Premiéra
Pro děti
Hurvínkova Nebesíčka
Německý název:
Wie Hurvinek die Tiere verstehen lernt
Autor:
Denisa Kirschnerová 
Režie:
Ondřej Lážnovský 
Spoluautoři:
hudba: Jiří Škorpík j.h.; texty písní: Robin Král j.h.; výtvarnice loutek a scény: Denisa Grimmová Abrhámová; technologie a výroba loutek: Ivan Moravec j.h.; technologie a výroba scény: Hynek Dřízhal j.h. 
Obsazení:
Hurvínek - vodí: Michal Barták, Ondřej Lážnovský; Hurvínek - mluví: Martin Klásek, Ondřej Lážnovský; Mánička - vodí: Michaela Stejskalová, Květa Plachetková; Mánička - mluví: Helena Štáchová, Marie Šimsová; Žeryk, Kavka Franci - vodí: Miroslav Polák, Josef Ešpandr; Kavka Franci - mluví: Květa Plachetková; Žeryk - mluví: Ondřej Lážnovský (alternace); ~ Miroslav Polák (alternace); Kocour, Dr. Kytle aj. - vodí: Richard Maška (alternace); ~ Tomáš Slepánek (alternace); ~ René Hájek (alternace); ~ Alena Macháčková (alternace); Kocour Petrklíč - mluví: Miroslav Polák (alternace); ~ Ondřej Lážnovský (alternace); Děti vpravo, Myšák aj. - vodí: Vladimír Kirschner (alternace); ~ Matěj Kopecký (alternace); Dr. Kytle - mluví: René Hájek; Učitelka Černá - mluví: Helena Štáchová (alternace); ~ Květa Plachetková (alternace); Podvyživený myšák - mluví: Tomáš Slepánek; Myšák při těle - mluví: Matěj Kopecký; Pulec Břéťa - mluví: Květa Plachetková; Denka hrubosrstá - mluví: Matěj Kopecký; Fenka hladkosrstá - mluví: Tomáš Slepánek 
Premiéra:
14.2.2013
Německá premiéra:
5.4.2013
Repríz:
259 (hra je stále na repertoáru)

Popis děje:
Příběh hry Hurvínkova nebesíčka začíná v okamžiku, kdy Hurvínek a Mánička dostanou ve škole domácí úkol, jehož tématem je řeč zvířat. Hurvínek se rozhodne úkol splnit velice osobitě - chce Žeryka naučit mluvit lidskou řečí. Avšak ve vzteku, že se mu to nedaří, pošle Žeryka pryč. Ten ve smutku využije služeb pozoruhodného a tajemného doktora Kytleho a jeho asistentů, kavky Franci a kocoura Petrklíče, a pomocí skříně Kostitřasky se vydá do zvířecích Nebesíček, kde může zcela zapomenout na útrapy lidského světa. Hurvínek s Máničkou se, pochopitelně, musejí vydat za ním a přesvědčit ho, že pochybili a že ho mají stále rádi. Bude ale Žeryček ochoten Hurvínkovi odpustit a vyměnit nebeský život za ten obyčejný psí? V roce 2021 bylo pro internetovou platformu Dramox toto divadelní představení zfilmováno.
Foto z představení:
Recenze hry:
Inscenace Hurvínkova Nebesíčka nabízí emocionálně působivou divadelní studii vztahu mezi Hurvínkem a Žerykem potažmo dítětem a jeho psem. Hurvínek, Mánička a jejich čtyřnohý kamarád se během ní ocitnou v podivuhodném domě zvaném Nebesíčka, který se tu a tam zjevuje na Malé Straně! V domě se nachází podivná skříň Kostitřaska, pomocí které se lze za určitých okolností nechat torpédovat na onen svět. Příběh začíná ve chvíli, kdy se Hurvínek rozhodne vyzrát na domácí úkol o řeči zvířat tím, že naučí Žeryka mluvit lidskou řečí. Když to Žeryčkovi nejde, vztekle se ho zřekne. Načež Žeryk uteče a my se posléze dozvíme, že to zabalil a odebral se na Nebesíčka. A že vrátit ho zpět na zem nebude snadné. Zodpovědnost Hurvínka za křivdu, které se dopustil na nevinném psu, je pak hlavním a vcelku dobře rozehraným motivem i tématem hry. Jazyk inscenace je zatěžkán vysokým procentem anachronismů a knižních výrazů typu „velebný kmet“, „koule-bajle“, které kdysi sice patřívaly do Hurvínkova slovníku, ovšem nejsou součástí aktivní slovní zásoby dnešních dětí, a tudíž při slovních smečích v dialogovém jednání nefungují, jak by měly. Vysoce efektní je honička po střechách (loutky Hurvínka a Máničky na tyčkách). Scénografie účinně zahrnuje malované dvojrozměrné prvky. Střechy domů skrývají loutkoherce, zatímco pod nimi se proměňují korpusy staveb tak, že se rychle a působivě střídají exteriéry domů i interiéry bytů v různých částech města. V režijně-scénografickém řešení se vzájemně tlučou dvoje hodiny. Ty dominantní jsou tu kvůli dějotvornému kouzlu. Ty druhé jako ilustrativní dekorace na štítu školní budovy. Na jedněch se čas mění a na druhých ne. Takové chyby předškolní publikum bystře vnímá a působí na ně rušivě. Přitom jde o zbytečnost. Ovšem takové zbytečné chyby jsou pro produkci divadla vcelku příznačné, a to ve vysoké koncentraci. Nemluvě o tom, že efektové hodin yzpůsobující kouzlo by vůbec nemusely být součástí scény po celou dobu inscenace. Jistě, jsoumementem časového limitu, který má Hurvínek pro návštěvu Nebesíček a pro navrácení Žeryka zpět na zem, ovšem to víme a vnímáme z příběhu i bez popisné kulisy. Zvlášť když s motivem času a jeho akcentací pracuje důmyslně i scénář – limit pro návštěvu Nebesíček se shoduje s otevírací dobou obchodu, kde musí Hurvínek s Máničkou ještě cestou z dobrodružství nakoupit Spejblovi na polévku. Scénografii Mikiho Kirschnera obecně nechybí nápady a většinou ani vkus, ovšem schází jí hlubší smysl pro divadelní imaginaci, ještě výraznější variabilita a vzdušnost. Přesto ponechává prostor dílčím výtvarným nápadům jako je stínohra Máničky s pulcem za oknem bytu. Žerykovi na nebesích se vrátí paměť Hurvínkovým polibkem (škoda, že až když už to chce Hurvínek vzdát, aby v časové pasti ráje neuvízl navždy i on sám). Dobře budovaný je motiv „vytřásače“ vzpomínek, jehož princip nejprve poznáme na příkladu myší a díky kterému si Hurvínek uvědomí své těžké svědomí a kontext křivdy,které se na Žerykovi dopustil.

Autor: Luděk Horký, zdroj: Loukář č. 3/2022 (recenze byla součástí autorova článku Hurvínkovo kipu a Spejblův smysl života)