Audio
452
desek, kazet i CDček
Video
614
TV pořadů, DVD a dalších
Divadelní hry
310
zdokumentovaných divadelních představení
Tisk
192
časopisů, knížek, letáků, aj.
Foto
4600
fotek v našich fotogaleriích
Aktuality
856
zpráviček z každodenního žití
nejstarší z 1.5.2004
nejstarší z 1.5.2004
Plakáty
129
divadelních, propagačních a filmových plakátů
Divadelní programy
136
náhledů divadelních programů
Pohlednice
187
pohlednic a kartiček
Nejnověji přidáno:
Video: Blesk Podcast
Tisk: Kabaret Hurvajz
Premiéra: Hurvínkův sněhulák
Aktuality
David Janošek hostem Blesk Podcastu
08.05.2026, Kamil M., sekce média rozhlas
Sto let baví děti i dospělé a stále má vyprodáno. Legendární Hurvínek, postava, na které vyrostlo mnoho generací, ale skrývá i řadu tajemství. Kde je jeho maminka? Jak vzniklo jeho jméno? A tušili jste například, že pes Žeryk je kradený? Nejen o tom promluvil v Blesk Podcastu umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek.
Kultovní Hurvínek oslavil 2. května úctyhodných 100 let a podle všeho rozhodně nepatří do starého železa. Naopak. „Táhne pořád, až nás to vlastně překvapuje. Máme vyprodáno a diváci se o lístky přetahují,“ říká v Blesk Podcastu umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek. Podle něj stojí za úspěchem oblíbené loutky především jednoduchý, ale věčný princip - vztah otce a syna. „Je to ten zlobivý synek, který škádlí rodiče. To znají všichni napříč generacemi, před sto lety, před padesáti i dnes. To prostě nestárne,“ vysvětluje. Velký podíl v Hurvínkově neutuchajícím úspěchu podle něj hrají i samotní tvůrci. „Jsou to lidé, kteří tomu dávají život a dělají divadlo pro diváky tady a teď,“ dodává.
V době TikToku a mobilů by se mohlo zdát, že klasické loutky nemají šanci. Opak je ale naštěstí pravdou. „Loutky mají své tempo, ale to umíme rozbít příběhem. Používáme současný jazyk, modernizujeme, ale zas nechceme jít s dobou za každou cenu,“ popisuje Janošek. Divadlo se podle něj snaží držet i jazykovou kulturu. „Vyhýbáme se anglickým výrazům a trendům. Žádné six–seven od Hurvínka neuslyšíte. Chceme kultivovat češtinu,“ doplňuje.
Reflektovat současná témata ale musí a dělají to v divadle rádi. V nových představeních se tak objevuje například i téma šikany. „Máme hru, kde se spolužačky posmívají Máničce za staré šaty nebo Hurvínkovi za odstáté uši. Ukazujeme, že se to může stát každému, všichni máme své přednosti i starosti. A snažíme se dětem ukázat, jak se s něčím podobným dá vypořádat. Chceme, aby naše hry měly poselství,“ popisuje.
Ačkoliv je Hurvínek postavička především pro děti, je opředený i celou řadou někdy dost pikantních tajemství. Nejčastější otázka, která zajímá děti i dospělé, je nasnadě – kde má oblíbený uličník maminku? „Maminka je neznámá. Existuje několik teorií, ale nic není potvrzené,“ přiznává Janošek. Jedna z legend je přitom docela třaskavá. „Podle jedné verze se pan Spejbl kdysi spustil s kabaretní zpěvačkou. No a dál se to mezi nimi už prostě nepotkalo. Ale to samozřejmě dětem neříkáme,“ směje se Janošek. Oficiální, a pro děti nezávadná, odpověď je mnohem poetičtější. „Když ten dotaz padne, a padá docela často, říkáme, že maminka je lípa. Hurvínek je z lípy vyřezaný a současně je to náš národní symbol,“ vysvětluje umělecký ředitel.
Kultovní Hurvínek oslavil 2. května úctyhodných 100 let a podle všeho rozhodně nepatří do starého železa. Naopak. „Táhne pořád, až nás to vlastně překvapuje. Máme vyprodáno a diváci se o lístky přetahují,“ říká v Blesk Podcastu umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek. Podle něj stojí za úspěchem oblíbené loutky především jednoduchý, ale věčný princip - vztah otce a syna. „Je to ten zlobivý synek, který škádlí rodiče. To znají všichni napříč generacemi, před sto lety, před padesáti i dnes. To prostě nestárne,“ vysvětluje. Velký podíl v Hurvínkově neutuchajícím úspěchu podle něj hrají i samotní tvůrci. „Jsou to lidé, kteří tomu dávají život a dělají divadlo pro diváky tady a teď,“ dodává.
V době TikToku a mobilů by se mohlo zdát, že klasické loutky nemají šanci. Opak je ale naštěstí pravdou. „Loutky mají své tempo, ale to umíme rozbít příběhem. Používáme současný jazyk, modernizujeme, ale zas nechceme jít s dobou za každou cenu,“ popisuje Janošek. Divadlo se podle něj snaží držet i jazykovou kulturu. „Vyhýbáme se anglickým výrazům a trendům. Žádné six–seven od Hurvínka neuslyšíte. Chceme kultivovat češtinu,“ doplňuje.
Reflektovat současná témata ale musí a dělají to v divadle rádi. V nových představeních se tak objevuje například i téma šikany. „Máme hru, kde se spolužačky posmívají Máničce za staré šaty nebo Hurvínkovi za odstáté uši. Ukazujeme, že se to může stát každému, všichni máme své přednosti i starosti. A snažíme se dětem ukázat, jak se s něčím podobným dá vypořádat. Chceme, aby naše hry měly poselství,“ popisuje.
Ačkoliv je Hurvínek postavička především pro děti, je opředený i celou řadou někdy dost pikantních tajemství. Nejčastější otázka, která zajímá děti i dospělé, je nasnadě – kde má oblíbený uličník maminku? „Maminka je neznámá. Existuje několik teorií, ale nic není potvrzené,“ přiznává Janošek. Jedna z legend je přitom docela třaskavá. „Podle jedné verze se pan Spejbl kdysi spustil s kabaretní zpěvačkou. No a dál se to mezi nimi už prostě nepotkalo. Ale to samozřejmě dětem neříkáme,“ směje se Janošek. Oficiální, a pro děti nezávadná, odpověď je mnohem poetičtější. „Když ten dotaz padne, a padá docela často, říkáme, že maminka je lípa. Hurvínek je z lípy vyřezaný a současně je to náš národní symbol,“ vysvětluje umělecký ředitel.
Vzpomínková kniha na Tomáše Slepánka
07.05.2026, Kamil M., Aleš Kuběna, sekce knihy
Je to už více než rok, co nás opustil Tomáš Slepánek, který byl v letech 2010 až 2020 členem souboru Divadla Spejbla a Hurvínka. Tento mladý, velmi sympatický a charismatický muž opustil pozemský svět předčasně na konci ledna 2024 věku necelých 45. narozenin po neúspěšném boji se zákeřnou nemocí. Do srdcí diváků a kolegů se zapsal nejenom divadelními rolemi, ale také díky své ušlechtilé a dobrosrdečné povaze. V loutkové rodině ztvárnil mnoho rolí, mj. štěkal za psa Žeryka.
K připomenutí jeho života a práce se rozhodli jeho nejbližší sepsat vzpomínkovou knihu na které se mj. podíleli současní i bývalí herci z Divadla S+H Květa Plachetková, Michal Barták či Ondřej Lážňovský. Kniha je nyní k dispozici všem, kteří měli Tomáše Slepánka rádi. Objednat si ji můžete na emailu kubena@cetris.cz. Jako upoutávku na tuto publikaci se svolením Aleše Kuběny použijeme úvod z této krásné knihy:
“Knihy se píší o lidech, kteří byli nějakým způsobem výjimeční, a to Tomík nepochybně byl. Když jsem ho za něco pochválil, nebo v něčem obdivoval, vždy skromně řekl: „Já jsem takový průměrný.“ Všichni, kdo jsme ho znali se myslím můžeme shodnout, že průměr zdaleka převyšoval. Vše prožíval na více, než sto procent, a to zejména vztahy se svými blízkými. Byl to člověk, který miloval svou rodinu, přátele a vždy si udělal čas někomu z nich zavolat nebo alespoň napsat zprávu. Byl společenský a měl hodně přátel a známých, a tak mě napadlo vytvořit jakýsi společný projekt vzpomínek lidí, kteří Tomíka znali a chtěli by se se svými vzpomínkami na něj sdílet s ostatními. Jak je každý člověk jiný, tak i každý z příspěvků této knihy je jiný. Jeden je kratší, druhý delší, jsou psány různým stylem, ale v celku tvoří jakousi kytici vzpomínek. A tak společnými silami vznikla tato kniha.
Pro mě samotného to znamenalo velké obohacení, protože jsem Toma skrze všechny ty svědectví vlastně poznal mnohem víc. Všem, kteří se na těchto vzpomínkách podíleli chci ještě jednou moc poděkovat a věřím, že se nám při čtení této knihy zase vrátí ty vzácné chvíle, které jsme s našim drahým kamarádem, bratrem, přítelem, partnerem Tomíkem strávili.
Tom nebyl dokonalý. Jako každý člověk měl své chyby a nedostatky. Bojoval i s určitými vnitřními démony a protože byl hluboce věřící, uvědomoval si možná své problémy o to silněji, ale vždy se snažil být dobrým člověkem a chovat se k lidem hezky a s láskou. Tím, jak byl pečlivý ve všech oblastech, na konci života se rozhodl dát si všechny věci do pořádku a jestliže někomu kdy v životě ublížil, vyznal mu to a neopomněl se omluvit jak za větší provinění, tak i za věci, nad kterými by někteří mávli rukou.
Všechny vaše příspěvky a vzpomínky jsem se snažil řadit chronologicky od jeho narození až po jeho odchod. My všichni, kteří jsme Toma měli rádi to však nevnímáme jako konec, protože on v našich srdcích a vzpomínkách žije stále.
Fotka na obálce je z roku 2022, kdy jeho kolegové z Divadla Spejbla a Hurvínka přijeli do Brna, kde hráli sérii představení. Spolu s Tomem se setkali v jedné z brněnských restaurací. V té době Tom už v divadle několik let nehrál, ale své kolegy měl moc rád a tak bez váhání využil příležitost se s nimi setkat. Z výrazu jeho tváře číší upřímná radost, dobrá nálada a spokojenost. Myslím, že to vyjadřuje jeho celkové nastavení a životní postoj. To, co měl v sobě, rozdával všem ostatním kolem, protože na sebe on myslel vždy až jako poslední. Vždy měl na srdci především blaho nejbližších, své rodiny, a nejen té vlastní, protože jeho srdce bylo tak široké, že byl v určitém smyslu bratrem, synem, ale i otcem všem, které miloval. A není jich málo.“
K připomenutí jeho života a práce se rozhodli jeho nejbližší sepsat vzpomínkovou knihu na které se mj. podíleli současní i bývalí herci z Divadla S+H Květa Plachetková, Michal Barták či Ondřej Lážňovský. Kniha je nyní k dispozici všem, kteří měli Tomáše Slepánka rádi. Objednat si ji můžete na emailu kubena@cetris.cz. Jako upoutávku na tuto publikaci se svolením Aleše Kuběny použijeme úvod z této krásné knihy:
“Knihy se píší o lidech, kteří byli nějakým způsobem výjimeční, a to Tomík nepochybně byl. Když jsem ho za něco pochválil, nebo v něčem obdivoval, vždy skromně řekl: „Já jsem takový průměrný.“ Všichni, kdo jsme ho znali se myslím můžeme shodnout, že průměr zdaleka převyšoval. Vše prožíval na více, než sto procent, a to zejména vztahy se svými blízkými. Byl to člověk, který miloval svou rodinu, přátele a vždy si udělal čas někomu z nich zavolat nebo alespoň napsat zprávu. Byl společenský a měl hodně přátel a známých, a tak mě napadlo vytvořit jakýsi společný projekt vzpomínek lidí, kteří Tomíka znali a chtěli by se se svými vzpomínkami na něj sdílet s ostatními. Jak je každý člověk jiný, tak i každý z příspěvků této knihy je jiný. Jeden je kratší, druhý delší, jsou psány různým stylem, ale v celku tvoří jakousi kytici vzpomínek. A tak společnými silami vznikla tato kniha.
Pro mě samotného to znamenalo velké obohacení, protože jsem Toma skrze všechny ty svědectví vlastně poznal mnohem víc. Všem, kteří se na těchto vzpomínkách podíleli chci ještě jednou moc poděkovat a věřím, že se nám při čtení této knihy zase vrátí ty vzácné chvíle, které jsme s našim drahým kamarádem, bratrem, přítelem, partnerem Tomíkem strávili.
Tom nebyl dokonalý. Jako každý člověk měl své chyby a nedostatky. Bojoval i s určitými vnitřními démony a protože byl hluboce věřící, uvědomoval si možná své problémy o to silněji, ale vždy se snažil být dobrým člověkem a chovat se k lidem hezky a s láskou. Tím, jak byl pečlivý ve všech oblastech, na konci života se rozhodl dát si všechny věci do pořádku a jestliže někomu kdy v životě ublížil, vyznal mu to a neopomněl se omluvit jak za větší provinění, tak i za věci, nad kterými by někteří mávli rukou.
Všechny vaše příspěvky a vzpomínky jsem se snažil řadit chronologicky od jeho narození až po jeho odchod. My všichni, kteří jsme Toma měli rádi to však nevnímáme jako konec, protože on v našich srdcích a vzpomínkách žije stále.
Fotka na obálce je z roku 2022, kdy jeho kolegové z Divadla Spejbla a Hurvínka přijeli do Brna, kde hráli sérii představení. Spolu s Tomem se setkali v jedné z brněnských restaurací. V té době Tom už v divadle několik let nehrál, ale své kolegy měl moc rád a tak bez váhání využil příležitost se s nimi setkat. Z výrazu jeho tváře číší upřímná radost, dobrá nálada a spokojenost. Myslím, že to vyjadřuje jeho celkové nastavení a životní postoj. To, co měl v sobě, rozdával všem ostatním kolem, protože na sebe on myslel vždy až jako poslední. Vždy měl na srdci především blaho nejbližších, své rodiny, a nejen té vlastní, protože jeho srdce bylo tak široké, že byl v určitém smyslu bratrem, synem, ale i otcem všem, které miloval. A není jich málo.“
07.05.2026, Kamil M., sekce OST/Err
Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi zve malé i velké návštěvníky na výjimečnou oslavu – legendární loutková postavička Hurvínek letos slaví 100 let od svého prvního vystoupení. U této příležitosti muzeum dne 14. května 2026 slavnostně otevírá Hurvínkovu hernu. Ta vznikla jako symbolický dárek k významnému jubileu jedné z nejznámějších postav českého loutkářství. Slavnostního otevření se zúčastní také herci a loutky z Divadlo Spejbla a Hurvínka, kteří přenesou jedinečnou atmosféru tradičního loutkového divadla přímo do prostor muzea. Od 16 hodin si děti mohou v tvořivé dílně vyrobit vlastní narozeninovou čepičku, od 17 hodin se gratulanti setkají s herci i loutkami na terasách muzea. Nová herna bude přístupná všem návštěvníkům muzea po celý rok 2026 a nabídne hravý prostor, kde se děti mohou setkat s Hurvínkovým světem zblízka, objevovat kouzlo loutek a zapojit se do interaktivních aktivit.
05.05.2026, Kamil M., sekce média TV
Spejbl a Hurvínek spolu s Davidem Janoškem a Martinem Trechou budou ve středu 6. května 2026 večer na TV Prima hosty talk Show Jana Krause - aktuální hosté a témata bez cenzury v oblíbené show. Pozvání do tohoto dílu přijali kromě S+H také moderátor a učitel Vladimír Kořen, modelka Magdaléna Kořenová a dlouholetá moderátorka rádia Evropa 2 Katka Říhová.
Legendární loutky Hurvínek se Spejblem se o pověstnou pohovku opřou na závěr pořadu. Tedy následně se i usadí. „Ty jo, tady je to pohodlný, tak co je?“ Kolik herců již propůjčilo hlas Hurvínkovi? I tohle bude zodpovězeno. Spejbl projeví zájem o kurz vizážistiky, který absolvovala Katka. Chce si nakadeřit vlasy. Jan Kraus se nechá znervóznit. Jakými jazyky tahle dvojice mluví? Co předvedou? Dostane se na němčinu nebo japonštinu? Spejbl je pyšný, že je jeho syn celý po něm. Na pochvalu od moderátora, že jsou úžasní, Hurvínek odpoví: „Já vím.“ Navíc zjistíte, kde se Hurvínkovi přestaly koulet oči, proč jsou tyto loutky úspěšné ve světě i to, jak složité je hledat loutkoherce, kteří by navázali na stoletou tradici.
Připomeňme, že Hurvínek byl už jednou hostem původní Krausovy show vysílané tehdy na České televizi, když v roce 2006 zavítal spolu s Martinem Kláskem do pořadu Uvolněte se, prosím. Tentokrát se k němu ale připojil i pan Spejbl.
Legendární loutky Hurvínek se Spejblem se o pověstnou pohovku opřou na závěr pořadu. Tedy následně se i usadí. „Ty jo, tady je to pohodlný, tak co je?“ Kolik herců již propůjčilo hlas Hurvínkovi? I tohle bude zodpovězeno. Spejbl projeví zájem o kurz vizážistiky, který absolvovala Katka. Chce si nakadeřit vlasy. Jan Kraus se nechá znervóznit. Jakými jazyky tahle dvojice mluví? Co předvedou? Dostane se na němčinu nebo japonštinu? Spejbl je pyšný, že je jeho syn celý po něm. Na pochvalu od moderátora, že jsou úžasní, Hurvínek odpoví: „Já vím.“ Navíc zjistíte, kde se Hurvínkovi přestaly koulet oči, proč jsou tyto loutky úspěšné ve světě i to, jak složité je hledat loutkoherce, kteří by navázali na stoletou tradici.
Připomeňme, že Hurvínek byl už jednou hostem původní Krausovy show vysílané tehdy na České televizi, když v roce 2006 zavítal spolu s Martinem Kláskem do pořadu Uvolněte se, prosím. Tentokrát se k němu ale připojil i pan Spejbl.
03.05.2026, Český rozhlas, sekce divadlo S+H
Hurvínkovi bylo sto let. Narozeniny v divadle oslavil premiérou nové hry Kabaret Hurvajz, křtem nové interaktivní křížky o sobě a představením zlaté pamětní mince. Oslava to byla velkolepá a plná překvapení. Na konci inscenace dokonce pan Spejbl přišel o jeden dřevák a představení tak dohrál napůl naboso.
Při premiéře držela loutkám i hercům palce režisérka Hana Mikulášková. „Loutky a loutkovodiči jsou taková srostlá bytost, jako kentaur, takže potřebují štěstí oba,“ usmívá se.
V narozeninovém představení se v příběhu o kabaretu splněných přání také vzpomíná na Josefa Skupu a Miloše Kirschnera a jejich slavné dialogy Spejbla s Hurvínkem.
V Kabaretu Hurvajz se střetl Spejbl se svým bývalým parťákem Kašpárkem a vyvinul značné úsilí, aby ochránil svou novou rodinu. A nakonec zvítězila láska. Po ovacích a děkovačce už přišla chvíle Hurvínkovi popřát.
Při premiéře držela loutkám i hercům palce režisérka Hana Mikulášková. „Loutky a loutkovodiči jsou taková srostlá bytost, jako kentaur, takže potřebují štěstí oba,“ usmívá se.
V narozeninovém představení se v příběhu o kabaretu splněných přání také vzpomíná na Josefa Skupu a Miloše Kirschnera a jejich slavné dialogy Spejbla s Hurvínkem.
V Kabaretu Hurvajz se střetl Spejbl se svým bývalým parťákem Kašpárkem a vyvinul značné úsilí, aby ochránil svou novou rodinu. A nakonec zvítězila láska. Po ovacích a děkovačce už přišla chvíle Hurvínkovi popřát.