Hurvínkova čarovná vlaštovka
Autor:
Josef Barchánek
Režie:
Miloš Haken
Spoluautoři:
výprava: Josef Lamka; hudba: Miloš Platil
Premiéra:
2.2.1957
Repríz:
356
Popis děje:
Na scénu se v několika hříčkách spojených do jednoho celku vrací dobře známý nezbeda Hurvínek se svou kamarádkou Máničkou. Ti se v této hře přiblížili své tradiční podobě nikoliv už v roli konferenciérů a komentátorů, ale dramatických hrdinů. Na létající vlaštovce se dostanou do země fantazie, kde se z Hurvínka potrestaného za svou mlsnost nuceným pobytem v zemi sladkostí a nadměrnou konzumací cukrovinek stává rytíř bojující s obrem.
Foto z představení:
Recenze hry:
V hlasové interpretaci leží těžký úkol na M. Kirschnerovi, který se vzácnou snahou zachovat tradiční melodiku, rytmus a ono jemné kouzlo řeči dvou světoznámých loutek Spejbla a Hurvínka dospívá k překvapivému napodobení Skupova hlasu. A to je radostný příslib do budoucna.
Autor: Karel Balák, zdroj: Mladá fronta 12. 2. 1957
Pro referenta Mladé fronty Karla Baláka (mimochodem: někdejšího člena Skupova souboru v letech okupace) hra přinesla "plnou, vrchovatou ošatku radosti a smíchu" (Mladá fronta 12. 2. 1957). Balák vyzvedával především přesnou adresnost inscenace, její pestrost, ladění do "radostné úsměvnosti". Miloš Kirschner tu podle Baláka "se vzácnou snahou zachovat tradiční melodiku, rytmus a ono jemné kouzlo řeči . . . dospívá k překvapivému napodobení Skupova hlasu". Naopak dr. Miroslav Česal byl (nejen nyní, ale i mnohokrát později) na chválu skoupější a o poznání rezervovanější. V obou svých referátech (Večerní Praha 11. 2. 1957 a Čs. loutkář č. 6/1957) usoudil, že přes určité kladné prvky je Barchánkova hra záměrem i motivací nenová, že "připomíná spíš umně vyrobený kus než opravdu umělecky posvěcenou hříčku" (VP 11. 2. 1957) a v rozporu s Balákem poukazoval na autorovu nejistotu a neobratnost ve styku s dětským divákem.
Autor: Pavel Grym, zdroj: Klauni v dřevácích
Autor: Karel Balák, zdroj: Mladá fronta 12. 2. 1957
Pro referenta Mladé fronty Karla Baláka (mimochodem: někdejšího člena Skupova souboru v letech okupace) hra přinesla "plnou, vrchovatou ošatku radosti a smíchu" (Mladá fronta 12. 2. 1957). Balák vyzvedával především přesnou adresnost inscenace, její pestrost, ladění do "radostné úsměvnosti". Miloš Kirschner tu podle Baláka "se vzácnou snahou zachovat tradiční melodiku, rytmus a ono jemné kouzlo řeči . . . dospívá k překvapivému napodobení Skupova hlasu". Naopak dr. Miroslav Česal byl (nejen nyní, ale i mnohokrát později) na chválu skoupější a o poznání rezervovanější. V obou svých referátech (Večerní Praha 11. 2. 1957 a Čs. loutkář č. 6/1957) usoudil, že přes určité kladné prvky je Barchánkova hra záměrem i motivací nenová, že "připomíná spíš umně vyrobený kus než opravdu umělecky posvěcenou hříčku" (VP 11. 2. 1957) a v rozporu s Balákem poukazoval na autorovu nejistotu a neobratnost ve styku s dětským divákem.
Autor: Pavel Grym, zdroj: Klauni v dřevácích