Premiéra
Miminí hry
Mánička a bubáčci
Autor:
Janka Ryšánek Schmiedtová 
Režie:
Janka Ryšánek Schmiedtová 
Spoluautoři:
Námět, scénář a režie: Janka Ryšánek Schmiedtová; výprava a loutky: Magdalena Teleky; hudba: Vladivojna La Chia; asistentka režie: Kateřina Humhalová 
Obsazení:
Hrají: Barbora Dobišarová, Adolf Mendelhof, Jirka Krupica; Máničku mluví: Jana Mudráková 
Premiéra:
18.2.2026
Studio Divadla S+H

Popis děje:
Titul navazuje na velmi povedenou řadu inscenací Janky Ryšánek Schmiedtové pro nejmenší diváky. Máničce se zavírají oči, tak ráda by šla spát. Jenže… jenže se toho musí ještě hodně stát, než skutečně usne. Oživne jí polštář, a dokonce i peřina, květina u okna má najednou místo listů dlouhá chapadla, co ji chtějí spoutat a už nikdy nepustit, a z pod postele vylezou – no ne, to jsou bubáci! A další jsou za dveřmi a na ulici za oknem…
Hudebně-loutková inscenace o tom, že bát se není vůbec nic špatného, ale daleko lepší je strachy překonat.
Každý má v sobě malou Máničku, co potřebuje dodat odvahu, aby uvěřila, že všechny bubáky světa zvládne levou zadní. Hra je vhodná pro děti od 2 let. Délka představení: 30 minut, následuje 15 minut tančírna. Videoupoutávka zde.
Foto z představení:
Recenze hry:
Glosa: Bez Spejbla a Hurvínka to v jejich divadle přece nejde
Po rekonstrukci se znovu otevřelo Divadlo Spejbla a Hurvínka, byť zatím jen v omezeném studiovém prostoru. Svůj program zahájilo „miminí“ premiérou, představením Mánička a bubáčci, určeným dětem od dvou let.
Hudebně-loutková inscenace Janky Ryšánek Schmiedtové je o tom, že bát se není nic špatného, ale lepší je strachy překonat. A o tom, že snad každé dítě má v sobě malou Máničku, co potřebuje dodat odvahu, aby uvěřila, že všechny bubáky světa zvládne levou zadní.
Tolik anotace divadla. Byla jsem na generálce, a budiž řečeno, že většinou opravdu maličké děti se vůbec nebály zvuků bouřky, květinových listů, které se natahují jako chapadla, ani bubáků pod postelí.
Není divu, dvou– ani tříleté děti se přece takových věcí nebojí. Nerozumí strachu z neznámého, protože všechno neznámé teprve nadšeně objevují. A už vůbec nerozumí bůhvíproč používaným anglickým slovům. Ale nešť, připusťme, že představení je sice pro děti od dvou let, ale přijdou i starší, a ty už budou vědět, o čem je řeč.
Co však právě ty, které už Spejbla a Hurvínka znají třeba z videí, musí krutě zklamat, je naprosto nepochopitelný fakt, že v inscenaci ani jeden z protagonistů vůbec není. Je tu jediná loutka, Mánička, a tři živí herci.
Je skoro trapné připomínat, že Spejbl a Hurvínek jsou podstatou identity divadla už od jeho vzniku, respektive od té doby, co Spejbl „dostal“ nezdárného synka, který oslaví 2. května sté narozeniny. Především oni dva jsou přece zdrojem humoru a věhlasu divadla. Uvést představení, v němž taťulda i Hurvajz chybí, mi připadá doslova svatokrádežné.

Autorka: Věra Míšková, filmová publicistka Právo, zdroj; novinky.cz, 19.2.2026