Další fotky:
Pohádky pro Hurvínka
film / večerníčky
autor/režie:
Vojtěch Frič
vydavatel:
Bontonfilm
premiéra:
29.5.2025
Poznámky k vydání:
Loutkové představení natočené speciálně pro kinosály na sedm kamer a s prostorovým zvukem i dynamickým střihem.
Spoluautoři:
Režie: Vojtěch Frič
Kamera: Lukáš Milota
Hudba: Jiří Kolafa
Produkce: Martin Palán, Denisa Kirschnerová, Miki Kirschner
Střih: Tomáš Klímek
Zvuk: Kryštof Blabla, Lukáš Moudrý
Scénografie: Lukáš Veverka
Kamera: Lukáš Milota
Hudba: Jiří Kolafa
Produkce: Martin Palán, Denisa Kirschnerová, Miki Kirschner
Střih: Tomáš Klímek
Zvuk: Kryštof Blabla, Lukáš Moudrý
Scénografie: Lukáš Veverka
Popis děje:
Hurvínek jde do kina. Populární divadelní představení Pohádky pro Hurvínka, které má za sebou bezmála tisícovku repríz, míří na filmová plátna, a to v kvalitě, v jaké ho svět ještě neviděl – natočené na sedm kamer, s prostorovým zvukem i dynamickým střihem, aby byl záznam atraktivní i pro dnešní děti. Co zůstává, jsou kmenové postavy a nadčasové hodnoty hry. Diváci se tak můžou těšit nejen na Hurvínka, ale také Spejbla a Máničku. A pokud by si snad stejně jako prostořeký uličník někdo myslel, že pohádky jsou pro mrňata, náramně se plete.
Hurvínek s Máničkou se dostanou do světa pohádek. Na své pouti se seznámí nejen s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, ale i dědem Vševědem a dalšími pohádkovými postavičkami. A pořádně si to užijí!
Legendární loutkové představení Pohádky pro Hurvínka potkává svět a lesk stříbrného plátna ve své filmové verzi. Verze Pohádek pro Hurvínka pro kina ale není jen divadelním záznamem, tvůrci ho nasnímali filmovým způsobem, přidali hudbu, zvuk a ruchové triky. A k tomu natočili s Hurvínkem úplně nové scény, které zavedou diváky do zákulisí. Filmová verze Pohádek pro Hurvínka slibuje jak klasické představení, tak jedinečný a nový zážitek. Divadlo Spejbla a Hurvínka navíc projde v druhé polovině roku 2025 rekonstrukcí a filmová verze Pohádek pro Hurvínka bude jednou z mála možností, jak oblíbeného hrdinu vidět...
Recenze
Divadelní hra Pohádky pro Hurvínka patří mezi nejznámější představení Divadla Spejbla a Hurvínka. Své premiéry se dočkala již 13. 5. 1985, do kin tak dorazila na své 40. výročí. I když je poté filmové zpracování pro Vojtěcha Friče jeho režijním debutem, jedná se o zkušeného producenta filmů jako Krásno, Já, Olga Hepnarová, nebo ONEMANSHOW: The Movie. Dle příslibů se poté nemá jednat pouze o divadelní záznam jako v případě Hurvínka na scéně. Tvůrci konkrétně přislíbili filmové nasnímání, přidání hudby, zvuku a ruchových triků, také natočení scén ze zákulisí. A ocenit se to musí, protože se tu tvůrci skutečně vyhýbají snadno nabízejícímu se uvedení pouhého záznamu a očividně se snaží si přítomnost na plátnech nějak obhájit.
Už v 80. letech Hurvínek pravil, že jsou klasické pohádky přežité, v roce 2025 jsou tak v tomto ohledu Pohádky pro Hurvínka aktuální. Průchod pohádkami jako Dlouhý, široký a bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, nebo Otesánek ovšem připomene sympatické stránky těchto lidových pohádek. Byť v mixu se slovním humorem, loutkovou nadsázkou a přesahem i pro dospělé diváky. Každému, kdo vyrůstal na Večerníčcích se Spejblem a Hurvínkem, dokáže tato podívaná připomenout v čem tkví kouzlo těchto loutkových ikon.
Představení Pohádky pro Hurvínka má styčnou plochu například s představením Hurvínek a zrcadlo. Především i ve formě nějakého vývoje Hurvínka, který se díky průletu pohádkami stává statečnějším, moudřejším i hodnějším. Je až zajímavé pozorovat, jak si představení tohoto specifického divadla drží nastavenou laťku, byť je samozřejmě otázkou, zda dokáží obstát i v konfrontaci s dalšími generacemi. Pohádky pro Hurvínka nicméně nepostrádají klasickou dávku slovního humoru a fyzických gagů. Frič a jeho tým navíc dodržují svoje sliby a Pohádky pro Hurvínka tak mají skutečně filmový střih i práci s kamerou. Návštěva kina tak sice vyjde levněji nežli návštěva samotného divadla, není ovšem důvod se obávat, že snad divák při návštěvě kina kupuje zajíce v pytli.
Momenty, které zavádí diváky do „zákulisí“ (Hurvínek bourá čtvrtou zeď už poměrně dlouho), vlastně samotnému filmu zase tolik nepřidávají, dojmy vlastně neshazují. Dojde k nevyhnutelnému konstatování, že má za sebou Hurvínek 100 let a snad ho dalších 100 let čeká, prim tu ovšem pořád hraje klasické divadelní představení. To ukáže, jak si v Divadle Spejbla a Hurvínka dávají záležet na designu vedlejších postav i výpravě. Těžko vlastně říci, zda šlo z audiovizuální formy vytřískat ještě něco navíc. Práce s loutkami a divadelním jevištěm, které není nafukovací, se přeci jen vytváří jisté limity v rámci toho, co jde reálně podniknout. Skutečně je ovšem na upravené filmové podobě poznat nějaká práce. A filmové Pohádky pro Hurvínka tak nejde označit za vyložený ziskuchtivý krok.
Pokud by Pohádky pro Hurvínka snad znamenaly, že má Hurvínek v plánu se na stříbrná plátna vracet častěji, nemuselo by to být vyloženě špatně. Hurvínek má totiž i ve 21. století zřejmě potenciál a teoreticky na něm určitě můžou bez problémů vyrůstat další generace. Byť tato filmová inscenace nejspíše u mnohých může sázet i na dávku nostalgie, za více než 100 let by se ostatně diváků Divadla Spejbla a Hurvínka našlo více než dost. Přechodem do kina poté samotná divadelní inscenace rozhodně kouzlo neztrácí.
Pořád je to dle očekávání poměrně statické a postavy nejsou kdovíjak živější. Na rozdíl od zmíněného Hurvínka a kouzelného muzea ovšem alespoň Hurvínek a spol. nepřicházejí o svou specifickou poetiku a i s ní spojené kouzlo. Byť třeba Spejbl v jednom detailním záběru působí jako ideální kandidát na svůj vlastní film kráčející ve stopách Medvídka Pú: Krve a medu, Pasti na Myši a podobných filmů, ve kterých se z pohádkových postav stávají slasheroví zabijáci.
Rozhodně se tak nevyplatí očekávat žádnou revoluci a že snad převedení divadelní předlohy do filmového podoby přidá něco zásadně revolučního. Jedná se nicméně o důstojnější převedení nežli v případě 15 let starého Hurvínka na scéně. Večerníčky s Hurvínkem a Spejblem jsou sice pořád někde trochu jinde, zároveň jsou ovšem pořád Pohádky pro Hurvínka zřejmě tím nejlepším filmem/seriálem vycházejícím z těchto postav od Hurvínkova roku. A i to se počítá. Škoda jenom, že na crossover s Pinocchiem nikdy nedojde. Nad Pinocchiovým snem o tom stát se normálním klukem by totiž Hurvínek pravděpodobně mohl maximálně zakoulet očima.
Pohádky pro Hurvínka jsou tím nejlepším audiovizuálním kouskem z dílny Spejbla a Hurvínka od Hurvínkova roku. Dle příslibů se nejedná pouze o líný záznam divadelního představení, ale tato filmová inscenace skutečně má filmové prvky, dokonce filmové prvky poměrně funkční. Důležitější ovšem je, že tahle podívaná dokáže dost jasně připomenout v čem tkví kouzlo těchto specifických divadelních legend. A po konci Pohádek pro Hurvínka se těch dalších 100 let Hurvínkovi přeje docela snadno. O jedno z nejpopulárnějších divadelních představení za celou historii Divadla Spejbla a Hurvínka se nejedná nadarmo. A i proto by byla škoda nevyužít možnost jej vidět v této specifické podobě…
Autor: Tomáš Bejvl
Hurvínek s Máničkou se dostanou do světa pohádek. Na své pouti se seznámí nejen s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, ale i dědem Vševědem a dalšími pohádkovými postavičkami. A pořádně si to užijí!
Legendární loutkové představení Pohádky pro Hurvínka potkává svět a lesk stříbrného plátna ve své filmové verzi. Verze Pohádek pro Hurvínka pro kina ale není jen divadelním záznamem, tvůrci ho nasnímali filmovým způsobem, přidali hudbu, zvuk a ruchové triky. A k tomu natočili s Hurvínkem úplně nové scény, které zavedou diváky do zákulisí. Filmová verze Pohádek pro Hurvínka slibuje jak klasické představení, tak jedinečný a nový zážitek. Divadlo Spejbla a Hurvínka navíc projde v druhé polovině roku 2025 rekonstrukcí a filmová verze Pohádek pro Hurvínka bude jednou z mála možností, jak oblíbeného hrdinu vidět...
Recenze
Divadelní hra Pohádky pro Hurvínka patří mezi nejznámější představení Divadla Spejbla a Hurvínka. Své premiéry se dočkala již 13. 5. 1985, do kin tak dorazila na své 40. výročí. I když je poté filmové zpracování pro Vojtěcha Friče jeho režijním debutem, jedná se o zkušeného producenta filmů jako Krásno, Já, Olga Hepnarová, nebo ONEMANSHOW: The Movie. Dle příslibů se poté nemá jednat pouze o divadelní záznam jako v případě Hurvínka na scéně. Tvůrci konkrétně přislíbili filmové nasnímání, přidání hudby, zvuku a ruchových triků, také natočení scén ze zákulisí. A ocenit se to musí, protože se tu tvůrci skutečně vyhýbají snadno nabízejícímu se uvedení pouhého záznamu a očividně se snaží si přítomnost na plátnech nějak obhájit.
Už v 80. letech Hurvínek pravil, že jsou klasické pohádky přežité, v roce 2025 jsou tak v tomto ohledu Pohádky pro Hurvínka aktuální. Průchod pohádkami jako Dlouhý, široký a bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, nebo Otesánek ovšem připomene sympatické stránky těchto lidových pohádek. Byť v mixu se slovním humorem, loutkovou nadsázkou a přesahem i pro dospělé diváky. Každému, kdo vyrůstal na Večerníčcích se Spejblem a Hurvínkem, dokáže tato podívaná připomenout v čem tkví kouzlo těchto loutkových ikon.
Představení Pohádky pro Hurvínka má styčnou plochu například s představením Hurvínek a zrcadlo. Především i ve formě nějakého vývoje Hurvínka, který se díky průletu pohádkami stává statečnějším, moudřejším i hodnějším. Je až zajímavé pozorovat, jak si představení tohoto specifického divadla drží nastavenou laťku, byť je samozřejmě otázkou, zda dokáží obstát i v konfrontaci s dalšími generacemi. Pohádky pro Hurvínka nicméně nepostrádají klasickou dávku slovního humoru a fyzických gagů. Frič a jeho tým navíc dodržují svoje sliby a Pohádky pro Hurvínka tak mají skutečně filmový střih i práci s kamerou. Návštěva kina tak sice vyjde levněji nežli návštěva samotného divadla, není ovšem důvod se obávat, že snad divák při návštěvě kina kupuje zajíce v pytli.
Momenty, které zavádí diváky do „zákulisí“ (Hurvínek bourá čtvrtou zeď už poměrně dlouho), vlastně samotnému filmu zase tolik nepřidávají, dojmy vlastně neshazují. Dojde k nevyhnutelnému konstatování, že má za sebou Hurvínek 100 let a snad ho dalších 100 let čeká, prim tu ovšem pořád hraje klasické divadelní představení. To ukáže, jak si v Divadle Spejbla a Hurvínka dávají záležet na designu vedlejších postav i výpravě. Těžko vlastně říci, zda šlo z audiovizuální formy vytřískat ještě něco navíc. Práce s loutkami a divadelním jevištěm, které není nafukovací, se přeci jen vytváří jisté limity v rámci toho, co jde reálně podniknout. Skutečně je ovšem na upravené filmové podobě poznat nějaká práce. A filmové Pohádky pro Hurvínka tak nejde označit za vyložený ziskuchtivý krok.
Pokud by Pohádky pro Hurvínka snad znamenaly, že má Hurvínek v plánu se na stříbrná plátna vracet častěji, nemuselo by to být vyloženě špatně. Hurvínek má totiž i ve 21. století zřejmě potenciál a teoreticky na něm určitě můžou bez problémů vyrůstat další generace. Byť tato filmová inscenace nejspíše u mnohých může sázet i na dávku nostalgie, za více než 100 let by se ostatně diváků Divadla Spejbla a Hurvínka našlo více než dost. Přechodem do kina poté samotná divadelní inscenace rozhodně kouzlo neztrácí.
Pořád je to dle očekávání poměrně statické a postavy nejsou kdovíjak živější. Na rozdíl od zmíněného Hurvínka a kouzelného muzea ovšem alespoň Hurvínek a spol. nepřicházejí o svou specifickou poetiku a i s ní spojené kouzlo. Byť třeba Spejbl v jednom detailním záběru působí jako ideální kandidát na svůj vlastní film kráčející ve stopách Medvídka Pú: Krve a medu, Pasti na Myši a podobných filmů, ve kterých se z pohádkových postav stávají slasheroví zabijáci.
Rozhodně se tak nevyplatí očekávat žádnou revoluci a že snad převedení divadelní předlohy do filmového podoby přidá něco zásadně revolučního. Jedná se nicméně o důstojnější převedení nežli v případě 15 let starého Hurvínka na scéně. Večerníčky s Hurvínkem a Spejblem jsou sice pořád někde trochu jinde, zároveň jsou ovšem pořád Pohádky pro Hurvínka zřejmě tím nejlepším filmem/seriálem vycházejícím z těchto postav od Hurvínkova roku. A i to se počítá. Škoda jenom, že na crossover s Pinocchiem nikdy nedojde. Nad Pinocchiovým snem o tom stát se normálním klukem by totiž Hurvínek pravděpodobně mohl maximálně zakoulet očima.
Pohádky pro Hurvínka jsou tím nejlepším audiovizuálním kouskem z dílny Spejbla a Hurvínka od Hurvínkova roku. Dle příslibů se nejedná pouze o líný záznam divadelního představení, ale tato filmová inscenace skutečně má filmové prvky, dokonce filmové prvky poměrně funkční. Důležitější ovšem je, že tahle podívaná dokáže dost jasně připomenout v čem tkví kouzlo těchto specifických divadelních legend. A po konci Pohádek pro Hurvínka se těch dalších 100 let Hurvínkovi přeje docela snadno. O jedno z nejpopulárnějších divadelních představení za celou historii Divadla Spejbla a Hurvínka se nejedná nadarmo. A i proto by byla škoda nevyužít možnost jej vidět v této specifické podobě…
Autor: Tomáš Bejvl