Jedna z nejslavnějších českých loutek letos slaví 100 let. Hurvínek se poprvé objevil na scéně v roce 1926. Na scénu ho přivedl loutkář, dramatik a výtvarník Josef Skupa. Samotnou loutku navrhl a vyřezal Gustav Nosek. Hurvínek ve scénkách se Spejblem nejprve nahradil Kašpárka a později se stal jeho synem. Oba se záhy stali symbolem českého loutkářství, které je dnes zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Postupně přibývaly další postavy. Už v roce 1930 se objevila Hurvínkova kamarádka Mánička a jejich psí společník Žeryk. O mnoho let později přibyla i přísná babička Máničky, paní Kateřina, které Hurvínek říká bábinko. Hlas Hurvínkovi a Spejblovi vždy propůjčoval jeden člověk. Tradici začal Josef Skupa, po něm pokračoval Miloš Kirschner, následoval Martin Klásek, krátce Ondřej Lážnovský a dnes obě loutky namlouvá Martin Trecha.
Loutky měly své první působiště v Plzni. V roce 1930 tam Josef Skupa založil profesionální scénu – dnešní Divadlo Spejbla a Hurvínka. V roce 1945 byla scéna přesunuta do Prahy, kde působí dodnes. Soubor pravidelně vyráží i na zahraniční turné. Procestoval asi 33 zemí čtyř kontinentů a představení odehrál ve dvaceti jazycích.
Hurvínek ke stým narozeninám dostal velký dárek – Divadlo Spejbla a Hurvínka v pražských Dejvicích bylo po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřeno.
Následuje rozhovor s uměleckým ředitelem divadla Davidem Janoškem. Ten vysvětluje, že Hurvínek se objevil téměř před sto lety jako dárek ke Spejblovi a okamžitě si získal oblibu publika. Stal se jeho jevištním partnerem. O původu jména Hurvínek existuje několik verzí – například že dostal „třikrát hurá do vínku“, nebo že jméno vzniklo z poznámky paní Skupové při prvním pohledu na loutku.
Hurvínek procestoval 33 zemí a velkou popularitu má například v Německu. Loutky mají silné kouzlo po celém světě, částečně i díky tomu, že mluví jazykem země, kde vystupují. V současnosti mluví ve dvaceti jazycích a například Martin Trecha se učí japonsky kvůli turné v Japonsku.
Divadlo se snaží držet krok s dobou, ale zároveň zachovat kouzlo loutkového světa. Moderní technologie se objevují jen opatrně. Představení se také přizpůsobují dnešnímu tempu dětského diváka – jsou svižnější a dynamičtější.
Herec Martin Trecha vysvětluje, že se k loutkám dostal už v páté třídě, kdy ho fascinovalo, jak loutky ožívají. Postupně začal v divadle působit a dnes propůjčuje hlas Spejblovi i Hurvínkovi. Publikum reaguje různě – děti často nejvíce baví situace, kdy se Spejbl dostane do nesnází.
Divadlo prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Má nový sál, nové sedačky, koberce, šatny i výmalbu. Přibyla také studiová scéna, kde mohou vznikat nové inscenace. Některé jsou určeny i pro úplně malé děti do dvou let.
Divadlo má velké množství loutek. Jedna postava má často více verzí kvůli různým kostýmům. Loutky vyrábějí specializovaní řezbáři z lipového dřeva a jejich výroba je velmi náročná – musí dobře fungovat klouby, pohyb i výraz.
Na závěr reportáže zaznívá přání všechno nejlepší k Hurvínkovým stým narozeninám a pozvání pro diváky, aby přišli do divadla.