Re-edice
Německy
Spejbls herzliche Metaferosen
Der Wiehnachtskarpfen
vydavatel:
Supraphon
natočeno:
30.1. - 3.2.1979
vydáno:
30.6.2014
poznámky:
Nahráno v pražském studiu Lucerna.
interpret S+H:
Miloš Kirschner
Identifikátory:
Objednací číslo:
VT 8217-2
Nosič:
MP3
Délka:
1:00:08
Poznámky k vydání:
Poznámky k vydání:
Německá verze nahrávky Stejblovy srdečné metamorfózy. Re-edice LP desky vydané poprvé v roce 1980.

Reference k dalším dílům:
Obsazení:
Spejbl a Hurvínek - Miloš Kirschner (1-8)
Mánička - Helena Štáchová (5)
Žeryk - Miroslav Černý (1)
dále hraje Bohuslav Šulc (2)
Spoluautoři:
autor: Miloš Kirschner (1,2,7,8), František Nepil (3,4), Jiří Středa (5,6), Volker Marks (7)
režie: Jiří Šrámek
překlad: Věra Labská-Paidarová (1-5), Volker Marks (6,7)
digitální přepis: ADK-Prague
Stopy:
1. Was ist das eigentlich Lachen 5:42
2. Menschheit gross, aber Mensch klein 7:00
3. Archimedes 7:00
4. Eierlikör 4:54
5. Pflaumenmus-Vision 7:24
6. Das Horoskop 6:49
7. Der Bürokrat 8:05
8. Der Wiehnachtskarpfen. Der Weihnachtsgeschichte mit einem Weihnachtsgruss von Spejbl & Hurvínek 13:14

Celková stopáž: 1:00:08
Popis děje:
V roce 1980 vychází na LP desce nahrávka s názvem Spejbl's herzliche Metaferosen. Název odkazuje na divadelní hru z roku 1964, pravděpodobně s ní ovšem nemá mnoho společného. Na desce jsou totiž dialogy, z nichž většina vznikla později, a zatímco divadelní hru napsal Miloš Kirschner s Milošem Hakenem, scénky německé nahrávky pochází z jiných divadelních her, a kromě Kirschnera se na nich podílel František Nepil a pozdější hurvínkovský dramaturg Jiří Středa. Zajímavostí desky rovněž je, že první čtyři samostatné výstupy přeložila dlouholetá Hurvínkova překladatelka Věra Labská, pod Středovými scénkami na druhé straně vinylu je coby překladatel uveden Volker Marks.
Desku zahajuje slavný Kirschnerův dialog o smíchu, který původně pochází z divadelní hry Amorosiáda z roku 1966. Hurvínek se směje a neví proč. Spejbl se synovi snaží vysvětlit, že ke smíchu musí mít člověk důvod. Dialog filozoficky ukazuje různé podoby smíchu od těch srdečných až po ty zákeřné. V češtině Smích vyšel na CD Písničky, scénky, dialogy.
Ve druhém v češtině nedostupném dialogu Spejbl s Hurvínkem rozmlouvají se svými vodiči Milošem Kirschnerem a Bohuslavem Šulcem a společně se zabývají výhodami a nevýhodami být loutkou či člověkem. Následují dvě Nepilovy scénky, v češtině dostupné od roku 1970: Archimedes (Hurvínkův bigbít a devět dalších scének), v němž Spejbl Hurvínkovi vysvětluje Archimedův zákon a Vaječný koňak původně z divadelní hry Na řadě doktor Spejbl (Spejblovy starosti a Hurvínkův apríl). Pro fanoušky uvádím, že v německém Koňaku se Hurvínek bojí, aby ho při natahování po klíčích neklovla místo české sojky sova.
Další dialogy v češtině nikdy nevyšly. V Povidlové vizi Mánička brečí, protože se nemůže dívat pozdě večer na televizní pořady, kdy dávají pro ni důležitý pořad o psychologii rozvráceného manželství. Hurvínek, který se také nesmí dívat na tyto filmy, se snaží Máničku utěšit a sdělí jí, že si to může aspoň představovat a začne Máničce vyprávět svůj hororový sen o tom, jak míchal povidla, olizoval je a najednou mu vypadl zub a pak si posvítil na Máničku lucernou a Mánička spolkla náprstek a Hurvínek se pak oběsil na kšandách. Máničce to však jako horor nepřipadá a Hurvínek dívence sdělí, že se tento sen musí vyložit. Vrtat se v povidlech znamená mít potíže, ztratit zub se dá dle Hurvínka vyložit jako nečekané milostné dobrodružství a posvítit si na ženu lucernou znamená, že se dotyčnému nevyhne smůla. Spolknutí náprstku je možné brát jako nečekané těhotenství s nejistým otcem a sebevražda s kšandami znamená zničit předsevzetí. Mánička je však s tímto snem velmi nespokojená, protože nemá ráda filmy s nejasným koncem, neboť se v tomto snu nevyřešilo, kdo je otec jejího nenarozeného dítěte.
V Horoskopu je Spejbl naštvaný, že nevyhrál v loterii. Hurvínek mu poradí, aby si nechal sestavit horoskop, díky němuž pozná budoucnost, své pasivní a aktivní dny, které by mu mohly v loterii pomoci. Sám se hned chopí iniciativy a snaží se otci horoskop sestavit. Při dotazu, v jakém znamení se Spejbl narodil, otec opáčí, že asi ve znamení piva, když je z Plzně. Když se syn pokouší zjistit přesnou hodinu, měsíc a rok Spejblova narození, otec odvětí, že to neví, protože o tom jsou dohady samotných historiků. Oba pak určí, že to asi bylo někdy na podzim, říjen nepřichází v úvahu, protože tito lidé mají spoustu vlasů. Shodnou se tedy na září a Spejbl prohlásí, že se tedy narodil z panny. Hurvínek vyvěští, že aktuálně se Spejbl dle horoskopu nachází kvůli prohře v loterii v pasivitě, konstelace hvězd říká, že do tří dnů by se vše mělo obrátit. Spejbl tedy Hurvínkovi nakáže, aby vypnul telefon, stáhl žaluzie, hodil na Spejbla dvě peřiny, a tři dny není otec pro nikoho doma.
V poslední scénce s názvem Byrokrat se snaží Hurvínek od otce zjistit, co je to byrokrat, byrokracie, kancelářský úlek, kancelářský spánek a kancelářská krysa. Nad těmito výrazy se rozvine filozofický dialog, jehož pointou je, že podle Hurvínka je Spejbl taky byrokrat, když ho chce vychovávat.

Spejbl und Hurvínek gehören zu den populärsten dramatischen Helden des tschechoslowakischen Theaters und es stört auf keinen Fall, dass es sich nur um Helden aus Lindenholz handelt und dass ihnen Andere Leben verleihen. Auch Marionetten können das Recht auf Unsterblichkeit gewinnen, wie es eine Reihe beliebter komischer Type im Puppentheater voriger Jahrhunderte beweist.
Spejbl und Hurvínek hatten von Anfang an gute Voraussetzungen dazu. Sie sind aus gutem Behagen und guter Laune entstanden, aus der Sehnsucht nach Vermittlung der Freude und mit der ernsten Absicht, mit Hilfe von Puppen den Leuten einen krümmen Spisegel ihrer Tugend und Untugend entgegenzustellen.
Sie sind schon ziemlich lange da in dieser Welt: Spejbl betrat die Bretter, die die Welt bedeuten, zum erstenmal schon im Jahre 1920, sein unruhiger Sohn Hurvínek um sechs Jahre später. Ihre plastische Gestaltung ist ein Werk der geschickten Holzschnitzer Karel und Gustav Nosek von Plzeň und dal Leben hat ihnen der ČSSR-Nationalkünstel, Prof. Josef Skupa (1892-1957) eingenhaucht. Und schon von Anfang an haben sie die Sympathien der kleinen wie auch der grossen Zuschauer gewonnen. Nach den ersten Soloauftritten und Dialogen wurden sie allmählich Helden einer ganzen Serie von dramatischen Geschichten, Revuen, Schwänken mit Gesängen und Komödien. Das Theater Spejbl und Hurvínek, das sich als die erste moderne professionelle Puppenbühne in der Tschechoslowakei im Jahre 1930 konstituierte, hat bis heute über 160 Komödien, Revuen und Bühnenfolgen aufgeführt, in denen Spejbl und Hurvínek ganz alltägliche wie auch ausserordentlich phantastische Abenteuer erlebten. Schon in den dreissiger Jahren verbreitete sich ihre Popularität durch die Schallplatten; kühn und mutig sind sie vor die Film- und Fernsehkamera vorgetreten und ihre Geschichten sind für die Leser auch in Zeitschriften und Büchern erhalten.
Trotz aller verrückten Geschichten, in denen sie Exkursionen in die Vergangenheit und zukunft, in unbekannte Windel unseres Landes, wie auch zur bewundernswerten kosmischen Zivilisation unternommenen haben, sind ihre Domäne Dialoge, Diskussionen auf der Vorbühne geblieben, die in die visuellen Programme der Puppenauftritte eingeschlossen wurden, von einem Thema zum anderen flatternd je nach Laune der Autoren, Erziehung, Schule, Generationsstreite, Erfahrungsaustausch, die immer aktuellen Fragen des Charakters und der Stelle eines Einzelnen in der Gesellschaft, Freundschaft, Sex und Liebe, all das sind Themen ihrer Gespräche, die trotz aller Verschiendenheit eine gemeinsame Anregung haben: alles wird mit einer optimistischen Ansicht der Welt gelöst, ohne Schadenfreude und Bosheit, und mit einem freundlichen, verständnisvollen, aber auch aufmunternden Lächeln.
Das sind Spejbl und Hurvínek, die tschechischen Marionetten, die sich würdig zur Seite ihrer grossen Vorläufer, wie Punch, Guignol, Petruschka, Hanswurst, Karagöza und anderer mit menschlicher Dummheit und Bosheit kämpfenden komischen Helden angereiht haben.
Das Theater Spejbl und Hurvínek ist im Jahre 1945 aus seiner ersten Wirkungsstätte in Plzeň nach Prag übersiedelt und seine Geschichte begannen nach dem Tod seines Gründers die Schüler Prof. Skupas zu schreiben. Wesentlich erhöhte sich auch die Zahl der Auslandsreisen und die Popularität beider Puppen hat bald die Grenze des Landes überschritten, wo sie eigentlich zu Hause sind, vor allem seitdem der Nachfalger vom Prof. Skupa, verdienter Künstler der ČSSR, Miloš Kirschner (geb. 1927), seit 1966 Direktor des Theaters, die S+H Dialoge in der Sprache des Landes zu interpretieren begann, wo das Theater Gerade gastierte. Bis heute trat das Theater Spejbl und Hurvínek in 25 Ländern von vier Kontinenten auf und seine Protagonisten sprachen fünfzehn Sprachen: ausser englisch, deutsch, russisch und frantösisch war es auch auf flämisch, arabisch und japanisch.
Ausser Tschechoslowakei sind Spejbl und Hurvínek sehr beliebt vor allem im deutschsprachigen Gebiet. Das Theater spielt fast regelmässig in der BRD, DDR und Westberlin, und Spejbl und Hurvínek tretenb dort oft im Rundfunk und Fernsehen auf. Die ausserordentliche Sympathie, derr sich dort Spejbl und Hurvínek erfreuen, beweist auch die dritte Auflage ihrer Texte im Henschelverlog Berlin, deren Auswahl in Kürze die Dramaturgie der letzten zwanzig Jahre erfasst. Eine ähnliche Probe des eigenartigen Humors von Spejbl und Hurvínek ist auch diese Schallplatte.

(Pavel Grym)