho. Hlas se samozřejmě proměňuje, ale není to nijak dramatické.
Je lehčí mluvit Spejbla, nebo Hurvínka?
Martin: Rozhodně Spejbla. Ani ne tak, že je to zralý muž, ale spíš kvůli jeho charakteru. Vyžaduje to zkušenosti, které já nemám. Někteří mě strašili, že postavu pochopím, až sám jednou budu otcem, ale já věřím, že cesta je i jiná. Pořád jsem herec, který postavu hraje, a doufám, že se mi to daří.
Co je nejtěžší na vodění loutek?
Jana: Nejtěžší je příchod na scénu, protože jde o přirozenou chůzi. Mně osobně to trvalo půl roku, než jsem se s loutkou naučila chodit.
Martin: Já jsem měl problém s vahadlem, ze kterého vedou provázky. Loutky jsem si dřív vyřezával, ale byly menší, takže pohyb se tvořil úplně jiným způsobem. Chůze Hurvínka je ale specifická, takže jsem se to musel učit celé znovu.
Chůze je hlavně o vyvažování těžiště, protože loutka má tendenci stáčet se dovnitř, nechodí rovně, což se musí vyvažovat protipohybem vahadla. Loutky Hurvínka jsou vyrobené dobře, ale starší loutky měly třeba jednu nohu těžší, což pak vyžaduje, že se každá strana vodí jinak.
Jak těžká je synchronizace hlasu s pohybem loutky?
Martin: Problém je hlavně v tom, když oba mluvíme a ovládáme postavy, které jsou odlišné v charakteru i tempu. Já třeba vodím Hurvínka, ale současně mluvím i Spejbla, který je pomalejší. Musím se přizpůsobit tempu, nesmím zpomalit ani zrychlit, když začne mluvit druhá postava. A přesto se občas stane, že řeknu repliku Hurvínka a zjistím, že měla patřit Spejblovi. Je to opravdu složité a nevím, jestli se to někdy dá zvládnout úplně dokonale.
Jana: Když se ale do toho ponoříme a loutky ožijí, nakonec si najdou svůj vlastní rytmus a diváci ani nepoznají, jak náročné to je.
Vy teď s vašimi loutkami míříte na představení do Spojených států? Jaké to je hrát s loutkami v angličtině?
Martin: Máme na to učitele angličtiny, který je skvělý. Se mnou má velkou trpělivost, protože já neumím z angličtiny nic. Netuším, jak jsem mohl dostudovat školu. Jana umí, ale musí se přeučit na americkou angličtinu.
Jak mluví Mánička v americké angličtině?
Jana: Jde jí to. Popravdě jsme ale zjistili, že každé loutce sluší jiný jazyk. Paní Kateřině angličtina velmi sluší, opravdu je to její jazyk. Panu Spejblovi zase velmi lichotí litevština.
Martin: Pan Spejbl má tvrdý přízvuk, takže litevština je pro něj perfektní. V angličtině to ale není, takže tam to neladí tolik.
Co nového chystá na příští rok Divadlo Spejbla a Hurvínka? A jak se řeší situace, když při představení praskne loutce vodicí lanko? Poslechněte si celý rozhovor.