Hurvínek: Kráva mužského rodu je vůl. Mánička: Jůůů. Spejbl: No je to tak, Máničko. Nedá se nic dělat.

Hurvínek: …říkáš tady kvoknu a když na to čekáme, tak nekvokneš. Spejbl: Já neříkám, že kvoknu, já povídám, že k oknu se máte postavit.

Spejbl a Hurvínek na rybách: Tatí, berou? Byli by hloupí, kdyby nebrali, Hurvajz!

Mánička: A pan Drsňák si to s váma vyřídííí.

Spejbl: Hurvínku, jak jsi mohl napsat myš s měkkým i! Hurvínek: no kuličkovým perem tatí...

Spejbl: Jak to, že jsi neudělal domácí úkol? Hurvínek: Víš, učitel vypadal tak špatně, že jsem myslel, že dnes bude mít chřipku.

Spejbl: Jak to, že jsi byl po škole? Hurvínek: Protože jsem nevěděl, kde je Arizona. Spejbl: Tak si příště dávej pozor, co kam položíš!

Hurvínek: Jeje, co tamhleto je za zvíře? Spejbl: To nevíš? To je ledvěd mední, tedy chci říct mední ledvěd, medlen vědní, totiž, vždyť to znáš!

Mánička: Jéjeje, tady to vypadá ještě hůř než v Hurvínkově pokoji!

Spejbl: ...ale hlavně, že máme kopací míč, já ho nakopnu... Mánička: bábinko, nějaký darebák nám rozbil míčem okno.

Spejbl: Paní Kateřino, podívejte, tolik let už mi je a ani jeden šedivej vlas!

Mánička: Já nemám nadváhu, ale podvýšku! Jsem prostě na svoji váhu moc malá.

Hurvínek: Mánička se vůbec neumí u stolu chovat, když se tuhle česala vidličkou, tak jsem málem zapomněl nůž v puse.

Mánička: Už umím uvařit houbovou omáčku! Recept jsem našla v jedné detektivce.

Mánička: Stejně jsem chtěla být kluk. Hurvínek: Jó, holka, to sis měla říct dřív, než ti dali jméno.