Spejbl a Hurvínek - Miloš Kirschner
Mánička a Bábinka - Helena Štáchová

autor: František Nepil
výběr a sestava: Robert Tachyma
režie: Helena Philippová (1-3), Věra Kovaříčková (4-8)
mastering: Miroslav Mareš
průvodní slovo: Ondřej Suchý
produkce a redakce přebalu: Bohdana Pfannová
fotografie: Mona Martinů
design: aper-grafika.cz
℗ Český rozhlas 1971-1981
© Radioservis, a.s. 2017

1. Hurvínek a Bivoj 5:51
2. Hurvínek a Vojtěch z Pernštejna 7:49
3. Hurvínek chce hříbátko 9:38
4. Nemocný Hurvínek 6:33
5. Hurvínek a pošta 7:14
6. Spejbl, Hurvínek a Červená Karkulka 8:36
7. Hurvínkova třída 11:50
8. Spejbl a krmelec 13:01

Celková délka CD 70:38

Několik neznámých Hurvínkových příběhů z rozhlasového archivu (ze sedmdesátých a osmdesátých let), které spojuje autorství Františka Nepila a interpretační umění Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové Vlídného humoru není nikdy dost! Kompilace raritních nahrávek s neposedným Hurvínkem a taťuldou Spejblem v podání Miloše Kirschnera, Heleny Štáchové od Františka Nepila. Příběhy, které neznají možná ani velcí znalci. Mimo známé klasiky Spejbl, Hurvínek a Červená Karkulka ostatní příběhy nikdy audioknižně nevyšly.

Zajímavé je, že jsme si s Františkem Nepilem nikdy nepovídali o divadle, ačkoliv přinejmenším v jednom jsme se museli dost často míjet - mám na mysli Semafor. Domnívám se, že to byla divadla Semafor a Spejbla a Hurvínka, která vedle divadla ABC, kam chodíval za Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem, sehrála ve Františkově zivotě velkou roli. Kolikrát už jsem si na něj vzpomněl cestou "z Kulaťáku" do Dejvické ulice? Ten by byl koukal, až by zjistil, že obě prvně jmenovaná divadla, Semafor a Spejbla a Hurvínka, spolu od 1. října 2005 sousedí na jedné ulici. Jestliže jsem o Františkových návštěvách Semaforu něco věděl, přiznám se, že o jeho vztazích s Divadlem Spejbla a Hurvínka jsem nevěděl zhola nic. Překvapilo mě, když jsem se později dočetl, že byl jedním z jeho autorů - stal se jím dokonce už v roce 1961 hrou Ahoj, Andrtálie.
Přejdeme-li napravo od Semaforu Dejvickou ulicí, stojíme po několika krocích před Divadlem Spejbla a Hurvínka. Byly doby, kdy jsem se uvnitř s největší pravděpodobností srazil s jeho ředitelkou, herečkou a vůbec - andělem strážným držícím ochrannou ruku nad všemi zde působícími dřevěnými aktéry, Helenou Štáchovou. Právě od ní jsem se časem dozvěděl - v době, kdy jsem psal knížku Dobrý a ještě lepší František Nepil - o všech dalších Františkových vazbách na jejich divadlo.
"Při vyslovení jeho jména se mi pokaždé vloudí na tvář úsměv", vyprávěla mi Helena Štáchová a ochotně vzpomínala: "Moje vzpomínky na Františka jsou jen a jen úsměvné, zarmoutil mě jen jednou a to tehdy, když od nas příliš brzy odešel do spisovatelského nebe.
Setkala jsem se s ním poprvé krátce po nástupu do Divadla Spejbla a Hurvínka. To už byl nejen přítelem mého muže Miloše Kirschnera, ale současně i jedním z našich divadelních autorů. V září roku 1969 měla u nás premiéru jeho hra Na řadě dr. Spejbl, kde se Spejbl v netradiční roli doktora a Hurvínek coby zdravotní bratr pokoušejí vyléčit draka, trpícího rozštěpením osobnosti. Každá z jeho hlav má nejen vlastní slovník, ale také jiný charakter a tím pádem i rozličné touhy a cíle. Zdatně jim v této hře, plné humorných zapletek sekunduje princezna Furiena, kterou jsem hrála. Od té doby mě František neoslovoval jinak než "princezno". Také ve všech jeho knížkách, které postupně vycházely, nechybělo nikdy jeho věnování s tímto oslovením, což mi dělalo dobře, on byl galantní, pozorný a velmi, velmi laskavý. A právě ten jeho laskavý a moudrý pohled na svět nechyběl v žádné jeho knížce.
"O Nepilově tvorbě pro Spejbla a Hurvínka bych řekla především, že jeho humor jim byl velmi blízký. František těm dvěma ušatcům dobře rozuměl a měl je rád," říkala Helena Štáchová.
"Naprosto dokonale dokázal využít v dialogu jejich charakteristické dovednosti jak dovést kategorii nonsensu až do zcela absurdních konců. Hurvínek, který se staví naivním, dohání svými popletenými otázkami svého otce takřka k šílenství. Je zajímavé, že často daleko víc než děti, kterým byly dialogy určeny, ocenili tyto "absurďárny" dospělí diváci či posluchači."
Nepilovské dialogy Spejbla a Hurvínka vycházely v minulosti na gramofonových deskách, posléze na cédéčkách a jak vidno - budou na nich vycházet i nadále, což je moc dobře. Vlídného humoru není nikdy dost. A František Nepil zůstává tak stále s námi.
Ondřej Suchý